Nebezpečné krmení ptactva na krmítku

Přikrmování volně žijících ptáků je odborná činnost, která se bohužel dostala do rukou masové veřejnosti. Což je stejné jako kdyby ZOO nechala krmit zvířata publikem (ať se mají dobře), tak půlka chovanců ZOO pomře do dvou týdnů.  

Dopady masového krmítkaření volně žijícího ptactva jsou tristní. Líní, překrmení, nemocní ptáci se stávají realitou našich sídel, proto zimní přikrmování ptáků berme odpovědně.

Pojďme se podívat jak.

Část lidí bere krmení ptáčků v zimě jako spasitelství, část to dělá kvůli dětem, a jiní kvůli tomu, aby mohli ptáky pozorovat. Altruismus prolnutý sobectvím ptáky víc likviduje, než jim pomáhá. Nebezpečným úletem je přikrmování ptáků celoročně. Tím ztrácejí návyky v hledání přirozené potravy a například sýkorky s brhlíky zaměňují svojí hmyzí stravu (vláknino-vitamínovou) za tučnou slunečnici suplující u ptáků naší housku s máslem. I ptáci, stejně jako lidé, si rychle zvyknou na fastfood. Nedávejme tomu šanci. Jejich generační cyklus se měří na roky, ne na desetiletí jako u lidí, takže se nezdravé stravovací návyky se u nich rychle přenáší na následující generace.

Osobně se ztotožňuji s míněním jiných ornitologů, že ptáci by se neměli přikrmovat vůbec. Tak to nakonec příroda zařídila, ptáci přežívali běžnou zimu bez přikrmování, a byly v hojnějších počtech než dnes. Důležitějším než přikrmovaní, je vytváření hnízdních možností. I když ty naopak ptákům ubývají, lidé nepomáhají, protože je to více odborné práce.

Když už, tak tedy kdy začít krmit. Každým rokem vypadají naše zimy podobně, listopad deštivý s plusovými teplotami, prosinec střídavě zimní. Minimálně do opravdové zimy s trvalou sněhovou pokrývkou a mrazy, mají všichni ptáci hojnost potravy i bez lidské pomoci. Podzim právě vydal svoji úrodu semen a bobulí. V plusových teplotách je ještě dostatek aktivního hmyzu, a také ještě není úplně vyloven z kůry stromů, z trávy, ze štěrbin staveb, spadaných větví a listů. Proto zhruba do Vánoc nemá vůbec smysl ptáky přikrmovat. Opravdu nemají problém najít si svůj dostatek potravy. Jednou jsem 3. 12. pozoroval v lese u Jilemnice, kdy právě napadl čerstvý sníh, koupající se sýkoru koňadru. Ve vodě byla dlouho, přestože teplota byla jen lehce nad nulou, líbilo se jí to tak, až měla peří na kostrči nasáklé vodou. Bylo vidět, jak v prosinci má i citlivá sýkora ještě dost rezerv.

Nejlépe je začít přikrmovat o Vánocích nebo po Novém roce (podle počasí).

Pokud budete ptáky krmit už na podzim, pak na úkor toho, aby vám sbírali hmyz na zahradě, třeba z ovocných stromů, jejichž jsou sýkory sanitáři.

U ptáků stejně, jako u lidí jde o kvalitu stravy. Kvantita nehraje roli, naopak, pokud budete přikrmovat nepravidelně jen v mrazech nebo větší sněhové pokrývce tak ptákům pomůžete, a zároveň zásadněji nenarušíte jejich přirozený zimní výživový rytmus.

Jak má vypadat krmítko. Bohužel výrobci krmítek nemají ponětí co vlastně, a pro koho vyrábí. Malé domečky vypadají sice stylově, ale jsou tou nejhorší variantou. Předně…ptáci v přirozeném prostředí sbírají semena ze země, anebo je ozobávají z klasů. Nikdy se při krmení nedotýkají (pokud se neperou), naopak si drží sanitární odstup od ostatních. Malé krmítko je nutí být nahloučenými, což způsobuje kromě stresu u jídla přenos nemocí. U zvonka zeleného, se to reálně děje. Hromadně hynou na Trichomonózu, kterou způsobuje bičenka drůbeží, jíž se dobře daří v prostředí krmítek, kdy jsou ptáci přežráni nezdravou stravou a zároveň malá, těsná krmítka umožňují její přenos z ptáka na ptáka. Malé krmítko způsobuje stres při jídle, ptáci jsou tvorové volného prostoru, navíc se zde těsně potkávají s druhy, se kterými by jinak vůbec nepřišli do kontaktu.

