Zelená káva je na hubnutí i na odpor ke sladkému

„Kde mám tu sestru černého kafe? Přišla mi snad jen plná bedna odpadků?“ Začínám hrabat ve velké krabici. 

Když mi dopravce doručil velkou bednu přede dveře, koukala jsem na něj celá vyjevená. Ujistila jsem se ještě jednou, že zásilka je opravdu moje. Přitom já jsem si objednala pouze perníkový monin a zelenou kávu. Tak proč tak velká bedna?

Krabice byla tak velká, že nést ji jednou rukou bylo nemyslitelné. Velký nápis neklopit, dokonce dvakrát na přední straně, vypovídal, že by tam mohla být i má láhev. Opatrně postavím bednu na stůl, vezmu nůž a začnu rozřezávat lepicí pásku. Otevřu zásilku i pusu zároveň.

Bedna byla navršená různým papírovým odpadem. Rozložené nebo natrhané krabice, kartony, obaly. Zkrátka odpad. Pomalu vyndávám jednu krabici za druhou a vrším na stůl. Připadám si, že si snad někdo ze mě musel vystřelit. Už začínám být rozzlobená a na stole roste plnohodnotná pyramida. Ještě nějaké zbývají a budu na dně. Krabice na stole se nahnuly a vzápětí se svezly na zem. Jsou po celé kuchyni. Ani to nesbírám a dál hrabu v bedně. Konečně radostně nacházím sáček se zrnkovou kávou. Ale kde je monin?

Ještě zbývá vyndat posledních pár kartonů a přeložených krabiček. Třeba tam bude. A opravdu.  Až na dně je polystyrenová podlouhlá bedýnka. „Sláva,“ řeknu si. „Hlavně že to tu je. Jen doufám, že nebude láhev rozbitá.“ Nebyla. Sesbírala jsem všechny krabice spadané na zemi a stěží je do té veliké zase vecpala. Zakroutím hlavou, když vidím tolik odpadků. „To se jim asi nechtělo jít do kontejneru, tak odpad poslali mně,“ řekla jsem si. „Nebo neměli menší krabici.“

Jdu si udělat konečně kávu, ale doručenou zelenou až později. Nyní pravou černou Arabiku, pěknou crema. Budou Velikonoce a perníkový monin jsem si pro tento účel objednala. První smočení rtů a očekávání příjemné perníkové chuti se nekonalo. Rychle položím hrnek na stůl a beru do ruky láhev. Barva by odpovídala, ale název a chuť ani náhodou. „Karamel light, no já jsem tak blbá až bučím,“ říkám rozzlobeně nahlas po přečtení etikety na láhvi.

„Tak a už toho mám dost,“ říkám si. „Jdu jim zavolat. Blbce ze mě nikdo dělat nebude.“ Na můj dotaz, proč mi poslali bednu odpadků, odpověděli, aby se láhev nerozbila. A proč jsem dostala karamel místo perníku, zkrátka a jednoduše protože perník byl vyprodán.

Ten den jsem si zelenou kávu pouze přesypala do skleněné dózy. Ráno plna očekávání si odvážím 8 gramů zelené kávy a dám do mlýnku. No to byl rachot, až jsem se lekla. Zvuk připomínal kamínky bubnující na sklo. Mlýnek si na poprvé vůbec s kávou nedokázal poradit. Až na třetí mletí byla káva připravena. Po zalití zvláštně nabobtnala. Uvažovala jsem, zda by takzvaný logr nešel ještě nějak použít. Hnojivo do kytek by jistě šlo, ale napadl mě i peeling třeba na ztvrdlé paty.

Dnes už vím, že zelená káva se musí před mletím namočit na dvě až tři hodiny do vlažné vody. Káva je potom měkčí a jde lépe umlít. Lepší si je kupovat zrna, než mletou kávu. A víte proč? Protože do mleté kávy se může přimlít i něco jiného, aniž o tom víte. A když už jste si tvrdě zaplatili, tak ať víte, co za ty peníze pijete.

Dalším způsobem, jak kávu připravit, je že zelená zrna povaříte ve vodě. Až je voda zelená, zhruba po deseti minutách, scedíte a vypijete.

Po zalití mi káva připomínala trochu kafočaj. Podle manžela káva připomíná spíše vodu z vypraných fusek – ponožek. Vůně kávy tam sice stále byla, avšak už ne tak intenzivní jako u kávy pražené. U této kávy zapomeňte na vzhled cappuccina i krásnou cremu. Nic takového tady nebude. Pomalu vidíte až na samé dno hrnku. Zato se dočkáte většího obsahu kofeinu a kyseliny chlorenové. Ta omezuje vstřebávání cukrů z potravy a jeho přeměně na tuk. Dobře působí na srdce i cévy. Napomáhá k rychlejšímu spalování, působí antioxidačně, antibakteriálně a tlumí chuť na sladké. A omezení chuti na sladké byl hlavní můj důvod, proč jsem si sestru černé kávy koupila.

Já mám moc ráda sladké, ale nechci jednoho dne skončit s cukrovkou. Ani nechci být tak tlustá, že se neunesu a neprojdu dveřmi. Zkrátka chuť na sladké musím porazit, nebo alespoň zmírnit. Mohu potvrdit, že po vypití kávy jsem si připadala, že to nebylo ani kafe. Zato účinek mě opravdu překvapil. Za celý den jsem neměla chuť na cokoli sladkého. Já, která ke kávě musela mít oplatku, či cokoli sladkého. Až mi bylo líto, že můj denní rituál je pryč. Večer jsem si řekla, že nezanevřu úplně na praženou kávu. Zítra ráno si dám cappuccino s moninem a odpoledne o páté zelenou kávu.