Gruzie - hora Kazbek a přístav Batumi

Na konci srpna jsem si vyletěl na výlet do Gruzie. Říkal jsem si, že by bylo moc fajn jít nazpět do ČR pěšky. Jak to nakonec celé dopadlo? Úplně jinak, ale nutno říci, že na zajímavosti to tomuto výletu neubralo. Čtěte dál... 

Kazbek + Batumi

K přeletu do této krásné zakavkazské země jsem využil již poměrně tradiční letecké linky z Katowic do Kutaisi, která vychází nejlaciněji. 1. září jsem tak ve 4:45 ráno dosedl na tamějším letišti a započaly se tak psát první kapitoly mojí cesty. 
Jelikož jsem v noci v letadle nespal a nechtělo se mi do městečka Stepantsminda, které leží na opačném konci země u hranic s Ruskem, stopovat, přejel jsem zde minivanem spolu s 2 Maďary a 3 dalšími Čechy za pár zlaťáčků. Vše je v Gruzii levné. O třetinu až polovinu oproti ČR. Jak co a taky jak kde. 
Během jízdy se severně od Tbilisi, hlavního města, začal zvedat Velký Kavkaz. Těšil jsem se až zahlédnu Kazbek, pětitisícovou horu, pod kterou jsem chtěl vylézt. "Teď už za tou zatáčkou musí být vidět," říkal jsem si. On byl ale vidět až za dobrou hodinu. Kavkaz je šílené pohoří, první kontakt s ním mě nenechal chladným. 
Do Stepantsmindy, která leží v nadmořské výšce okolo 1700 metrů, jsem dojel v pravé poledne. Akorát čas k obědu. Po obědě už jsem začal stoupat ke kostelu Svaté Trojice a s prvními nádechy vysokohorského vzduchu ze mě spadla únava z neprospané noci. 
Ke kostelu se musí překonat 400 výškových metrů. Není to moc, ale je to na kilometru. Zvykal jsem si  na 25 kg, které jsem měl v krosně. Po cestě jsem potkal spoustu lidí různých národů, kteří se mnou prohodili slovo. Když jsem jim říkal, že chci jít do ČR pěšky, koukali na mě jako na šílence. V této době jsem ještě věřil tomu, že je to uskutečnitelné. 
Panorama kostela s Kazbekem, který byl zahalen do mračného hávu v pozadí, mě vybízel k focení. Na louce nad kostelem bylo rozeseto hodně stanů a já ten svůj mezi ně přidal. Vedle mě to zakempili Patrycja a Kamil z Polska. Využil jsem znalost polštiny; celý večer mi povídali své příběhy z Gruzie. Byli zde už 7. den. 
Nastal západ slunce. Úchvatný. Z Kazbeku zmizely mraky, a tak tento pětitisícový velikán mohl ukázat svou tvář. Se sluncem, které šlo spát, jsem šel spát i já. K vydatnému a dlouhému spánku mi pomohlo i kvalitní gruzínské víno, které jsme s Kamilem vypili. :) 
Druhý den jsem vstával už v 5:15, společně s Kamilem a Patrycjou. Oni chtěli jít na začátek ledovce bez stanu a bez zbytečného nákladu. Oznámil jsem jim, že počkám, až mi uschne stan a že si to vyjdu se vším. Chtěl jsem stanovat ve třech tisících. 
Stan uschl a já mohl vyrazit na cestu. Po celou dobu mého pobytu bylo tak, že ani lépe být nemohlo. S výjimkou noci, kdy padala teplota hodně nízko. S tím se ale musí v těchto polohách počítat. Začal jsem ukrajovat výškové metry s cílem, který se nacházel 3200 m. n. m., u začátku ledovce. Po cestě jsem opět potkával lidi, kteří byli nesmírně družní. Převládali Poláci a Rusové. 
Začala se mi odkrývat panoramata hor. V půli kopce jsem se rozloučil s Kamilem a Patrycjou, kteří se už vraceli nazpět. Po tom, co jsem došel k ledovci, jsem opět narazil na dva Poláky a ti mi řekli, že bez maček můžu jít klidně až k budově bývalé meteostanice (3700 m. n. m.), kde se dá přespat buď přímo uvnitř a nebo před ní. Pro tento den mi to však bohatě stačilo. Převýšení tohoto dne činilo 1100 metrů a taky s jídlem jsem to měl tak akorát. Před tím jsem byl nejvíce v 2500 m. n. m. na Rysy, nejvyšší hoře Polska, v Tatrách - takže pomalu přidávám. :) 

