Když jsem po ruské invazi řekl kamarádovi ze Lvova, že nejlepší bude území na východní straně Dnipru dát Rusům, vyhnout se střetu, ale rychle se zabetonovat na nové hranici, aby Rusové nešli dál, tak se mnou málem přestal mluvit.
Západní zbraně, v NATO vycvičení Ukrajinci, samé povzbudivé zprávy až na jednu….Rus je v každém případě velký soupeř. Jeho, pro nás blbou vlastností, je vypadat slabě. Jako že je ve svrabu, nějak se potácí, vše je u něj mlhavé. Jenže v pozadí je většinou tvrdá, promyšlená strategie, neuvěřitelná semknutost, kombinovaná s lhostejností k lidským životům. Pozicí neohrabaného brouka zmátl i Hitlera.
Celá ta oblast, kterou Rusové okupují je (nedávno byla) ruskojazyčná z většiny osídlená Rusy nebo obyvateli ze smíšených rodin, jejichž společným jazykem je ruština.
I dnes slyším na videích z úst ukrajinských vojáků ruštinu, protože mnozí z nich neumí ještě pořádně ukrajinsky.
Vesnice v okupované zóně jsou zničené, okolí je zničené, plné válečného bordelu a nevybuchlé munice. Bojuje se jen o kilometry čtvereční. O ty stojí Kyjevská vláda, ale obyvatelům už jsou povětšinou ukradené. V nitru si většina Ukrajinců, kterých se válka přímo týká, přeje, aby to už nějak bez bojů skončilo. Chápejme, že je pro ně těžké, i zatím společensky nepřijatelné, to říkat nahlas. Válka technologií, kterou vedou Američané společně s Ukrajinci proti Rusům, umožňuje občasné zničení něčeho strategického, ale posunutí území ne. Jmenování americké transgender mluvčí Ukrajinské armády naznačuje, že pobožná část Západní Ukrajiny se dočká nečekaných morálních vítězství Američanů na Ukrajině, která sice nevrátí ztracené území, ale přinese moderní americké moresy do už tak rozjitřené země.
Rusy dobytá města jsou chytře rusifikována, kdo z Ukrajinců bude chtít v nich žít.. a jak? Je v nich nové ruské (i původní ruské) civilní obyvatelstvo. Že někam odejde? Těžko.
Budou, vyhnaní Ukrajinci zabydlující se v nových podmínkách, se znovu chtít stěhovat do měst, kde už je čeká jen nostalgie, a to ostatní je vzhůru nohama?
Moje bývalá kolegyně z česko-ukrajinské firmy utekla s dcerami před bombardováním ze Žitomiru do Čech. Pomohl jsem jim s ubytováním a prací. Po pár měsících ji (jak řekla) vlastenecké pohnutky vrátily na Ukrajinu. Její pomoc Ukrajině spočívá v projektech obnovy. To znamená, že si koupila nové SUV za půl druhého miliónu korun. Když jsem se jí ptal, jestli peníze nerostou v Žitomiru na stromech, odpověděla.
“To je Ukrajina! Když u nás byla italská delegace, a stanuli na náměstí, tak jeden Ital řekl, že vidí kolem parkovat dražší auta než na náměstí v Římě.“
Válka generuje bídu na frontové linii, ale zisky v klidových částech. Jenže těm, kdo bojuje za dražší SUV svých spoluobčanů, se to moc nelíbí.
Kyjevská vláda v intencích celistvosti země volá po dobytí kilometrů. Obyčejní vojáci i střední hodnosti ukrajinské armády, ale už nechtějí ztrácet končetiny v boji za území, které fakticky obydlovali jejich současní nepřátelé. Bojují za domov, který nebyl jejich domovem. Území, v němž jen vzdáleně cítí nějakou ukrajinskou stopu. Raději vedou partyzánské boje, při nichž si své životy ohlídají lépe, než u čelních střetů v seskupeních. Jak rychle, a co dobydou, je teď jedno. Život je důležitější. Představte si, že jste mladým mužem s přítelkyní, sníte o vlastní budoucnosti, s životem před sebou, a jediné co pořád řešíte je, jestli přijdete o jednu končetinu, nebo více končetin, nebo jestli vůbec přežijete. To je nevýhoda Ukrajinské armády. Ruský voják řeší jen, jak překonat pud sebezáchovy a kulantně skončit sám se sebou.
Jak je vidět, s vlastenectvím to na Ukrajině není tak horké (ono tedy by to nebylo nikde). V začátku války u nás auta s ukrajinskou značkou řídily ženy, dnes v nich potkávám povětšinou mladé zdatné muže. Utekli, protože se jim do války nechce. S kým chtějí Ukrajinci vytvořit masivní seskupení tak jako to dělají Rusové neustálými dodávkami živých jednotek? Přebijí tento nedostatek vyspělejší technikou? Bude partyzánská ofenzíva úspěšná s podporou západní techniky? Kyjev se odvolává na to, že….. „Nad Rusy je třeba zvítězit, jinak budou za chvíli u vás, v té vaší krásné a blahobytné západní Evropě.“ Nebudou. To je objemově nereálné.
Ukrajinci získávají zpět ztracené území… Hm.. To nevidím, i když si to přeju. A co Velká Ukrajinská zeď. Namísto drahé vojenské techniky míchačky betonu a pořádnou, ale pořádnou zeď, osazenou obrannými systémy. Vybudování neproniknutelné hranice s definitivním odizolováním území západ- východ. Maximální izolace Ruska. Tím by Kyjev pomohl sobě, i nám. Válka by byla s remízou, slzu nad ztraceným územím vysuší radost z ušetřených životů a výdajů. Protahování války nahrává Rusům, kteří se učí a modernizují za pochodu. Čím delší válka, tím více je to může posilovat.
Nahrává i západním zbrojařským mocnostem. Místo dodávek zbraní Ukrajině by měl Západ důsledněji ekonomicky oslabovat Rusko. Dostat ho co nejrychleji na kolena, která budou symbolem jejich Pyrrhova vítězství. Pak přijde doba, kdy bude možné vzít slabému Rusku ukrajinské území zpět s minimem ztrát. Což bychom v budoucnu Ukrajině přáli.
Jenže Západ, jak vidíme v přímém přenosu, nijak nechvátá ani s ekonomickým oslabováním, ani s dodávkami zbraní. Jestřábi mají za prvé…..historicky výjimečnou možnost zkoušet své zbraně v reálných bojích, aniž by se kdokoliv z nich umazal. Za druhé….. přes jejich zbrojní koncerny (naše také) začaly zase proudit slušné sumičky. Je to naprosto ostudný příklad jak se zbrojní průmysl Západu krmí na nasazování životů Ukrajinských vojáků za použití otřepaného prohlášení… „Že nás Rusové obsadí“.
Číňané si mnou ruce. Zatímco Západní Evropa vkládá lidský potenciál a investice do zbrojního průmyslu, tak oni do civilních aut. Za pár let budeme mít o něco vyspělejší zbrojařský průmysl, ale jezdit budeme v „Číňanech“…. co se s nimi vše sveze si dokážete představit.
