Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Děcka jedny nevděčný!

“Dvacet stupňů? Já do takový zimy nejdu.” To prohlásil v sobotu můj syn, když jsem celý rodině naočkovala sobotní výlet do přírody.

Dobře, kecám. Neřekl tohle přesně. Když jinak nedáte, prohlásil to v angličtině. Česky už s námi bohužel dobrý dva roky nemluví.

Ozíci mají krásný výraz, když je něco štve, irituje, nebo vytáčí. “Argh, that get's my goolies, mate.” Což je něco jako že vám to zaručeně přiškrtí visací pánský přirození asi jako o dvě čísla menší spoďáry. A to i když žádný nemáte (to visací tentonoc, ne ty spoďáry).

Naše děti to nemají s náma lehký. Asi jako každý malí nevděčníci si totiž přejí, aby se narodili v jiný zemi a v jiný době a hlavně do nějaký úplně jiný rodiny, nějakým jiným a pokud možno normálním (rozuměj kůl) rodičům.

V Sydney máme osmý týden lockdown, takže všichni čučíme doma, jak zaražený prdy. A už nám z toho začíná pochopitelně harašit. K tomu všichni sedíme od pondělí do pátku před monitorama na zoomu a tak je přirozený, že matka chce pro všechny to nejlepší a vyžene rodinu načerpat nějaký ten vitamin D na čerstvý vzduch. Je to dobré na dezinfekci možné (corona) virové nákazy, dobré na kosti i pro dobrou náladu. A té je bohužel v naší rezidenci každý den míň a míň. 

“Pojď s námi.” Pobídla jsem bručící dceru, co od srdce s námi nenávidí kamkoliv na veřejnost chodit. “Aspoň ti sluníčko vyšisuje ty tvý beďary!” (Já jsem její goolies.) Retrospektivně uznávám, že motivační Ted Lasso ze mě už nebude. 

Prvního června tady v Austrálii začala něco jako kalendářní zima.   

Pro ty, co se vrátili si přečíst znovu první větu, tak ano, dvacet stupňů nebyl překlep. Červenec většinou bývá nejchladnějším měsícem v Sydney, kdy se průměrné denní teploty pohybují okolo 17 stupňů Celsia. Ještě že už je ten srpenec. Ovšem ona zima je tady stejně relevatní pojem. Mnohý Evropan si takové teploty s modrou oblohou, lákavým mořem a sluníčkem může vyložit úplně jinak. 

Pěkné počasí venku a (naprosto zbytečný) zákaz vycházení není dobrá kombinace. To vám přiškrtí goolies naprosto zaručeně. Všichni jsme nabušení někam vyrazit - kamkoliv, - jak přezrálý beďar před vymáčknutím. 

Ono tady vůbec tradiční evropské pojmy jaro, léto, podzim a zima jsou výrazně chybné pojmenování pro zdejší klima. Poprvé jsem si toho všimla už, když jsme žili v Melbourne. Tam, na horách v Gariwerd, jsem se dozvěděla, že místní Aboridžinci nemají čtyři ale šest odlišných období počasí, z nichž mým nejoblíbenějším je období Motýlové. 

Aboridžinci mají podle toho v jaké oblasti se nacházíte mnohem vybranější názvy pro roční období. Třeba klasické období Dešťů asi nikoho nepřekvapí. Pak je tu ale třeba období Vypasené Vačice.

My tady u Sydney máme tradičně, podobně jako v Gariwerd, ročních období šest. A právě jsme vstoupili do doby Burrugin - tedy Ježury. V tuto dobu ježuří samci tvoří za žádanou ježuří samičkou tzv. Ježurový vlak. Vlak proto, že to se takhle seřadí jeden, ale prý někdy až deset, ježuřích samců a chodí za ní tak dlouho, dokud jim nesvolí. Což, podle mého čistě neznalého názoru, musí být pěkně dlouho jen proto, že prostě chvíli trvá dodat si odvahy a pářit se s někým, kdo je obalený stovkama ostrých ostnů. A ti ostatní se přidávají ze zvědavosti čistě proto, že chtějí vědět, jestli vyvolený a jeho goolies skončí jako cedník na špagety. 