Stan jsem pro tuto noc rozdělal vedle Denise, který je původem z Ukrajiny. Je 5. měsíc na cestě. 3 měsíce v Rusku, 2 v Gruzii. Fotí a dělá videa. Doporučuji zhlédnout jeho nádherný timelapse z pohoří Altaj: 

Ráno mě Denis vzbudil na východ Slunce. V noci jsem se moc nevyspal - a to kvůli hukotu ledovcové řeky. I 3. den bylo nádherně. Sešel jsem zpět do Stepantsmindy, odkud už jsem měl v plánu přejet stopem do Batumi, kde jsem chtěl započít pěší túru do ČR. 
Po dvou minutách stopování na konci města mi zastavil majitel kempu ze Stepantsmindy a zavezl mě do Tbilisi. Tam jsem však musel přejít cca 7 km přes město na výpadovku do Batumi. Každých 30 metrů podél cesty stál stánek s melouny. Měl jsem na ně chuť, ale prodávali jen celé. Nakonec jsem to nevydržel a jeden si koupil. :D Stál 1 lari (10 Kč). 
Po tomto občerstvení jsem pokračoval na výpadovku. Den se chýlil ke konci, když jsem se dostal na dobré místo ke stopování. Projel kolem mě mikrobus směřující do Batumi, a tak jsem si ho zastavil, protože bivakovat v Tbilisi se mi rozhodně nechtělo. 
Neuvědomil jsem si však jednu věc. Do Batumi to bylo 370 km a v Gruzii moc dálnice nevedou, takže to vedlo spíše po okresních cestách. V Batumi jsem byl tedy až kolem jedné v noci - a to jsem si ještě musel začít hledat místo ke spánku, netušíc, že budu muset přejít celé město. 
Batumi samo je bohatým přístavem, hodně odlišným od zbytku Gruzie. Celá Gruzie je poměrně kontrastním státem - a to po všech stránkách. Ať už se zaměříte na lidi, města či podnebí. Předesílám, že nejsem zrovna člověk, jenž by dokázal ocenit kouzlo měst. Zde ho však nezvykle ocenit musím. 
V Batumi nenajdete jediný papírek ležet na zemi. Všude čisto a žádný smrad. Podél pláže v noci i ve dne chodí speciální stráž, která vše hlídá. Budovy tohoto města jsou rovněž udržované a vesměs nové. Na mnoha budovách je také již patrný vliv blízkého Turecka (30 km) a islámu.
Když jsem sem přijel, šel jsem na pláž, odkud jsem byl vyhnán strážníkem. Šel jsem podél pláže za město a odevšud se ozývala hudba z diskoték. Celé město působilo živě. Lidi byli u vytržení z toho, co to jde za exota s krosnou na zádech. Zakecal jsem se pak s nějakým Anthonym, Gruzíncem, který pracoval dlouhý čas v zahraničí. Pozval mě na pivo a pizzu, což mi bodlo. 
Šel jsem dál. Město bylo nekonečné a já měl v nohách nechutně mnoho kilometrů. Sestup do Stepantsmindy, přechod Tbilisi, přechod Batumi. Navíc jsem předešlou noc nespal. Měl jsem toho dost. Odbyla 5. hodina ranní, když jsem se konečně dostal mimo město a vedle nějakých rybářů jsem zabivakoval a usnul. 
Po hodinovém spánku jsem vyšel do ČR. Dvakrát mi přehradila cestu řeka a začlo být hrozné vedro. Na slunku přes 40 °C. Plus k tomu 25 kg v krosně. Pochopil jsem, proč lidi chodí na Svatojakubskou pouť do Santiaga de Compostela a ne jako já tam, kde se jim zlíbí. Rozhodl jsem se tedy pro původní variantu cesty do ČR. Autostop! 
Když jsem došel zpět do Batumi, dal jsem si koupačku v moři a pak jsem skoro utíkal před sluncem do obchodu, protože jsem na sobě cítil, že mám skoro úpal. Nakoupil jsem si zásoby jídla. Po poledni jsem stopem opouštěl přístav - a byl to startovací bod mé, orientačně, 3400 km dlouhé stopovací jízdy přes Turecko do ČR. Šlo o mou nejdelší jízdu stopem, ale o tom až příště. :) 
Gruzie byla úžasná, i přes to, že jsem zde strávil pouhé 4 dny. Rád se sem někdy v budoucnu, třeba už příští rok, vrátím. Příště to spojím se sousední Arménii a taky už se mi třeba přesvědčí na takovýto podnik zlákat přátelé. Rád bych dobýval vyšší a vyšší vrcholy - chybí mi však k tomu lidi stejného ražení, jako jsem já.