Jak si udržet klid a nadhled při konfliktu nebo krizi?

Před pár dny jsem na tuhle otázku narazil, tak se na ní pokusím odpovědět. Vnitřní klid ani nadhled nejsou "něco", co se dá udržet. Není to stav, kterého se mi podaří dosáhnout a pak ho budu po zbytek života udržovat.

I když znám lidi, kteří se o to snaží. Nefunguje to. Touha udržet si vnitřní klid a nadhled neúprosně vede ke strachu z toho, že klid a nadhled ztratím/mohu ztratit a proto si ho musím udržet. S tím přichází napětí a úzkost. Snaha si cokoli udržet vede ke strachu, úzkosti a napětí. K přesnému opaku klidu a nadhledu.
Navíc jak si chcete udržet v krizi a konfliktu něco, co jste neměli ani v dobách klidu?
Kolik lidí v sobě má opravdový hluboký vnitřní klid? Kolik lidí má nadhled při kontaktu se svými emocemi, myšlenkami nebo druhými lidmi?
Takových lidí moc není. Míra užívání léků proti depresím a úzkostem dlouhodobě roste. Míra chronických onemocnění také. Ordinace psychologů praskají ve švech. Lidé jsou plní úzkostí, depresí, strachů, nejistot a pochyb. Nepotřebují k tomu vnější krizi nebo konflikt.
Nemůžeme si udržet něco, co nemáme a co jsme možná nikdy ani ve skutečnosti neměli.
Ani nemůžeme na povrchu předstírat, že je všechno v pořádku, když v hlouběji v sobě moc dobře víme, že ne.
Když se ve mně začne ozývat úzkost nebo nějaká obava, nepomáhá dělat, že nic, utíkat od ní nebo se jí snažit umlčet nebo přehlučet čímkoli příjemnějším.
Co nám tedy zbývá?
Vnitřní klid a nadhled v sobě objevit. Objevit v sobě vnitřní prostor, ve kterém jsem a umím být přirozeně klidný, kde se o to nemusím snažit, kde klid nemusím získávat.
Jak?
Potřebujeme se dostat do kontaktu se svou vnitřní silou. Z takového kontaktu pak roste vnitřní klid. Bez vědomí vlastní vnitřní síly skutečný vnitřní klid není možný.
Jak na sílu?
Vnitřní síla je v nás neustále přítomná, pokud jí necítíme nebo v ní nejsme v kontaktu, znamená to jen, že v sobě máme "něco" co ji blokuje, co nám brání s ní být v kontaktu.
Proto je tak důležité se začít se sebou a svým vnitřním světem pracovat a všechny možné bloky (staré křivdy a zranění, bolesti, omezující přesvědčení a programy, strachy, obavy, nejistoty, pochyby ...) blokující sílu a klid rozpouštět.
Jak naše vnitřní blokace slábne, síla se přirozeně objevuje a s ní i vnitřní klid a nadhled. Tenhle vnitřní prostor síly a klidu pak ve mně přirozeně zůstává, nepotřebuji ho udržet, to mě ani nenapadne.
Krok správným směrem je začít si všímat, jak moc jsem navyklý na všechno reagovat, na všechno mít názor, do všeho být zabraný. Je důležité si uvědomit, že tyhle tendence "řešit a vyřešit" mi klid rozhodně nepřináší, spíš zmatek a nervozitu.
Je důležité si všimnout, jak mě tyhle tendence dostávají do vnitřního pohybu a napětí. Když si je neuvědomuju, tak se pořád zrychlují a zrychlují. A v tomhle kolotoči je všechno ... jen ne vnitřní klid a mír.
Když tyhle svoje tendence začnu pozorovat a zkoumat je, mohu se dostat za ně - mám možnost je vnímat, třeba i intenzivně cítit, jak se mě snaží stáhnout k sobě, ale mohu jim říct - už ne. Já zůstanu tam, kde jsem.
Tohle vnitřní vědomé zastavení má obrovskou moc a pro mě osobně je to takové prvotní ponoření do vnitřního klidu.
Beru si tím kus za kusem svou osobní moc zpátky a postupně se dostávám blíž a blíž onomu vnitřnímu prostoru klidu. A to je osvěžující zkušenost. Docela plná svobody, také jasnosti, vnitřní stability a pevnosti.
Už nejsem loutka svých emocí, mentálních proudů nebo vnějších okolností. Nepotřebuju se strachovat, abych si nějaký příjemný stav udržel. Mohu žít tady a teď s důvěrou. Žiju svůj vnitřní klid a nosím si ho s sebou do každé situace.