V předvánočním adventním čase se u nás doma dralo peří. Vždy se v podvečer sešly sousedky v zástěrách s šátkem na hlavě a vše mohlo začít.
Moje babička chovala vždy okolo dvanácti hus, podle toho, kolik se vylíhlo housátek. Ráda jsem je jako malá chodila pást k rybníku pod naší zahradou. Do tašky jsem si dala deku, pití a husy popoháněla vrbovým proutkem před sebou. U rybníka jsem rozložila deku a bezstarostně jsem se dívala na pasoucí a štěbetající se housátka. Občas je husa vyzvala ke koupání do rybníka, kde ladně plavaly. Poté vylezly na břeh a každé house si rovnalo své chmýří a různě si je zobákem urovnávalo a sušilo se na sluníčku. Stará husa projížděla zobákem své peří. Občas nějaké pírko vypadlo a já ho šla sebrat. Z těchto peří se pak doma vyráběla pírka, dnes tzn. mašlovačky, například na nanášení polevy na cukroví. Postupně husy vyrostly a byl čas škubat peří. Babička ten den otevřela stodolu a husy, jak už byly naučené, vylétly ven z chlívku a s velkým hýkáním a rozloženými křídly utíkaly k rybníku. Tam se vykoupaly a uschly na sluníčku. Potom se daly domů do čistě podestlaného chlívku. Potom si babička postavila na mlat speciální stoličku a šla pro první husu. Peří pro podškub muselo být vyzrálé, a tím šlo i lépe vytrhávat. Husu si přidržovala mezi koleny a peří, které vytrhala, dávala do plechové vaničky. Pamatuji si, jak ji vždy bolela ruka, než oškubala všechny husy. Škubalo se několikrát do roka a peří se ukládalo do pytlů zavěšených ve stodole pod patrem. Čekalo tam až do první adventní neděle.
Před posvícením babička začala husy vykrmovat šiškami. A co je to šiška? Výroba šišek spočívala v tom, že babička nasypala do díže šrot, trochu mouky a vodu. Udělala těsto, které postupně dávala na vál. Utrhávala malé kousky, z kterých vyválela malé válečky se zakulaceným koncem. Těsto se také někdy strkalo do speciální mašinky, točilo se klikou a z druhé strany vylézal dlouhý váleček. Ten se potom nakrájel na pěticentimetrové kousky a zakulatily se hrany. Šišky se sušily na plátech kamen, nebo na sušárničkách. Po usušení se dávaly do dřezu.
Jednoho dne byl čas na výkrm hus. Šiška se namočila ve vodě, otevřel se zobák huse a připravená šiška se tam strčila. Každá husa dostala svůj počet šišek a napila se ještě vody. Při výkrmu byly husy zavřené ve chlívku, aby hezky přibývaly na váze, jako Jeníček a Mařenka. S odstupem času vidím, že to bylo v té době takové týrání zvířat. Vykrmená husa se pak zabila, sádlo vyškvařilo a přimíchala se nakrájená upečená játra. Na Boží hod byla pečínka s bramborovým knedlíkem a zelím. Tu jsem vždy měla ráda. Domácí husa od babičky chutnala vždy nejlépe.
