Asi plstit moc neuměla a o srsti také moc nevěděla…a pak se rodímýtus o spatné „vlně“.

To je opravdu dojemné.

Před lety jsem měl zážitek opačný.  Na mém pozemku se ve stínu jabloně usadili nějaký pán a paní se psem velikosti mimořádně přežraného bernardýna. Z tašky vytáhli jakési kartáče hřebeny a kdovíjaké mně neznámé nářadí a dali se do úpravy jeho zevnějšku.

Nechal jsem je být, ale když po nějaké půlhodině odešli, šel jsem se podívat, co po nich zbylo. Ještě nebyli daleko, tak jsem za nima zařval, aby si tu hromadu chlupů vzali s sebou. Nevzali, tak jsem to hráběma shrabal a odnesl na kompost.

A materiálu tam bylo na nacpání polštáře.

No, co vám mám k tomuto příběhu napsat, Pokud jste "smrděla", máte smůlu. Za snahu, popsat realitu dávám.