Vzepři se vnitřní malosti!

Nikdo není větší než ty. A ty nejsi menší než kdokoli jiný. Nevěř tomu vnitřnímu hlasu, který tě o tom přesvědčuje, když stojíš tvář tvář autoritě nebo někomu (z tvého pohledu) úspěšnějšímu.

Ty nejsi menší.
Ten vnitřní hlas nemluví pravdu. Je to zaseknutý mentální program, který pracuje s nepravdivými údaji.
Tak jednoduché to je.
Divíš se?
Vzpomeň si, jak s tebou zacházeli, když jsi byl dítě, když jsi byl fyzicky menší než velcí dospělí.
Vzpomeň si, kolik respektu a uznání jsi dostal.
Nebo naopak - kolik neúcty, ponížení, posměchu, nerespektu. Kolikrát tě někdo větší převálcoval, kolikrát ti někdo větší dal najevo, že jsi menší/hloupější/slabší/horší než on.
Vzpomeň si, co to s tebou dělalo. Vzpomeň si na tu bolest, frustraci, vztek, bezmoc, ponížení. Jak ses s tím chtěl vypořádat a nemohl jsi?
Netop se v tom, ale vzpomenout si musíš.
Bejt cíleně umenšovanej svým okolím bolí, snažil ses na to rychle zapomenout, protože co jinýho si s tím mohl v 5 nebo v 9 letech dělat?
Jenže ... taky jsi tomu uvěřil. Přeci by se k tobě takhle nechovali, kdyby to nebyla pravda, viď? Tohle ti ten vnitřní hlas našeptával tehdy a dělá to pořád.
Uvěřil jsi jim, že oni jsou větší a ty menší. Tady se narodil jeden z těch vnitřních našeptávačů, kteří ti pořád opakují - jsi menší.
Dneska už k tomu nepotřebuješ nikoho, nejlíp se umíš vnitřně zmenšit a snížit sám. Pak se za to obviňuješ a trestáš, snažíš se to urvat vůlí ... příště už to nedopustím!
Nebo se tvůj vztek a agrese otočí vůči tomu, kdo tě umenšil, to ale taky nefunguje.
Nenávist a energie pomsty se vždycky nejvíc vyřádí zpátky na tobě.
Ostrý meč pomsty zkus nahradit vlastní laskavou náručí pro toho malýho kluka, který se uvnitř tebe cítí pořád jako malej, slabej a přehlíženej. Kterej je skálopevně přesvědčenej, že je menší a slabší, že na to nemá.
Laskavost, pozornost, přijetí.
To je to, co potřebuje. Potřebuje, aby sis ho všimnul a přijal.
Abys ho uznal, abys uznal jeho vnitřní velikost.
Vnitřní velikost lidské bytosti se nedá změřit ani zvážit.
Vlastně se nedá ve skutečnosti ani vzít. Ani tobě jí nevzali. Ve skutečnosti nejsi menší, jsi větší, než si myslíš.
Jen věříš, že jsi menší a touhle vírou se teď a tady umenšuješ a otravuješ.
Máš to ve svých rukou.
Musíš se vzepřít pocitu vnitřní malosti a nedostatečnosti.
Tenhle pocit nejsi ty. Je to iluze, kterou se tvůj psychologický systém naučil a přijal za svou. Ale to nic nemění na tom, že to nejsi ty.
Kdo teda jsi? Na to musíš přijít a tohle poznání tě vysvobodí.
Jsi mnohem víc, než ti nakukali, než na co tě redukovali.
To, že neviděli tvou velikost (protože neviděli svou vlastní!) neznamená, že jí nemáš!
Uvnitř tebe dříme něco, co je přirozeně velké, silné, mocné a důstojné.
Tvoje velká JÁ. Tvoje bytostná a autentická podstata. To jsi ty!
Něco, co nemůže být a nikdy nebude umenšeno nebo poníženo.
Něco, co zcela přirozeně vyzařuje jasné vědomí své velikosti a důstojnosti.
S tímhle JÁ se potřebuješ spojit. To je ta nejlepší (jediná?) medicína na vnitřní kritický hlas "jsem malej".
Vzepři se, překroč svůj stín a naučené lži, objev svou podstatu, svoje JÁ. Uznej svou vnitřní velikost. Vždycky v tobě byla.