Převtělení

První vzkaz jsem brala jako legraci, nesmysl. Nad druhým jsem už začínala v noci přemýšlet. Nejedná se snad o převtělení? Telepatii? A třetí vzkaz doufám nepřijde, neboť chocholoušek má jistě jiné starosti.  

Tři týdny mám nového mainského mývalího kocourka. Je chytrý jak opice. Nic ho neučím a už se mi zdá, že je chytřejší jak pes. Dokáže otevřít dveře, pustit pračku, mluví s člověkem, žvatlá jak malé dítě. Pokud chce pít, řekne si, což umí plno zvířat. Pokud jde na kočičí záchod, předem mi to oznámí, a také mi napsal vzkaz. Chová se podivně a já nevím, zda se jedná o náhodu, či nikoli.

A co se vlastně stalo? Každý den píšu články pro časopis o psech. Kocourka nikdy nenapadlo vyskočit na notebook, až do onoho dne. Psala jsem o mainských mývalích kočkách. Kocourek mě zavolal, abych mu dala čerstvou vodu. Vyplachuji mu misky, volám na něj ať přijde, že už má vodu. Nikde není, jdu se po něm podívat.  On si ťapká po klávesnici. Sundám ho a až po chvilce koukám, že jsou tam v mém textu dva nové řádky. Slovo jsem zadala do překladače. Bylo to arabsky „tssaer“ a v překladu znamená ,,chystáte se“.

Uběhly dva dny. Já mám ten den různé telefonáty a mezi nimi mi také volá chovatelka od mého kocourka. Říká, že se jí jedno kotě vrátilo v dosti zuboženém stavu od nových majitelů. Zkrátka už ho nechtěli a dovezli jí ho nazpět. Ihned ho musela odvést k veterináři. Nyní se bude léčit na zánět antibiotiky, čekají ho různé testy. Nikdo nevíme, co se s ním u těch lidí celou dobu dělo.

Byla jsem z toho smutná a rozhodla jsem se, že bych si ho vzala ke svému kocourkovi. Je to vlastně jeho brácha a je mu podle fotek moc podobný. Navrhla jsem to chovatelce, která pokud půjde vše dobře, kocourek se uzdraví, tak bude můj. A já si pro něj zhruba za dva měsíce pojedu.

Vracím se k notebooku. Na něm je otevřen nový prohlížeč a ve vyhledávači svítí slovo „náhoda“.  Nahlas jsem řekla: „Co to má jako být?“ Vezmu si brýle a vidím, že je to seznamovací a rozvojová agentura. Podívám se na kocourka. Ten zavrká, mňoukne zvedne ocas jak liška a odchází jakoby nic pryč.

Večer jsem o všem začínala přemýšlet. Také o převtělování, různých signálech, indiciích. Připadalo mi, že mi dává najevo, že tu nechce být sám, že chce mít kamaráda, a proto na obrazovce zanechal vzkaz. Vzkaz „seznamka“, kde ten, co je sám už chce mít společnost. Už chce, aby byli dva.

Nyní si už hlídám počítač. Už nechci žádné vzkazy, náhody. Nechci skončit u chocholouška s tím, že se něco děje, že doma nemám kočku, že doma mám zatím nevím co.