Můj klid a nadhled je jak nafukovací balonek. Vydrží dlouho, ale někdy ho musím upustit, aby nepraskl, protože umí prasknout v tu nejnevhodnější dobu. Nedávno praskl po sedmi letech ovládání. Lituji toho, ale jen maličko.

Velmi dobře napsáno. K takovému stavu se však nelze dopracovat bez dlouhodobého, velmi náročného vnitřního boje. Po něm pak přichází potřeba neustálé bdělosti (a sebereflexe), protože bez toho by dotyčnému hrozil návrat zpět (do víru emocí a chaosu). Už jen ta představa je pro takového člověka bolestná, a tudíž neakceptovatelná.

Jak si udržet vnitřní klid? Ano není to snadné. Ale třeba buddhisti vyvinuli techniky staré už 2500 let, pomocí nichž se o to snaží. Žádná tedy novinka. Křesťané a židé zase mohou se modlit stejně jako mohamedáni. Ateista semůže zastřelit...Možnosti tu jsou.

Dobrý den. Dovolím si říct svůj názor. Na život a způsob prožívání své existence v okolním světě, ve vztahu ke své rodině, blízkému i vzdálenému okolí, žádný návod neexistuje a nikdy neexistoval, i když se o to tisíce ideologických, teologických a jiných filozofických myslitelů tisíce let snažilo a snaží. Je-li na světě dnes sedm a půl miliardy tvorů zvaných člověk, pak je zde sedm a půl miliardy osudů a cest životem. Před lety jsem často jezdil za svým přítelem do rehabilitačního ústavu v Kladrubech u Vlašimi, kde se léčí lidé po těžkých úrazech a různých mozkových příhodách. Tam se můžete setkat s osudy a příklady hledání vnitřní síly. Jinak řečeno, všechno je relativní a nikdy není tak dobře, aby nemohlo být lépe a tak zle, aby nemohlo být hůře.

Pane Fischere, naprosto s Vámi souhlasím. Je to čistě individuální záležitost, a proto na tak složitou věc, jako je osobnostní, a především duchovní růst člověka nemůže platit žádná, byť třeba jinými osvědčená teorie (ideologie, náboženství, filozofie apod.) Cíl můžeme mít stejný či podobný (dosáhnout vnitřní vyrovnanosti, nadhledu, klidu a míru), ale nejvhodnější cestu si musí člověk zvolit dle SVÝCH dispozic tak, aby byl schopen ji zvládnout. A ta cesta začíná obratem k samotnému nitru dotyčného - ovšem právě tohle je to nejtěžší....

Odosobnit se, nebrat se příliš vážně. Vypadá jednoduše, ale stejně se často zaplétáme do sítě negací kolem. Ani si nevšimneme, zase jsme ve víru emocí, myšlenek či činů. Přemýšlela jsem, jak je možné kontrolovat energii, která je chvíli tam a po chvíli tady... V raciu jsme chytří, ve strachu děláme chyby..

Nadhled je to, co nám chybí.

Jenže - když se stane něco opravdu vážného, člověk dokáže skutečně moc.

Dokonce bez emocí udělá i nemožné. Jakmile krize, či konflikt pomine, vrací se obvykle do svých starých, navyklých scénářů. Jenže takový konflikt může být i denně v nás, aniž si všímáme...

Blog je dobře napsaný, je to vývoj. Ke všemu dospět.