To je nějaký divný. Byla snad Vaše babička moje babička? Protože u mé babičky to probíhalo stejně, jen ten rybníček byl asi 150m od sadu.

Tak nějak to mám v paměti i já..těch hus mně bylo dost líto, ale na pekáči pak ta lítost přešla....s draním peří jsme musely, my děti pomáhat. Sešel se celej barák, všichni sousedi a toho vyprávění! Ani se nám nechtělo jít spát. Pěkná vzpomínka, Jano

Pamatuji se ještě na draní peří. Sešly se sousedky a směly se vyprávět jen vážné nebo přímo strašidelné historky. Ty veselé by totiž měly za následek smích a hromádky peří na stole by se rozfoukaly. Při tom draní se probraly všelijaké historky, dokonce i takové, co povídávaly babičky těch babiček, co přišly na draní. I na to cpaní hus se pamatuji.

Ano, bylo to tak :) Můj druhý článek, který ještě nemám opravený, pojednává o draní peří.