Jak si užít dovolené u vody po australsku ...

Léto, prázdniny a dovolená u moře patří neoddělitelně k sobě. Osobně jsem teda nikdy vodě nějak  moc neholdovala (preferuju hory, sníh a těžkou tůru od někud někam než smažení se na pláži), ale musím se přiznat, a to bez mučení, že život u moře není zas tak špatný.

Plážování v Austrálii je něco jako národní koníček a tak jsme se tomu nemohli vyhnout ani my. Nepomáha samozřejmě fakt, že k vodě to má převážná většina kousek (pokud teda nejste zrovna třeba uprostřed Nullabor nebo na cestě k Uluru), a že pláží tu mají nejvíc na světě.

Australské pláže jsou během léta, až na ty v odlehlejších oblastech na severu a na západě, prakticky narvané k prasknutí a stejně se sem všichni vejdou a je tu pohoda. Asi proto mají Ozíci sluníčko v krvi a plážová politika je pro ně asi tak přirozená, jako pro Čechy sezení nad pivkem s pusou plnou uzenáčů. To jejich, často až otravné "no worries" (něco jako "to je dobrý, klííííd" ...) platí na pláži víc než kdekoliv jinde. Za celé měsíce strávených na pláži jsem se nesetkala s žádnými potyčkami, ať už slovními či fyzickými. Možná je to tím, že je všude absolutní zákaz nošení a konzumace alkoholu, který všichni respektují. K příjemnému pobytu také napomáhá to, že se všichni usmívají, jsou nesmírně přátelští a nápomocní. Ale paradoxně, i přesto, nebo právě proto, má každý své absolutní soukromí a je tam vlastně úplně sám, přestože obklopen hromadou lidí. Takže si člověk připadá, že sedí sám v přecpaném kupé. 

Dalším faktorem, proč se na plážích třeba nekrade, neřve na druhé různé sprosté hlášky apod., je jistě  také všudepřítomná pobřežní hlídka a patrolující záchranáři a to hned ze tří směrů - patrolují na pláži, ve vodě i ve vzduchu. Asi je to potřeba. S tím množstvím lidí, se pravděpodobně vždy najde někdo, kdo přecení své síly, nebo poruší nějaký zákaz apod. I vláda si toto nebezpečí uvědomuje, protože s příchodem léta je člověk ze všech stran neustále upozorňován, jak zůstat v bezepčí, jak se něčemu vyvarovat a co dělat v případě nouze (požáry buše neopomínaje). I děti se už od školy učí, jak se bezpečně chovat u moře a co dělat, když je potřeba přivolat pomoc, že je potřeba se pořád mazat a vyjít ven bez klobouku se od listopadu do dubna nesmí. Tento typ osvěty je zde asi stejně nutný, jako u nás se naučit jezdit na sněhu a zvládnout smyk. A souhlasím s tím, že spousta problémů (ať už zdravotních nebo bezpečnostních) se dá předejít právě prevencí a informovaností. A koneckonců je jedno, jestli se chystám na dovolenou do Chorvatska, Thajska nebo k Máchovu jezeru.

Jelikož vždy dávám na rady místních, i tentokrát jsem neváhala a přihlásila obě děti do klubu záchranářů. Koneckonců bezpečnost těch mých výrůstků je mi nadevše. Chtěla jsem, aby se správně naučily základy od raného věku přímo od profíků. A taky jsem, to jen tak mezi námi, chtěla, abych to nebyla pořád jenom já, kdo jim něco vtlouká do hlavy. Už tak stačí, že pořád musím dohlížet na to, jestli se hned po probuzení napatláme od ucha až k patě pořádným opalovacím krémem (SPF 5000+ minimálně), jeslti máme na hlavě přišitý klobouk a sluneční brýle (v AUS je mimořádně vysoká slepota právě kvůli tomuto) a jestli pravidelně a dostatečně pijí vodu. Ke sluníčku mám ohromný respekt a tak dětem ani nepovolím žádné vyfešákované kanýrkové plavečky co odhalují 99% těla. Kdepak, bez plavacího obleku s dlouhými rukávy a kraťasy s SPF 50+ se ven prostě nejde.

Pláží jsme tady objeli několik, ale vždy jsme se spokojeně vrátili k té naší. Shodli jsme se, že pokud nechceme surfovat a vrcholově plavat, je lepší pohybovat se tam, kde vodu známe (z důvodů nebezpečí ze skrytých vírů, velké hloubky, spodních proudů, vln, přílivu, ostrých kamenů na dně ...) a hlavně, 100% vím, že je pravidelně patrolovaná (vyvěšená červená vlajka). Takže kdyby něco, pomoc by u mě byla do pár minut.

Přes všechna tato opatření, se držím starého dobrého pravidla, které mi už dávno řekla instruktorka plavání, že děti do 5 let bych měla mít na dosah ruky; a děti do 10 let na dohled. Viděla jsem to v bazénech na plakátech tady i v Anglii. Stojím si za tím a děti bych opravdu nespustila z očí ani doma v bazénku. Stačí sekunda ... 

Rozhodně co mě život u moře naučil, je absolutní opatrnost, respekt k vodě a nepodceňování vody ani na chvíli. Nevím jestli je to ten záchranářský kurz anebo děsivé statistiky utonutí, ale už na žádnou dovolenou nepojedu bez toho, aniž bych si nezjistila telefonní číslo na první pomoc a nevysvětlila dětem tvrdá bezpečnostní pravidla, přes které nejede vlak.

A stejně je člověk pořád zaskočen. Místní záchranář si totiž takhle jednou odchytnul manžela, který se vracel domů z večerního plavání a nechápal, jak to že neví, že sám ve vodě by plavat nikdy neměl a už vůbec ne v noci. Má drahá polovička měla štěstí, že ve vodě bylo ještě několik nadšenců na windsurfech, SUPech a jetski, takže hlídka měla vyjímečně delší službu. Uff! Tentokrát to dobře dopadlo ...

Snad jediné, co mi dokáže znepříjemnit pobyt na pláži (troufám si tvrdit, že to asi všem) jsou odpadky v písku i ve vodě. Je jasné, že si za něj můžeme jenom my. Naštěstí tím, že pláž je pro Ozíky vlastně druhým domovem, kde tráví celé dny, neboť zde snídají, obědvají, nebo večer udělají hromadné barbeque, co se protáhne do několikahodinové noční párty, je vlastně překvapivé, že toho svinčíku tu není víc. Ozíci jsou relativně čistotný národ a většina si s sebou odnáší domů vše, s čím sem přišla (ovšem nějaký ten hlupák se vždycky najde, že). Přesto, i když jsem možná jediná, se snažím, když uvidíme nějakou tu zapomenutou plechovku od pepsi nebo pytlík od svačiny, odhodit to do koše. Ostatně plavat ve svinčíku nechce snad nikdo z nás, ať už jsme kdekoliv.

Než zase vytáhneme plavky, tak to nějaký ten týden bude ještě trvat. Pláž je pro nás momentálně skvělým místem na ježdění na kole, malování obrazů a koláží v písku a pouštění draka. To jen na severu Austrálie a v Queenslandu si mohou touto dobrou užívat příjemného koupání. My naopak tady ve Victorii máme nádhernou zimu a za pár dní se chystáme lyžovat.

Já vám ovšem všem přeji překrásné léto plné nezapomenutelných chvil, ať už se chystáte kamkoliv.

Jen mi prosím slibte, že i vy na sebe i Vaše děti budete dávat pozor :-)

::: fotky jsou moje, jen ta poutací je vypůjčená od (r)Baby blues.com