Jak dopadlo vysvědčení v Austrálii

Taky máte doma malého génia? V Austrálii se taky tento týden rozdávalo vysvědčení, jenom bylo pololetní. A nebylo to ani tak jednostránkové vysvědčení, jako známe v Čechách, jako spíš několikastránková zpráva, nebo ještě lépe slovní ohodnocení pokroku dítěte. 

Na vysvědčení ze základní školy mě až zas tak nic nepřekvapilo. Podobné ohodnocení dítěte jsem dostala již po ukončení školky v Anglii a také vloni při odchodu ze školní přípravky. Všechny několikastránkové vysvědčení jsou víceméně standardizované vládou a tudíž velmi podobné (samozřejmě, že jsou podstatně detailnější s ohledem na ročník dítěte, druh školy a specializaci), jestli je hodnoceno dítě ve školce, základce nebo na střední. 

Potěšilo mě celkové ocenění (A-D) za jednotlivé předměty a také posudek za chování a snahu ve třídě při studiu. Zde jsem s lehkým úsměvem zaznamenala, jak se nová generace motivuje k lepším výsledkům pozitivním hodnocením i za ty nedostatečné výsledky. Na rozdíl od mých mladých let, kdy byla spousta vysvědčení plná ostudných „nedostatečných“ nebo dvojek z chování a ředitelských důtek; tak dnes se jim říká, že v něčem dotyčný „potřebuje pomoc“. Hmmm...

Na další straně vysvědčení je detailní slovní ohodnocení prospěchu dítěte od třídní učitelky. Opravdu detailní - od toho, jak se chová v kolektivu a jestli má nějaké kamarády, až po to co jí jde v jednotlivých předmětech a v čem třeba zaostává. Samozřejmě, že tato část zprávy se víc soustředí vypíchnout jen to nejlepší a pochválit i ten sebemenší pokrok nebo změnu v něčem, co naopak na začátku roku dělalo problémy. Vysvědčení tímto ale nekončí, další strana se detailně soustředí na specifické oblasti, na kterých je třeba pracovat a co rodič s dítětem může udělat doma. Velmi příjemné je také krátké osobní ohodnocení od ředitele školy. Člověk by si řekl, že by to mohlo stačit, ale vysvědčení pokračuje na další straně, kde jsou opět individuální slovní ohodnocení od jednotlivých učitelů z předmětů, které nevede třídní. 

Takhle důkladné ohodnocení je vlastně dost potřebné. Během roku, totiž neexistuje žádná žákovská knížka zaznamenávající zkoušení nebo známky z písemky apod. Rodič se ale s třídní u těch nižších ročníků na základních školách zde (i v Anglii) stýká prakticky každý den ráno i odpoledne na několik minut, takže učitelka je vždy připravená a ochotná zodpovědět jakékoliv otázky nebo uklidnit naše obavy. Je to velmi příjemné, protože dítě vám může namluvit jedno, ale učitelka může často doložit, že to bylo úplně jinak.

To je ostatně vidět i při osobním pohovoru na konci semestru s rodiči a učitelkou, případně ředitelkou a školní psycholožkou (která je spíš něco jako sociální pracovnice). Stejný pohovor se odehrává i na začátku školního roku, aby nám bylo jasné co bude učební náplň a jaké zapojení se od nás očekává a na čem se s dítětem musí pracovat doma. Během asi čtvrthodinového rozhovoru, učitelka sdělí vše, co jí leží na srdci a rodiče obdobně. A zároveň jsme měli možnost nahlédnout do pracovních sešitů a jiné práce dítěte. Konečně!

Tak a je to za námi. Teď pár dní relax a stres v jednom během krátkých zimních prázdnin, a pak to začne nanovo. Chtěla bych ovšem pogratulovat tímto všem dětem k jejích vysvědčením a ke zdárnému zakončení školního roku. Pro prvňáčky je tato gratulace obzvlášť dvojnásobná. Jste všichni naše malé hvězdičky. Jen tak dál a do dalších 15let studia všechno jen to nej ...

A jak dopadlo vysvědčení u vás doma?