Jak věším bulíky na nos …

Já vím, že je ještě brzo, ale třeba mi včas poradíte. Vím, diskuze tu momentálně není, co bejvávalo, ale stejně. Marně si totiž už několik dní lámu hlavu a třeba někdo z mých čtenářů mě vysvobodí z toho trápení. Moje děti mě poslední dny bombardují jednou šokující otázkou za druhou. Začalo to krátce před Dušičkama, kdy jsme se zase začali o těchto věcech bavit. Znáte to, o rozdílech mezi zvyky různých kultur, o životě a smrti a samozřejmě i o Ježíškovi, Mikulášovi a jeho variantách v různých zemích včetně  tolik diskutabilního (pro některé) cizáka Santy. 

Některé věci jím ze zásady vysvětluju polopatě, zkrátka tak jak se ve skutečnosti mají. Za jejich krátký život se museli rozloučit s nejedním blízkým a asi jim už připadá normální, když si povídám s fotkama v rámečku. Takže jsou některá témata, kdy nemám potřebu jim věšet nějaké bulíky na nos.

O Ježíškovi je to jiné. Přece jenom si myslím, že čtyř a šestiletý cvrček si zaslouží ještě nějaký ten den v pohádkovém dětském světě. Navíc, co si budeme vykládat – ono to předvánoční období taky není k zahození. Mikulášem s čertem počínaje a Ježíškem konče ... aspoň někdy sekají dobrotu, i když je to za cenu nějakého toho dárku.

U nás doma ježíšovskosantová válka nikdy nevypukla. U nás jsou tihle dva nejlepší kámoši. Tuhle otázku jsme s manželem řešili krátce po dceřiných prvních narozeninách a od té doby slavíme dvacátéhočtvrtého Ježíška a pětadvacátého čekáme na druhý příchod Sandy Claws alias Mikuláš.  Né, že bych nakupovala dvojnásobek dárků. To ne, když už se poštěstí, že jsme na vánoce doma, tak tu hromádku jednoduše rozdělíme na dvě. Nechtěli jsme je ochudit o jedno nebo o druhé, zvlášť když v té kultuře žijeme. Zaručeně jim ale přitom vysvětluju původ tradice a jak se Sandy do Ameriky opravdu dostal a co si budem namlouvat, že je to náš Mikuláš převlečený kvůli reklamě do červena. Takže červená ne. Ani ve formě nápoje ani na čepici. Naštěstí to pro ně nikdy nebylo problém akceptovat, bylo to tak vždycky a je to tudíž normální.

A s čím se teda trápím? Mno, poraďte. Začnu něčím jednodušším:

Jak se Ježíšek tak rychle dostane za všemi dětmi?

Ahá! Tak toto náhodou vím. Můj taťka mi vždycky říkal, že Ježíšek lítá raketou a když se budu dostatečně dívat na Štědrý den z okna na oblohu, určitě ji tam uvidím. A tak jsem celé štědrovečerní odpoledne s babičkou v kuchyni čučela jako děcko z okna a naši mezitím v obýváku zdobili stromeček a chystali dárky a večeři. Nikdy jsem to neřešila a dál jsem se nevyptávala a jednoduše novou informaci akceptovala jako danou věc (jen tak mezi námi, asi jsem musela být pěkně natvrdlé dítě). Tak jak jsem dostala, tak i prodávám dál. Že! Jenže ouha, poté co jsem synovi řekla, že Ježíšek lítá raketou, on na mě vybafl, že jak může řídít raketu, když je to miminko, že to přece nejde. Vždyť by mu ve škole nedali ani řidičák! A dcera do toho, že vždyť byl chudý, kde by na ni vzal? Taťka přece říkal, že rakety stojí miliardy dolarů a že proto nemůžeme na dovolenou na Měsíc.

Teď sudoku pro trošku pokročilé (teda aspoň podle mého):

Když je Ježíšek miminko, jak může prečíst můj dopis? A kdo mu ty dopisy překládá?

Když pán Ježíš umřel už tak dávno, jaktože nám Ježíšek pořád může přinést dárky, když se sotva narodil a je vlastně mrtvý?

Kde Ježišek bydlí a kam mu mám poslat ten dopis? Do Betléma, Jeruzaléma nebo na Severní pól?

Jak všechny ty dárečky sežene, kdo mu pomáhá? Sám to přece nezvládne, když je tak malinký.

Nevím jestli vám, ale mně to stačí. Kdybych byla Pratchettem, neřeknu; ten by si s tím jistě hravě poradil. Ale já jsem upřímně bezradná a už se všem podobným otázkám cíleně vyhýbám a dělám, že neslyším. Ale říkám si, když někdo dokázal vymyslet tak supr povídačky okolo Santy, kde všechno dokonale do sebe zapadá a kde všechno dává smysl a kde si nepřipadáte jako hlupák, co jim věsí bulíky na nos, kde je naše pohádka o Ježíškovi, když už je tím hlavním hrdinou vánoc. Pojďme si přiznat, jestli jste viděli loňský hit Velká vánoční jízda (Arthur Christmas), tak to mají fakt fikaně domyšlené.

Onehdá jsme četli překrásnou knížku o našem sv. Václavovi a jeho dobrosrdečné štědrosti (paradoxně teda byla napsaná angličanem a pokud vím, tak vyšla pouze v angličtině). Ale takhle přepisovat vánoční zvyky od základů je asi hloupost. (I když, ale to jen tak mezi námi, se sv. Václavem by se nějaký věruhodný příběh jistě dal vymyslet.) Ale to asi nechme prozatím stranou. Starostí máte už tak víc jak dost s vybráním nového prezidenta. Ještě tak hledat nového představitele vánoc.

Existuje nějaká univerzálně akceptovatelná verze o našem Ježíškovi, o které nevím a která zaručeně funguje u vašich dětí? Rozhodla jsem se totiž, že než najdu odpovědi na všechny ty a jiné otázky, Ježíšek bude lítat na kouzelné putující hvězdě řízené bionickým automatizovaným centrem s vyšším vědomím, který za něj všechno zařídí. Prostě svedu všechno na UFO a počítače, ehm, pardón chtěla jsem říct tajemné a neopakovatelné kouzlo modernich vánoc. (A budu přitom doufat, že se o tom pán Clarke, Asimov a ti ostatní nikdy nedozví.)

Jenže já už je slyším: "a mami, lítají Ježíšek a Santa a Mikuláš a Pere Noël a Děda Mráz a ti ostatní někam na meeting jako tatínek? A kam? A mluví všichni anglicky?"

Už aby bylo po vánocích ...

photo: z mého oblíbeného komiksu BabyBlues.com