Randění

Milá dceruška vždy návštěvu salonu spojovala se schůzkou, při které jsem já, i přátelský pes Píďa, byli za duální křoví.

„Paní Jano, neměla byste dnes čas na našeho Píďu? Vypadá jako bezdomovec, takto s ním nemůžeme přeci na dovolenou. To nás nepustí ani do hotelu!“

Ihned jsem si v hlavě pomyslela, že na to mohli myslet snad dříve. Dovolenou si většina lidí přeci plánuje pár dní dopředu. A ne, že mi zákaznice zavolá v den odjezdu. V takových chvílích si pomyslím „chudák pes a bl… páníček.“ Domluvily jsme se až na druhou hodinu odpolední. Píďu přivede opět majitelčina dcera. A já alespoň uvidím, zda se moje podivné tušení potvrdí.

Deset minut po druhé mi zvoní mobil v kapse. Dcera od zákaznice se omlouvá, že bude mít trošičku zpoždění. Prý šla za mnou pěšky a zabloudila. Hm, zabloudila, po třech letech, pomyslím si. Nakonec se bloudění do mého salonu protáhlo na celých čtyřicet minut. Píďa vchází zablácený, urousaný, plný větviček a bodličí. Vesele mrská ocáskem a špína z lesa létá všude kolem. Otočím oči v sloup a ptám se slečny:

„Copak jste spolu vyváděli, že je pejsek takto urousaný a špinavý?“

„Zabloudila jsem,“ pokrčila rameny. „Dnes nebudu s vámi v salonu. Už přeci vím, jak se pes koupe. Kromě toho, mám nově nalakované nehty. Podívejte se,“ natahuje svou útlou ruku před moje oči.

„Však to nevadí, jen si běžte klidně sednout do čekárny. Já zatím pejska vykoupu a ostříhám. Zase bude krásný a můžete jet směle na dovolenou,“ odpověděla jsem se značně nuceným úsměvem.

Při koupání ze srsti vytékalo tolik špíny, jak ze zablácených bot. Pejska jsem musela třikrát šamponovat. I přes sprchu, kterou jsem měla často puštěnou, se mi zdálo, že slyším nějaké hlasy. Jeden patřil slečně a druhý nevím komu. Pejsek neustále ve vaně špicoval svoje uši. Nedalo mi to, a otevřela jsem dveře ze salonu, abych viděla do obchodu, kde je také čekárna. Běžně je zavírám, aby mi chlupy při následném fénování nelítaly do zboží. Vidím, jak u stolečku sedí dívka a s ní nějaký mládenec. Jsou ve velmi přátelském tichém rozhovoru, při kterém se drží za ruce.

Slečna musela chlapce sama pustit dovnitř, neboť z venku mám na dveřích kouli místo kliky. Nikdo nezvaný se nedostane dovnitř. Mám ji z toho důvodu, abych měla o každém příchozím zákazníkovi přehled. Také aby příchozí nerušil pejsky při práci. Po chvilce si mne oba všimnou. Slečna se hbitě zvedne a jde se podívat, jak jsem s úpravou daleko. Uznale pokývá hlavou a vymyslí si další přání, co bych ještě měla udělat s pejskem. Přála si například ještě více ostříhat srst mezi tlapičkami, potom vystříhat srst u očiček.  Toto se opakuje ještě dvakrát. Vždy se jde podívat a má další přání na úpravu. Chytře se snažila co nejvíce protáhnout společně strávený čas v salonu. Tímto se moje tušení potvrdilo.

Večer mi volá majitelka, že se její dcera nevrátila domů. Ihned mi po celém těle naskákala husí kůže. Vždyť ze salonu odcházeli všichni společně. I samotná majitelka se přiznala, že měla tušení, že její dcera je někde se svým klukem. Nechtěla o něm slyšet, neboť dcera zameškávala školu. Nakonec našla dceru u něj.