Letos vánoce nebudou, aneb jak slavit vánoce vzhůru nohama?

Nevím jak vy, ale já mám advent a vánoce spojené se sněhem a sychravými dny, kdy je zima tak vlezlá, že se vám dostane až do kostí. Večer jedete domů z práce za tmy a ráno za tmy zase vstáváte do studeného baráku. Zatvrzelý křesťan nejsem, ale i tak se těším vždy na půlnoční a stavění betlému. A což teprve stromeček, dárky a vaječný koňak. A pak pečení cukroví při svíčkách a koledách, kdy vám vůně vanilky a hřebíčku čaruje slastný úsměv na tváři (nebo že by to byl ten svařák?) ... to vše je podle mě absolutní nezbytnost, neboť dny jsou tak krátké a studené, že se potřebujeme za troubou zahřát a naše myšlenky aspoň nejsou fixované na to, kolik bude zase stát učet za plyn a elektřinu.

Baby Blues (r)

Venku je zase 35 stupňů, možná víc. Jasná modrá obloha a ani lísteček se nehne. K tomu je tak dusno, že přestože klimatizace jede na plno, ani tomu největšímu odvážlivci se nechce jít ven, natož něco dělat. Jako holka z jižní Moravy jsem na nějaký ten hic zvyklá, ale péct v tom vánoční cukroví? Plánovat štědrovečerní večeři? Balit se s vánočníma dárkama? Zdobit vánoční stromeček? ... to je na mě trochu moc. Nehledě na to, že ani nevím, kde ho mám sehnat.

Přiznávám, že nechápu, jak si Evropan, potažmo kolega expat v této, nebo Austrálii podobných zemí, může zvyknout na vánoce v létě. Jak to prosímvás děláte. Ono je něco jiného letět někam o vánocích do tepla na 14dní na dovolenou a pak se zase do toho polorozmrzlého marastu vrátit. Ale stát týden u trouby a ve třicítkách se dělat s vánočním cukrovím nebo zpívat koledy a dívat se přitom na rozpálenou sluncem zalitou oblohu ... to mi připadá opravdu postavené na hlavu.

A tak, jak se smažím na pláži, lapám po dechu jako vyplavená velryba a pozoruju cvrkot, přemýšlím, proč lidi tak jednoduše kupují nápady a tradice někoho jiného? Proč si lidi radši nevytvoří nebo nezůstanou u vlastních tradic a vzpomínek, které jsou pro ně relevantní a znamenají něco v jejich zemi, vesnici, rodině? To co funguje pro jednoho, přece nemusí vyhovovat druhému?

To co reklamní kampaň v 30.letech vytvořila v zemi jedné, přece nemusí znamenat to samé v zemi na druhém konci světa?

Jenom proto, že globalizace umožnila nám v obchodech nabízet stejné nevkusné zboží jako v San Franciscu, Delhi, Riyadh nebo Kievě neznamená, že to budu slepě kupovat, protože obchodníci chtějí co nějvětší zisky.

Nevíte o čem mluvím? Ať se v diskuzi přihlásí ten, kdo doma nemá červenou čepici s bílou bambulkou? Nebo červené růžky s rolničkama? Nebo ten kdo alespoň jednou neposlal vánoční přání se sobem, elfem, nebo dědou v červeném? Kdo nezabalil dárky do papíru s těmito motivy? Nebo ten, jehož interiér se nekochá svítícím anebo tancujícím Santou, zpívajícím kaprem a jinými kýčovitými produkty západního konzumismu alá made in china, cíleně mířeného na naše bezedné peněženky a naši neznalost?

Dávají ale tyto importované komerční svátky smysl i v naší zemi? Nebo si chceme jenom hrát na něco co nejsme?

