Co všechno musíš udělat, aby ses měl rád?

Naučil ses, že láska není zadarmo. Naprogramovali tě, že si ji musíš zasloužit, že se kvůli ní musíš měnit a změnit. Naučil ses popírat sám sebe, potlačovat to, kdo jsi. Naučil ses svoje pravé Já schovávat ve stínu.

Naučil ses skrývat svoji skutečnou tvář za masky, role, postavení.
Víš vůbec, kdo ve skutečnosti jseš? Cítíš to? Cítíš se?
Naučil ses, že tak jak jsi, se nemůžeš mít rád, že takhle to nestačí. Že život přece není tak jednoduchý. Otiskli do tebe program nedostatečnosti a nedostatku.
Uvěřil si, že se můžeš mít rád, až ... že si můžeš sám sebe vážit, až ... že můžeš sám sebe uznat a přijmout, až ... že se na sebe můžeš dívat jako na úspěšnýho, silnýho a sebevědomýho muže, až ...že tvůj život bude fungovat, až ...
Vyrůstal jsi ve světě, který tě naprogramoval na sebe - podmiňování.
"Bez podmínek nic není, chlapečku. Ani láska, ani uznání, ani přijetí. Něco za něco. Až něco dáš, pak něco dostaneš."
Naučil ses sám sebe zmenšovat. Vlastně sám sebe zatím nevidíš, vidíš jen obraz svého vytvořeného malého já, kterému věříš, že tohle jsi ty.
Malé já je ale pořád nespokojené (a ty s ním, dokud se s ním ztotožňuješ), nevěří si, bojí se a je hladové - po lásce, po kontaktu, po akceptaci.
Udělá a dělá pro to cokoli. Přizpůsobuje se, mění se, podřizuje se, ustupuje, ze svých postojů i hranic, popírá svoje potřeby a přání. A přesto všechno mu chybí ono tolik vytoužené "mám se rád".
Dívá se na sebe a vidí tolik chyb, tolik nedostatků, tolik jizev. Věří, že až bude lepší, úspěšnější, až se podaří tohle a tohle, až na sobě tohle a tohle změní, až ze sebe to a ono odstraní ... pak až se může a bude mít rádo.
Proto je tvoje malé já pořád v poklusu a ty vlaješ za ním. Nejsi svobodný, nejsi ve své síle. Jsi lapený a pod kontrolou, nemáš moc nad svým prožíváním ani životem.
V tvém podvědomí tě rozežírá otázka "co ještě musím udělat, abych se měl rád"? (aby mě ostatní měli rádi)
Ani o tom možná nevíš, protože ses ještě nezastavil a neztišil, aby si měl možnost svůj vnitřní svět pořádně prozkoumat a vyčistit.
Tak teď můžeš začít. Nechuť, pohodlí, salámismus, obavy, odpor ... to všechno ti možná brání v tom zvednout zadek a začít se sebou něco dělat.
Možná nevíš, co a jak, ale začínáš už vnímat, že způsob, jak žiješ a prožíváš, pro tebe není dobrý a že chceš od sebe i života víc.
Nechceš už trpět a lhát si, že to je to vlastně ještě docela dobrý, i když v sobě dobře víš, že ti život utíká pod rukama.
Znám ten stav, byl jsem v něm déle, než by mi bylo užitečné. Taky vím, že z něj existuje cesta ven. Cesta k větší bez - podmíněnosti.
K tomu se na sebe dívat pravdivě a bez mentálního kritického komentáře. S přijetím, uznáním, respektem a láskou. S vnímáním velikosti vlastní vnitřní síly a svého Velkého Já.
Bez snahy si lásku a všechno okolo zasloužit nebo koupit, dostat to od někoho jiného. Cesta k osobní vnitřní svobodě existuje a nemusí být tak daleko a tak nedostižná, jak si myslíš.
Jen si to představ, že víš, kdo seš, máš odstup od vnitřního kritika, už nad tebou nemá moc, máš k sobě zdravý a přátelský vztah - laskavý a podpůrný.
Víš, že jsi svobodná bytost a podle toho žiješ, opravdově a volně. Najednou to celé dává smysl, ukazuje se ti tvoje poslání a ty máš energii a chuť za ním jít. Tvoje bytí je začíná být samo o sobě naplňující zkušenost.
To všechno je možný a někde v sobě máš klíč od téhle nové úrovně vědomí, od tvojí nové reality.
Zajímá tě to? Láká tě to stejně jako mě?