Kočičí kavárna

Móda z Japonska, nový hit v Česku, který se stává fenoménem. Na své si přijdou příznivci felinoterapie, milovníci i obdivovatelé koček. Na ten šup, můžete zde přijít také o smetánku do své kávy. Vstup je pouze na vlastní nebezpečí

Tento týden jsem i já, jako velký milovník zvířat, měla v plánu, že mé kroky zamíří do kočičí kavárny. Ze všeho nejdříve jsem nejvíce přemýšlela, co si vezmu na sebe, které oblečení bude nejlepší na takovou návštěvu. Poslední dobou nosím moc ráda sukně, šaty, a tak volba byla jasná.

Vzala jsem si černé pletené šaty a oranžové legíny. Je to skvělý kontrast barev a má to i další výhodu. Jsem velmi dobře viditelná na přechodu pro chodce. Odpoledne jsem si ještě přichystala do tašky jako dárek pro kočičky různé granulky. Nezapomněla jsem ani na lepící váleček, abych mohla lehce odstranit z černých šatů případné chlupy. Přece se nevzdám kvůli kočičím chlupům šatů, které provětrám mezi lidi. Natěšená přicházím ke kavárně, kde vás na vstupních dveřích přivítá nápis, že jsou zde živé kočky. Dveře se proto musí ihned zavírat, aby některá z kočiček náhodou neutekla na ulici.

Dveře jsem otvírala celkem nejistě, neboť jsem nevěděla, co mě v takové kočičí kavárně může vlastně čekat. Jediné, co jsem věděla bylo, že tam budou mít živé kočky. Naopak jsem nevěděla, jak se budu nebo mám správně chovat ke kavárenským kočkám. Při vkročení dovnitř místnosti jsem na první pohled uviděla, že všechny stolečky v kavárně jsou obsazené a nikde není žádná slibovaná kočička. Očima jsem hledala místo, kam bych si mohla sednout. Nakonec jsem si přisedla k jedné slečně, která si v klidu popíjela horký heřmánkový čaj. Na stolečku byl nápojový lístek, pravidla chování hostů v kavárně a dvě chlupaté myši. Pěkné na úvod, pomyslela jsem si. Jako první beru do ruky ne nápojový lístek, ale pravidla a ihned se do nich začtu.

Moje obavy, zda se budu chovat správně ke kočkám podle daných pravidel, se začaly rychle rozplývat. Pravidla jsou hlavně pro lidi z města, kteří nikdy neměli kočku. Pak pro rodiče dětí, aby věděli, že zde nesmí nechat děti dovádět jako na hřišti a zbytečně otravovat spící kočky. Dále se nesmí kočičky krmit, i kdyby se dožadovaly sebevíc. Pokud daná pravidla někdo poruší, bude mu donesen účet a poté z kavárny personálem vykázán. Poslední pravidlo mě zaujalo nejvíce. Bylo takové, aby hosté do kavárny nenabízeli své kočičky k adopci, protože kavárna není útulek. Naopak pomáhá útulkům pro opuštěná zvířata a všechny zdejší obyvatelky jsou zachráněny právě z těchto míst. Zde se jim dostane uznání a lásky, kterou dříve postrádaly.

Za malou chvilku přichází slečna servírka a já si objednávám kávu Latté. Než mi jí donese, rozhlížím se zatím po kavárně, kde jsou vlastně slibované kočky. Už je vidím, jak dvě odpočívají na nejvyšším patře odpočívadla a s další si hrají děti. Jedna je na klíně u mladého páru, který ji neustále hladí jako hladítko. Černobílá kočička prochází okolo našeho stolečku se vztyčeným ocasem a na mé čičí nijak nereaguje.

Otočím se a zjišťuji, že za mými zády je škrabadlo, na které si jde odpočinout. Na něm u zdi spí další kočka, která vypadá jako britka. Přichází děti a začínají si kočičku fotit a hladit. Jsou neodbytné a britka to vyřeší po svém. Sekne drápem a v tu chvíli nastává klid, děti odchází. Kočička si stoupá a až nyní vidím, že má jen tři nožičky a roztržené ouško. Hlavou mě ihned proběhne, jaký měla asi osud, než se dostala sem. Kdo jí takto mohl ublížit?

Na stůl dostávám své objednané caffé latte. které vypadá skvěle. Sotva vezmu do ruky lžičku, abych ochutnala pěnu, skočí přímo vedle kávy černá kočka. Tlapičky si dá na můj tácek mezi cukry. Chviličku stojí, dívá se a pak trošku jakoby nic natáhne krk. Svůj černý čumáček rychle strčí do mojí husté pěny na kávě. Nevěřícně se usměji, zavrtím hlavou a se slovy, „to snad ne, to by takto nešlo“ kočičku opatrně odstrčím. Svůj pokus zopakuje ještě jednou, Je vytrvalá a já také. Kočička se asi rozhodla, že něco pro sebe ukořistí. Když se jí nepodařilo slízat pěnu, chtěla si vystačit alespoň s vodou. Chystá se tedy strčit svůj mlsný jazýček do skleničky s vodou, která se dává ke kávě. Už vystrkuje růžový jazýček, ale slečna, která sedí se mnou, rychle zvedá mou skleničku před nenechavou kočkou. Potom vezme kočku a položí ji na zem. Milá kočka se nevzdává, mrštně vyskočí vedle mojí kabelky a svou zvědavou hlavu strčí celou dovnitř. Nyní se nevzdávám já a vytahuji jí hlavu z kabelky, natož se kočička protáhne. Potom se stočí do klubíčka na můj sněhobílý svetr. Vznikl krásný kontrast barev. Nyní si můžu v klidu osladit svou kávu a vychutnat tu správnou atmosféru zdejší kavárny.