No nic. Děcka se oblíkly do té kolonizátory příhodně pojmenované zimy a vyrazili jsme ven na pobřežní vycházku (samozřejmě v okruhu povolených 10km na vycházení), kde jsem jim naordinovala povinné kochání spoustou krásných výhledů na to nekonečné azuro Paciku. Rozuměj pohledu, který je vzácný pro mě, holku z jižní Moravy, co znala oceán primárně jen z knížek pana Stingla a z televizního seriálu Sandokan; ne ale pro ty, co ho mají odmalička … každý pitomý den.  

“Kdy už půjdem domů?,” prohlásil otráveně synátor, když jsme tam v té strašné zimě stáli v tričku na skále a byl nucen se kochat.

Asi by mě to nemělo překvapovat. Tak jako já v dětství toužila po vzdálených ostrovech v Karibiku, exotických džunglích s úžasnou zvířenou v Amazonii anebo obětních pyramidách a indiánech v Mexiku, tak i moje děti jsou stejně vokální. 

Synka vylákat z jeho přirozeného životního prostředí, které si velmi opatrovnicky chrání, je asi stejnej zázrak jako Brexit. On-off, on-off, on a ne, už je to zase off a pořád dokola. Ani my s ním nikdy nevíme, kdy se ze svého doupěte vyklube. 

A dcera? Asi není moc věcí, co škrtí její goolies víc než písek (hned po mně, samozřejmě). Písek mezi prsty, písek v botách, písek ve sprše, písek v autě. Ne, že by ho musela uklízet, to zas ne, na to jsou jiný, ale tak jako já byla za mlada alergická na práci ve vinohradě, tak ona, zdá se, je alergická na prachobyčejný písek na pláži. A pláž? Přísahám, že už po samotném vyslovení toho pojmu ji naskočí vyrážka.

“Až si toho tady začneš vážit.” Odpověděla jsem synkovi. Větu jsem obalila do jedu, za který by se ani sklípkanec jedovatý nemusel stydět. “Je tu tak krásně, přece. V zimě je v Čechách pomalu mínus deset, musel bys být obalený do několika vrstev a prsty u rukou i nohou bys měl pocit, že ti každou chvíli upadnou. Ani nevíš, jaký máš štěstí, že pořádně ani nevíš, co vlastně zima je. A tohle?” Rozběhla jsem se rukou po obloze, jako když komorník v Downton Abbey vítá hosty na večerní soirée. “Tohle je v Anglii krásný letní den … a vidíš, tady se můžeš koupat v moři i uprostřed zimy.”

“Mmmm,” což v překladu znamená, že jeho goolies jsou pěkně přiškrcený. "Ale mohl bych lyžovat." Zabručel a kopl do suché hlíny a šel opodál se hádat se ségrou, kdo je větší tur na jiné, stejně fotogenické místo, které na nich bylo úplně vyhozené. 

Nevím, co škrtí moje goolies víc. Jestli to, že se tady upjatě snažíme řídit archaickými evropskými pojmy nejen pro roční období, které nejsou mimo severní evropu přenosné;

to, že děcka touží po opravdové zimě a horách, které my tady samozřejmě nemáme. Aspoň ne takové, jaké by oni chtěli.

Nebo, že jsme tady zavření, jak pokusní králíci a v nejbližší době nás nikam nepustí, anebo to, že ty děti moje nevděčný si neváží toho kýčového výhledu, který tak krásně hladí na duši a jakoby za trest se mnou nepromluví slovo česky.

 

Autor: Alexandra Synac | neděle 15.8.2021 9:37 | karma článku: 22,27 | přečteno: 714x
  • Další články autora

Alexandra Synac

Putování s dinosaury

Když se řekne Broome, většina si tady v Austrálii vybaví tři věci. Perly, dlouhou Cable Beach s velbloudy a krokodýly a .... drumroll prosím .... Dinosaury.

24.10.2021 v 22:42 | Karma: 8,96 | Přečteno: 166x | Diskuse | Cestování

Alexandra Synac

Jak to chodí poslední dobou v Austrálii

Tak máme za sebou sto dní fiesty. A tradáááá ... vypadá to že, teda aspoň tady v New South Wales, od příštího týdne budeme moci vystrčit hlavy ven a vyrazit někam dál, než v 5km radiusu v našem okrese.