Naše krásné vánoční svátky založené na starých křesťanských a pohanských zvycích mají přece o tolik hlubší význam. A hlavně to všechno u nás dává smysl. Já vím, že je to tak lákavé, nebo spíš jednoduché, ignorovat fakta, která překroutíme a začneme si něco namlouvat a později se do té lži natolik zamotáme, že jí i sami uvěříme. Když oni to mají táto v těch emerických filmech a v té televizi to tak hezky vypadá. Když to má sousedka, já to chci taky. Když to prodávají v každém supermarketu, asi si to musím koupit taky. Když kolega měl vloni na vánoční oslavě hrající kravatu se Santou, já si letos pořídím celý jeho oblek. U číňanů ho tuhle přece měli.

Často o svém chování ani neuvažujeme. A už vůbec si nepřipustíme jak směšně vypadáme. Třeba zrovna když nám leze do komína červený Santa, nebo na domě blikají jeho sáně tažené soby s červeným nosem.

Pro mě za mě ať se američani dál vyžívají v komerčních obscénostech, kterým říkají „Xmas“, ale do českého nákupního střediska ať Santa oknem neleze. Santa by neměl být symbolem vánoc všech, když země jeho původu je tisíce kilometrů od nás. Rozhodně není těch mých, i když jsme rodina smíšená, jako tisíce jiných, soudě podle zběžného pohledu na můj Neocounter (to je ta věc s plavajícíma rybičkama v pravo). A ti jediní, jimž svítí světýlko jinde než v Evropě, mají, podle mě, omluvu.

Co je špatného na našem Ježíškovi a Mikulášovi? Co je zlého na naších tradičních koledách, půlnoční, lití olova, krájení jablka, pouštění lodiček z oříšků, darování kapřích šupin, házení střevícem nebo čekání než rozkvetou první Barborky.

Proč ochuzujeme naše děti o ověřené krásné tradice, které nás dělají Čechama? Anebo si to všichni uvědomíme až bude pozdě a z staletých tradic zbyde pár neosobních vět na Wikipedii. A být "Čech" nebude pro nové generace nic znamenat?

Proč se radši necháme zlákat touhou ukazovat na odiv ostatním co nového jsme kde koupili, abychom mohlli všechny trumfnout naším bohatstvím? Když tím opravdovým bohatstvím je skromnost, pokora a spoluúčast. A to obzvlášť o vánocích.

Nejsem křečovitým zastáncem minulosti, ale jsem pro zachování tradic vytvořených našimi předky pro naše prostředí. Ne importovaný kýčovitý blivajz postavený čistě na propagaci jedné ziskuchtivé korporace a pedofilního dědu, co si užívá přítomnost dětí a ještě k tomu na veřejnosti. Santa ani Haloween zkrátka někam nepatří. Stejně jako náš Ježíšek, krájení jablíček a ozdobená jedlička, by nedávalo smysl třeba na Velikonočním ostrově.

Nenechme si vzít barevné vánoce, betlém a tradiční vánoční ozdoby. Zůstaňme u těch ověřených, co známe z našeho dětství, co nám vyhovují, co nám dává smysl. A pokud tak jako já jste na rozcestí – proč si nevytvořit své vlastní; adaptovat je vaší situaci; přizpůsobit je vaší rodině, tak aby to vám i dětem dávalo smysl; nekupujme bez rozmyšlení to, co nám cestou v supermarketu cvrnkne do nosu.

A tak musím smutně konstatovat, že letos budu muset svoje vánoce oželet. Jak to vysvětlíme dětem ještě nevím. Jak je budeme slavit ukáže čas. Jasné ale je, že do této sluncem rozpálené země prostě vanilkové rohlíčky a slaměnými ozdobami nastrojený smrček nepatří.  Bez ohledu na to, jak lákavé a „in“ se mi jeví ozdobit baňkami a svítícím řetězem kaktus nebo eukalyptus, před barák zaparkovat soba s blikajícím nosem a k plavkám na pláž si na hlavu narazit červenou čepici s bambulí.

přeju vám všem krásné pohodové předvánoční honění ...