Plavky z kokršpaněla

V salonu pro psy se psi koupají, stříhají, trimují, čistí se jim uši, stříhají drápky a vůbec se provádí plno dalších služeb. Každý den se upraví několik druhů plemen. Ostříhanou srst si občas nějaký páníček vezme domů na další využití. Ať se zbytečně nevyhazuje, když může být ještě k něčemu dobrá! Co třeba si ze srsti vyrobit plavky?

Ale není chlup jako chlup. Srst ze psů se opravdu dá různě využít, fantazii se meze nekladou. Musí se hlavně jednat o čistou, dlouhou a udržovanou srst.  Vhodné je plemeno, které není cítit typickou psí vůní, jednoduše, není cítit psem. Například taková srst z královského pudla se jedné zákaznici hodila k výrobě obojku. Pečlivě si odebírala ostříhanou srst ze stolu, rovnala ji do sáčku jako ten největší poklad. Doma ji zpracovala a při další návštěvě mi donesla ukázat hotový obojek. Byl opravdu pěkný a hlavně pevný. Ale na jejím královském pudlovi nebyl vůbec vidět. Byl ve stejné barvě jako pes. Doporučila jsem jí obarvení na nějakou barvu, která by se psem ladila. Jiná paní ušila z látky povlak na polštářek, který postupně plnila srstí ze svého psa na potřebnou velikost.

Další zákaznicí byla dáma, která si také po ostříhání chtěla vzít chlupy ze svého psího miláčka, aby mohl být stále s ní. Její kokršpaněl měl zlatou barvu, pečlivě vyčesanou srst, žádné dredy a zacuchance. Opravdu se o něj starala s láskou, i když možná jen proto, aby měl kvalitní srst na uskutečnění jejího velkolepého plánu. Na každé stříhání si donesla malý kufřík a do něj vkládala ostříhanou srst z kokršpaněla. Sama nechtěla říct, na co jí bude potřebovat, prý až to bude hotové, tak mi poví, jak to dopadlo. Bylo třetí stříhání a chlupů na uskutečnění svého plánu měla již dost a mohla začít. Stále jsem netušila, k čemu je bude potřebovat. Čekání bylo opravdu hodně dlouhé, než se dáma opět objednala se svým kokršpanělem do salonu na úpravu. Tu noc jsem nemohla ani usnout, jak jsem se těšila, že se konečně dozvím to velké tajemství, k jakému účelu si brala srst domů.

Zvoní zvonek a dáma přichází. Doufala jsem, že bude nadšená, jak se jí její plán povedl. Nepovedl, skončil prý velkou ostudou a po zbytek prázdnin se již na koupaliště neodvážila. K vyprávění příběhu si dodávala odvahu už pár dní předem, než měla přijít. Rozhodla se totiž pro výrobu plavek, takzvaných bikin. Udělala si návrh a střih. Zakoupila si bublinkovou folii, mýdlo s olejem, škopek, a mohlo se začít. Rozhodla se, že si plavky vyrobí metodou plstění, které se využívá na zpracování ovčího rouna. Bikiny se jí na první pohled povedly, ale opravdu jen na ten první pohled. V sobotu si zabalila vše potřebné na koupaliště – deku, osušku, opalovací krém a další věci. Měla takovou radost z plavek, že si je oblékla na sebe ještě doma, ať si jich co nejvíc užije.

Veselým krokem v žabkách se vydala na zastávku tramvaje. Měla žlutou krajkovou sukni, tašku s věcmi přehozenou přes rameno a na hlavě klobouk proti slunci s mašlí. Halenku měla složenou v tašce, jen ať každý vidí její originální plavky. Opravdu se na ní lidé dívali, možná na plavky, ale taky možná proto, že jede tramvají dosti odvážně oblečená. Těžko říct.

„Ještě čtyři zastávky a už budu vystupovat." Už se otvírají dveře a proplétá se mezi lidmi. Zakoupí si vstupenku na koupaliště a hledá nejlepší místo. Takové, aby bylo dobře vidět z bazénu na deku. Byl slunečný den a na koupališti bylo opravdu hodně lidí. „To jsem zvědavá, jak se blýsknu," pomyslela si. Nejdříve se párkrát prošla okolo bazénu, jakoby hledala správné místo, nebo chvíli na první smočení. Ladným krokem vlezla po schůdkách do vody. V tom horku byla voda příjemně osvěžující. V celou hodinu byl dokonce puštěn v bazénu protiproud a vlny. Plavání bylo úžasné. Chvilku plavala, poté se opalovala a tak to šlo stále dokola. Poté si zašla ke stánku pro jídlo, vždyť i z plavání vyhládne každému.

Odpoledne jí uteklo jako voda. Jak se stále koupala a sušila, ani si nevšimla, že se jí plavky smrskávají. Na prsou měla už jen malé trojúhelníčky a zbytek plavek zakrýval opravdu jen to nejnutnější. Zastyděla se, a proto se rozhodla ihned odejít domů. V tašce hledala kalhotky a podprsenku na převlečení. Nic tam ale nebylo. Z domu odjížděla přece již v plavkách!

„Nedá se nic dělat, když jsem dojela takto sem, tak dojedu i domů". Oblékla si halenku, sukni a vyrazila ve vlhkých bikinkách. Z koupaliště odjíždělo plno lidí, a tak byla tramvaj dosti přeplněná. Otevřeným okénkem neproudil žádný svěží vzduch, jen teplo z rozpálených ulic. V tramvaji bylo nedýchatelně a teplo. Lidé se potili, sem tam někdo vystoupil, další přistoupil. Nově příchozí se vždy zhluboka nadechli, jako by něco zavětřili, ucítili. Postupně si mezi sebou začali povídat, co je to tady cítit, co to tady smrdí.  Otáčeli hlavou, rozhlíželi se. Dáma se otočila, nadechla, ale stále nic necítila. Ještě pár zastávek a bude doma.

Najednou vidí, že od ní lidé odstupují a propichují pohledy. Dáma vůbec nechápala, co se děje. V tom jedna holčička v květovaných šatečkách prohlásí: „Mami, tady je strašný smrad.“ A další pán v důchodovém věku se hned přidá.  Otočí se a praví: „Madam, vy s tím mokrým psem v tašce, to je trápení zvířat, to nemůžete jít pěšky, ať Vám tem pes uschne a neotravujete tím zápachem lidi kolem sebe? Nebo mu kupte jízdenku, ať se netísní v té kabele.“ Cítila, jak se jí tváře červenají, jak jí úplně hoří. Nezmohla se ani na slovo. Na další zastávce vyběhla z tramvaje, sundala plavky a vhodila je do nejbližšího odpadkového koše. Už je nikdy nechce ani vidět.

Po skončení vyprávění mě bolí všechny svaly v břiše od smíchu. Tentokrát putují ostříhané chlupy z jejího kokršpaněla na bramborové pole. Tam bude jejich vůně alespoň odhánět divoká prasata.

Autor: Jana Aulehlová | pondělí 28.7.2014 22:23 | karma článku: 8,68 | přečteno: 541x