Nejlepší krmítko je na obrázku: Obyčejné prkno zhruba 50-60x30-40 cm, po obvodu ohraničené latěmi aby se semena nesunula mimo krmnou plochu. Z boku jsou horizontálně do stran přišroubovány tři, nebo pět větviček či latiček přiskakovaček. Slouží jedincům, kteří se bojí a potřebují ke zdroji přiskákat a zároveň slouží jako čekačky při střídání u koryta.  To vše je přibité na kůlu zaraženém do země někde u stromu nebo keře. Pokud část semen ptáci vyhážou na zem, je to v pořádku. Semenožraví raději zobou ze země, a i hmyzožraví…například červenka s pěvuškou na krmítko téměř nejdou. Berou, až co spadne pod něj. Pěnkavy, zvonci, dlaskové, vrabci, všichni vám budou vděčnější za semena na zemi. Hned vyvstane otázka….“ Vždyť píší, že semena mají být v suchu“. Nemusí, někdy je dokonce lepší, když nejsou, je to v přírodě naprosto přirozené, většina semen je dost olejnatých, jsou chráněna proti plísním a pokud trochu navlhne slupka, pro ptáky je to někdy lepší z hlediska dobývání. Snažme se o imitace přirozenosti, i když mnozí krmiči by jisté uvítali, kdyby ptáci zobali z misek a utírali si zobáky do ubrousků. V zimní přírodě neexistují vyschlá semena. Když na krmnou plochu napadne sníh, smeťte jej smetáčkem i se semeny na zem a nasypte nová. Semena pod krmítkem ptáci ve sněhu dokonale vyzobou. Dobývat z něj stravu je pro ně opět přirozené.

Čím krmit. Drobné ptactvo dělíme na semenožravé a hmyzožravé. Obě se prolínají, v zimě se sýkorky, červenky a brhlíci stávají také semenožravými a zvonci, vrabci, pěnkavy jsou hmyzožravci v létě. Jde o navázání na přirozený jídelníček. Současná móda přikrmování ptáků nyní vypadá tak, jako kdybyste do vesnice, kde se po tisíciletí usedlíci živili svými naturálními výpěstky, vpadli se supermarketem a s cukrárnou. Tak se z vesnice stane invalidovna.

Semena: Začnu slunečnicí, kterou berou za vděk jak semenožraví tak hmyzožraví. Právě vzniká nový nešvar - loupaná slunečnice. Loupaná rychle žlukne a neumožňuje ptákům přirozený pohyb při dobývání jádra. Ptáci neprovozují sport. Jedinými jejich pohyby (kromě úniků před nebezpečím) jsou ty, které používají při hledání a dobývání potravy. Proto je nechte semena ze slupek dobývat pohyby, které je posilují.

Ideálním krmením je ptačí zob, v němž je směs semen. Krmení jen slunečnicovými semeny je jednostranná dieta vedoucí ke ztučnění jater a následným zdravotním problémům včetně snížené imunity, stejně jako u lidí. Ptačí zob zajistí pestřejší stravování.

Lůj: Dělí se na prasečí a hovězí. Lůj je od masa odříznutý kus syrového tuku. Sádlo je to, co jsme z loje vyškvařili. Krmíme zásadně lojem, ne sádlem. Obchodníci prodávají takzvané „lojové koule“, což jsou semena zalitá v sádle. Jsou nevhodně skladovány, žluknou. Vaší kočce, nebo psovi byste je nedali. A ptákům ano? Tyto vražedné koule by měla vzít pod kontrolu státní veterinární správa. Nikdo nemůže předpokládat, že když se nějaké zvíře bude cpát sádlem, tak je to v pořádku. I sýkory potřebují vlákninu a nestravitelné komponenty potravy.

Jak přikrmovat lojem? Kupte u řezníka hovězí lůj, má více výživových látek. Je levný, ale u některých řezníků je třeba ho objednat. Oddělíte zbytky masa (šup s ním do polévky) a do loje uděláte nožem dvě - tři díry, za něž napíchnete na větev ve dvou-třech bodech, aby neplandal a byl komfortní pro udržení rovnováhy ozobávajících ptáků, nebo se může přivázat k větvi provázkem.

Ořechy: Ty jsou ideálním krmivem ptáků.

Ovoce: Jablka rozkrojená a položená na zem, milují je všichni hmyzožraví. Kupovaná jablka nedávejte, nebudete přece krmit ptáky chemií…. jako sebe.

Připomínka: Že suroviny mají být bez soli, cukru a koření je už obecně známo. K jakémukoliv pečivu by neměli mít ptáci přístup.

Kdy skončit přikrmování. Během března v prvních teplejších slunečných dnech.