Jak jsem dobyl Anglii. (info pro budoucí jobseekery)

Pracovat v Anglii bylo mým snem delší dobu. Angličtinu miluju a nemám s ní větší problém. "Mám po maturitě, peníze taky, tak je na čase si začít plnit sny", říkal jsem si. Teď už jen zbývalo naplánovat, jak se do toho pustit. Agentúrám nevěřím a navíc si nejraději vše zařizuji podle svého gusta. Taky jsem Gusta. Známého, který by mi tam něco dohodil, jsem taky neměl. "Jebat, jedu na vlastní pěst!" 

Pro ty, jenž se chystají do budoucna vyjet na slepo, doporučuju webovky lochneska.cz, které se hemží články k vytvoření obrazu, jak to asi tak zhruba v Anglii funguje. Nejvíce ocenitelný fakt u těchto stránek ale je, že poskytuje informace, co vše si má člověk vyřídit před odjezdem a po příjezdu do UK. K vyhledávání práce a ubytování doporučuju, pravděpodobně nejrozšířenější inzertní portál v UK, gumtree.com.
Tak ve zkratce, abych nezabíhal do nedůležitého... před odjezdem jsem se přáteli a rodinou rozloučil způsobem, že se můžu vrátit za 3 měsíce a nebo taky třeba nikdy. Předtím jsem nikdy neletěl a proto byl můj dopravní prostředek předem jasný. Letěl jsem přes maďarskou nízkonákladovou společnost Wizzair a vše proběhlo v pohodě. Letěl jsem z Brna do Londýna, na méně známější letiště v Lutonu. Odtud jsem se přesouval do  centra Londýna a následně z Paddingtonského nádraží do Readingu, kde jsem se chtěl usadit a najít práci. V tom, proč jsem si vybral zrovna Reading nehledejte nějakou větší logickou souvislost snad krom toho, že tam je nízká nezaměstnanost a 1,04 jobseeker for 1 vacancy, čili 1,04 uchazeče o zaměstnání na jedno volné pracovní místo. Reading je jinak proslaven jako důležité ekonomické centrum VB se sídlem firem jako je třeba Oracle, Microsoft...
Jeden velký problém byl už na začátku. Letěl jsem večer a nevěděl jsem, jestli spát v hotelu v Londýně a nebo v Readingu. Vyřešil jsem to stylově po punkersku. Dojel jsem do Readingu vlakem v 1:30 v noci... došel jsem zhruba 500 metrů do Kings meadow(thames park) vedle řeky Temže, tam jsem si rozdělal spacák na dětském hřišti a na hodinku se prospal. Pak už jsem se jen převaloval a klepal kosu. Při svítání jsem začal obcházet město, což s těžkým batohem a velkým kufrem nebylo zrovna moc super, ale nějak jsem se zahřát musel.
V ten den jsem měl už i telefonicky dopředu domluvené 2 prohlídky bytu a ještě 2 jsem si měl poštelovat přes e-mail.  Velmi nepříjemné bylo, když jsem v restauraci s free wifi connection zjistil, že mi nefunguje cestovní adaptér, snad pro všechny zásuvky světa, vychválený německým oceněním a atestem samotným prodejcem. Grrrrr! (adaptér pak neměli ani v tamních elektrech, které jsem prošel). No nic... takže ty 2 prohlídky prostě padly. Však co... ještě mám 2 do zásoby. Nejprve jsem zavolal borcovi jestli platí schůzka v 15:00. Ne neplatí... už tam má nájemníka. Fíha. Zavolal jsem týpce jestli platí schůzka v 16:30. Platila. Všechno bylo super jen s tím, že by pokoj byl volný až za týden. "Hmmm, a co včil?"
Na doporučení kolemjdoucích jsem se ubytoval v v jednom z nejlevnějších hotelů ve městě, Travelodge, za 50 liber na noc. Bez netu, promrzlý, unavený, ve městě, kde nikoho neznám. Šel jsem do nedaleké knihovny na placený internet, ale nic jsem nevyštimuloval. Byl jsem na dně a nápad vyjet na slepo jsem v tu chvíli považoval jako to nejhorší, co mě kdy mohlo napadnout. Situace mohli nastat dvě. Vydržet, utratit hodně peněz a pak najít nějaké bydlení a až pak třeba práci a nebo jet domů s tím, že zde přijedu až budu mít zařizené ubytování a nejlépe i práci. Rozhodl jsem se pro to druhé. 
Další den jsem si objednal od Student agency bus z Londýna, jedoucí přes Eurotunel, Brusel a Lucemburk do Prahy. Tak jsem si aspoň velmi užil půlhodinovou projížďku Bruselem, nalepený na okně autobusu. Tož původní plány byli absolutně jiné... kdybych to bral z cestovatelského hlediska, tak bych byl spokojen. Výlet to byl fajn, mnoho jsem viděl. Nevadí. Třa se otřepat a jet dále.