Proč jsem sakra nepřišel dřív?

Lidé se mě při konzultacích zeptali už na snad všechno, na co se zeptat mohli. :-) Existuje ovšem jedna otázka, kterou i když pokládají mě, ptají se hlavně sami sebe - Proč jsem safra nepřišel dřív?

Dobrých důvodů k odložení pozitivní změny vlastního života se najde samozřejmě vždycky dost - ještě chvíli počkám, však ono to není až tak zlé, stejně vím, co by mi tam poradil, má to vůbec cenu?, zkusím si ještě chvíli pomoci sám (i když vím, že to nikam nepovede), zítra tam zajdu atd atd …. a tak čekají a odkládají.

Jediné, na co odkladači ovšem čekají, je až bude bolest tak velká, že už ji nepůjde ignorovat. Až se jejich situace o tolik zhorší, že je okolnosti prostě donutí k akci.

Když se pak ukáže, že se obavy ani strachy tak strašlivě nenaplnily a dobrých východisek lze najít hned několik, začnou si svoje odkládání vyčítat a položí si obligátní otázku z úvodu.

Odkládáte i vy nějaké rozhodnutí? Klidně i to říct si druhému o pomoc? Nebo se do něčeho nového pustit? Něco starého ze svého života vypustit?

Odkládat můžete klidně celý život, ale moc štěstí vám to nepřinese. Představte si, že jste o rok starší a nic se nezměnilo, je to příjemné? Ne? Tak na co čekáte? Impuls musí nejprve vyjít z vás. Nebuďte jakou houfy snílků, kteří čekají, že “ono se určitě něco stane”.

Sepište si, co by se muselo stát, abyste se do toho pustili hned? Z čeho máte strach a co by vám pomohlo? Sepsat a hned! :-) Začnete na tom pracovat bez odkládání. Ne zítra. Ne až budete mít klid a volno (takže nikdy). Hned. :-)