Jedná se o dvě různé skupiny lidí, kteří se občas nesnáší, lezou si na nervy, nemůžou se vystát. Jedna skupina upřednostňuje psy a druhá kočky.
Jak se od sebe liší, nebo mají snad i něco společného? Zkusila jsem se zamyslet nad každou skupinou a jejími hlavními znaky.
Začnu kočkomilem, neboť jsem nyní pejskař. Kočky jsem ale chovala dříve, a ne že zrovna málo. Moje kočičí osazenstvo žilo na velkém dvoře a ve stodole, skládalo se zhruba z dvanácti koček různého věku. Každá měla své jméno, které jsem jí vybrala nebo vymyslela. Nedokázala jsem pochopit ve svém dětském věku, jak si je někdo z dospělých může stále plést pořád dokola a nerozeznat je od sebe.
Hlavní znaky, podle kterých poznáte chovatele koček, jsou celkem jednoznačné, ale nejsou pravidlem. Pokud se majitelům líbí oblečení bílé barvy, mají zpravidla doma černou nebo mourovatou kočku. Chovatelé bílých či rezavých koček chodí rádi v černé barvě. Vypozorováno u sousedů kočkomilů. Dalším důležitým znakem jsou škrábance na rukách sahající až k předloktí. Škrábance se špatně hojí, a i na sluníčku se hůře opalují. Najdou se i tací, kteří vzorně z oblečení obírají každý chloupek, ale těch je opravdu málo.
Okna u domů mají samou pacičku a čumáček, jak chlupáči, kteří nechodí ven, pozorují svět za zavřeným oknem. Chovatelé z vycházek přináší domů vždy něco, s čím by doma svou kočku potěšili. Může to být ořech, šiška, pírko nebo dlouhé stéblo trávy. Když už jí nevzali sebou, tak jí alespoň něco přinesou, neboť si na vycházce na ni vzpomněli. Najdou se i tací chovatelé koček, kteří je berou i na výlety. Kočky mají své speciální batůžky, přepravky, mističky a na proběhnutí se jim zapne postrojek.
A nyní pejskař, kterého poznáte snadno. V období plískanic má obtištěné psí tlapky na různých částech oblečení. Jeho oblečení zdobí chlupy z jeho psa. Případný exkrement na chodníku ohodnotí znaleckým posudkem, zda se dotyčný správně stravuje. Zanadává si na majitele, který tam už dávno není, že to po svém psu neuklidil, neboť dělá ostudu všem vzorným sběračům. Pejskař, který vytahuje kapesník, nejdříve z kapsy utrousí nějaké pamlsky, pytlík na případný exkrement, a až potom na dně kapsy je kapesník. Zpravidla bývá papírový, který se dá využít i pro psa. Pejskař rozděluje své oblečení a obutí na dva druhy. První je na psí vycházky a druhé je mezi slušné lidi. Oblečení nakupuje hlavně funkční, pohodlné s plno kapsami. V létě nosí na procházku skládací misku, nebo cestovní láhev, která je již spojená s miskou a čistou vodu. Jeho auto má na oknech otisky psích čumáčků a ani tam nechybí chlupy. Nějaký pamlsek se také vždy najde.
Zahrada pejskaře se pozná na první pohled. Bývá plná děr, kde si nezvaná návštěva zlomí nohu. Tráva okolo plotu žádná neroste, jen blátivá cestička lemuje plot. Všude se povalují aporty a rozkousané klacky. Na takové zahradě zpravidla nic neroste, nebo lépe řečeno nic nepřežije. Já mám zahradu na konci ulice a z každé strany je les. Přežijí tam pouze maliny, rybízy a pár stromů. Pěstování ostatních plodin se vůbec neosvědčilo. U lesa jednoduše nic jiného neroste. S tímto pěstováním jsem spokojená a výroba domácích marmelád všeho druhu nechybí žádný rok.
V loni jsem vybudovala také populární úl pro hmyz a doufala, že se tam někdo nastěhuje. Nenastěhoval a ani letos se tam nikdo neobjevil. Jediný, kdo je z úlu nadšen, je náš pes, a proto nyní má dovoleno ho postupně rozebrat.
Dalším znakem pejskaře je, že víkendové aktivity je nutné plánovat s ohledem na psa. V zimě páníček na chodníku napadaný sníh zametá, a v žádném případě nepoužívá sůl. Každý milovník zvířat si lépe zapamatuje jméno psa či kočky, než jeho majitele. Páníčci mají své zvířecí kamarády na fotkách pomalu více než rodinu. V knihovně je více knih o kočkách a psech, než jiných publikací. Mají předplacený časopis, aby mohli sledovat nejnovější trendy. Na nákupním seznamu nesmí chybět položka pamlsky, piškoty, hračka…
Nakonec je pravda, že i já si své zákazníky do diáře píši jako Ben stříhání, Míša koupání a drápy, Roneček pouze ouška. V hlavě mám databázi jmen pejsků, zda jsou hodní, či nemají rádi, pokud se jim sáhne na hlavu, tlapku. Jména jejich majitelů si už pamatuji jen sem tam.
