Hlavička jako obrana

Dnes má zase přijít. Vůbec z něj nemám radost, ale obavu. Jak bude sílit, budou i hlavičky větší a bolestivější.

Fotbalová hlavička poškozuje mozek, to se ví. O psí hlavičce se nikde nic nepíše. Já schytala od psího zákazníka hned čtyři a hlava mi třeští už při pouhém pomyšlení.

Od posledního a také zároveň i od prvního pokousání mám pojištěné ruce. Taková hlava má také něco do sebe. Psi se dokáží bránit mnoha způsoby. Pokud se jim něco nelíbí, nebo jsou nevychovaní, rozmazlení, či je něco v daný okamžik bolí, nebo je nebaví spolupracovat, tak jsou někteří schopni bojovat jak lvi.

Některý pes může jen varovně zavrčet. Další jde hned do akce a bez sebemenšího varování skočí po ruce a kouše. U většiny psů se dá za chvilku poznat, jak se budou chovat na stříhacím stole. Zda se doma nechají majitelem v pohodě učesat, zda poslouchají na základní povely, nebo zda majitel mluví sprostě. Jaké zná pes zvířata, zda se bojí mouchy. A také to, zda majitel doma poslouchá psa, nebo je tomu naopak.

Tento pejsek byl zvláštní a také úplně první, který mi dal hlavičku. Přitom se stále jen usmíval a rozverně hopsal po stole. Vypadal, že si vše náramně užívá až do okamžiku, než jsem sáhla na přední nohy. Vyskočil a praštil mě hlavou do té mojí.

„No prosím tě, co to děláš?“ zeptala jsem se ho a rukou si sahám na čelo.

Pes se tvářil jako že on nic, že za nic nemůže. Připadala mu to jako hrozná legrace. Jako by říkal: „tak poslouchej, na nohy mi nesahej. Ty jsou moje.“ Dobře, pomyslím si, začnu tedy zadníma. Ty jsou přeci o něco dál od hlavy. „Prásk!“ Přistála mi další hlavička. Tentokrát přímo do nosu. Do očí mi vytrysknou bolestí opět slzy.

„Jseš vůl, nebo co?“ rozčílím se na psa. Opět kouká, že se nic nestalo. Začíná mi kapat z nosu. Naštěstí to není červená. Zhluboka se nadechnu a povzdechnu.

„Tak poslouchej. Zatím mám jednu a půl nohy. To není ani polovina. Nohy máš čtyři, uši dvě a jeden ocas. Tak přestaň blbnout a drž!“

Po mém proslovu stejně moc nedržel. Stříhání jsem tedy prokládala pamlsky a postupně ostříhala všechny nohy. Byla jsem ráda, že není stonožka. Dostat čtyři rány do hlavy nebylo vůbec příjemné. Příště abych si vzala na stříhání helmu jako nutnou ochranou pomůcku.