Do školy? Díky, raději ne ...

Bavil jsem se s jedním učitelem o alternativním vzdělávání, když jsem řekl, že syn chodí do velmi originální lesní školky, zpozorněl. Zeptal se mě - co budete dělat, až narazí na státní školství? Nebude to pro něj šok?

Odpověděl jsem mu, že udělám všechno, aby s klasickým státním vzdělávacím aparátem nikdy nepotkal nebo až v dospělosti. Mám k tomu spoustu důvodů, tady jsou ty hlavní

Klasická státní škola učí děti:

Podřizovat se autoritě, nezaslouženě, nesmyslně, vynuceně. Tahle "dovednost" pak většině lidí vydrží napořád a řídí jejich prožívání a život. Podřizují se automaticky, ustupují ze svých postojů/hranic, nevnímají svou sílu a moc. Pasivně čekají nebo hledají ty mocné a silné.

Přejímat vnější subjektivní hodnocení od autority jako pravdu. Systém posedlý hodnocením vychovává především lidi, kteří o sobě budou pochybovat, podceňovat se, nevěřit si a spoléhat/vyhledávat někoho, kdo jim řekne, zda už jsou dost dobří.

Potlačit svou originalitu, kreativitu a vnitřní svobodu. Místo toho se naučit zapadnout do stáda, uniformovat se, nevystrkovat růžky, moc se nevyjadřovat, nečeřit vody, ale být ten správný, vzorný chlapeček. To znamená jednou hodně frustrovaný a nasraný dospělý muž.

Potěšit učitele, protože jeho hodnocení je to nejdůležitější. A pak v dospělosti svou manželku, rodiče, šéfa, kamarády, aby tím získal jejich přízeň a uznání. Kolik chlapů se žene dopředu, tráví život v práci jen, aby od nich získali uznání a ocenění "teď jsem dost dobrý".

Tohle všechno žádné teoretické znalosti nikdy nemohou vyvážit. Při konzultacích s dospělými muži to vídám dnes a denně, jak moc se na nich/nás starý toxický vzdělávací systém podepsal, jak nás deformoval a co všechno nám vzal.

Tak to prostě je, není potřeba okolo sebe kopat, obviňovat, litovat se. Důležité je, co uděláme teď. Máme možnost pro svoje děti připravit jinou cestu, dneska (díky bohu!) to je snazší, něž kdy jindy.A my, dospělí muži, máme možnost si začít brát svou osobní moc, vnitřní sílu, sebe-vědomí a sebe-hodnotu zpátky. Setřást ze sebe toxické nánosy, které na nás ulpěly.

Prohlédnout to, že se na sebe díváme a sami sebe hodnotíme právě skrz optiku dávných autorit, od kterých jsme přejímali náhled na život i na sebe. Potom můžeme sami sebe poprvé v životě skutečně uvidět a vnímat pravdivě a upřímně.

Jen ten, kdo vidí sám sebe bez filtrů, může žít svobodně, sebe-vědomě, s pravdivým vědomím vlastní ceny, hodnoty, vnitřní velikosti a důstojnosti.