10.10.2021 v 20:49 | Karma: 15,70 | Přečteno: 982x | Diskuse | Cestování

Alexandra Synac

Šeptání vln

Až doposud vždy viděla moře z jistoty pevné půdy pod nohama. Moře z vrtkavého kajaku vypadá úplně jinak, pomyslela si Kara úzkostlivě. Ultramarínová hladina byla naprosto průzračná snad několik metrů do hloubky.

18.9.2021 v 13:16 | Karma: 12,24 | Přečteno: 210x | Diskuse | Ona

Alexandra Synac

Ty jsi má ... zlatožlutá aneb australský květinový znak

Žlutá a zelená. Pro nás obyčejná barva pampelišek nebo zlatého deště, ale třeba i kopřivy nebo trávy. V Australské buši je to ale celkem neobvyklá kombinace.

1.9.2021 v 9:43 | Karma: 16,15 | Přečteno: 494x | Diskuse | Fotoblogy

Alexandra Synac

Všechno nejlepší k prvním 60 dnům

Všechno nejlepší k 60 dnům v lockdown. A pevný nervy na mnoho, mnoho, MNOHO dalších. Hlavně to pořádně oslavit. Fiesta must go on. Já vím, šedesát dní nic není, i když nám to připadá jako věčnost.

25.8.2021 v 13:08 | Karma: 12,08 | Přečteno: 391x | Diskuse | Ona
  • Nejčtenější

Barbaři na hranicích. Fotky od Hamásu zahanbily západní média

6. října 2024

Seriál Pokud vás už válka na Blízkém východě unavuje, podívejte se na fotky ze 7. října loňského roku. Ty...

K romskému chlapci po konfliktu s učitelem jela záchranka. Zasáhla policie

5. října 2024  13:02,  aktualizováno  8.10 14:41

Policie řeší incident, při kterém se v Koryčanech na Kroměřížsku fyzicky střetl učitel s žákem....

Obsese zbraněmi, morbidní porno a stres. Vrah z fakulty střílel už na střední

3. října 2024

Premium Čtyřiadvacetiletý muž ze středostavovské rodiny bez ekonomických problémů a se slibně rozběhlou...

Malý Vilík prohrál svůj boj s rakovinou. Sbírka pomohla rodině strávit čas spolu

2. října 2024  11:16

Rodiče malého Vilíka na stránce Donio v červenci vybírali peníze, díky kterým se mohli plně věnovat...

Za zpackanou digitalizaci mimořádné odměny. Bral je i obviněný z Dozimetru

4. října 2024

Premium Ministerstvo pro místní rozvoj zaplatilo za digitalizaci stavebního řízení k 9. září letošního roku...

Dálnici u Plzně ve směru Rozvadov uzavřela vážná nehoda. Zasahoval vrtulník

9. října 2024  22:03,  aktualizováno  22:19

Vážná dopravní nehoda zastavila ve středu večer provoz na 82. kilometru dálnice D5 u Dobřan na...

Brněnské nádraží vyřadily problémy s trakčním vedením, vlaky měly zpoždění

9. října 2024  12:44,  aktualizováno  22:13

Kvůli problémům s trakčním vedením na nádraží v brněnských Židenicích byl ochromený provoz na...

Zemřel český raper Pavel Protiva. Bylo mu sedmadvacet let

9. října 2024  21:41

V sedmadvaceti letech zemřel raper Pavel Protiva, informovalo hudební vydavatelství Blakkwood, pro...

Rusové útočí nepřetržitě, hlásí Ukrajina. Obě strany sestřelují drony protivníků

9. října 2024  21:34

Sledujeme online Ruská protiletecká obrana zničila 47 ukrajinských dronů v západních oblastech Ruska. Oznámilo to...

  • Počet článků 154
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 2485x
srdcem z jižní Moravy; duší v Kanadě; doma ve West Yorkshire; momentálně u protinožců; snící o chaloupce ve Švýcarských Alpách; naivně zamilovaná do krásné Polynésie. Zkrátka na cestě.

https://www.instagram.com/ardna_xella/