Bankéř nebo bezdomovec - který život má smysl?

Procházím moderním parkem a doslova zírám, jak moc se za pár měsíců dokázal proměnit. Dobrá práce Klatovy! Míjím čistou bílou lavičku a na ní opilého pána bez domova. Dlouhý pohled do očí, ze kterých vnímám obrovskou prázdnotu...

Nekonečnou. Tak bolavou, že žádné víno na světě ji nedokáže naplnit. Je mi ho líto. Dávám mu pár kaček a přidám do kroku, abych stihl vlak zpátky domů. Ty prázdné oči ale vidím pořád. Znám je. Odkud? Sakra nemohu si vzpomenout. Ach už … občas je vídám (nejen) u svých klientů. Jsou prakticky totožné. Beznadějné. Beze smyslu. Prázdné jak zmrzlé sibiřské pláně. Navenek jsou rozdíly samozřejmě patrné. Lidé, se kterými pracuji podnikají nebo mají dobré zaměstnání, často mají rodiny, kamarády, peníze, všichni mají co jíst a kde bydlet. Jen ty oči … 

Bankéř i bezdomovec … oba ráno vstávají se stejným tíživým pocitem, který nejde snadno odehnat. Jeden volí laciné víno, druhý sex s prostitutkami, drahou whiskey, porno nebo cestování. Oba se ale snaží uniknout stejně intenzivně, stejně marně. Oba ráno vstávají a někde uvnitř je začíná hlodat červík - co budeš dneska dělat? Proč to budeš dělat? Proč tady na tom světě do prdele jsi? Sice jsou mezi nimi propastné rozdíly v oblasti sociální a materiální, v jednom jsou jako bratři. Jejich život je vyprázdněný a plochý. Neradostný.

Je to ovšem nutné? 

Každý život může a má mít smysl. Všichni jsme sem přišli něco prožít a vykonat. Na velikosti fakt nezáleží. Uspokojení a naplnění zažijeme u věcích titěrných i biblických. Jenže, abychom svůj život mohli žít plně, chutně a radostně, musíme znát a cítit celým tělem, proč tady na světě jsme.  

Co je moje poslání? Co mě naplní a dá mému bytí smysl? Proč tu jsem? Pokud si odpovědí nejsem jist nebo jí nedejbože neznám, mám 2 možnosti - utíkat před tím a následně utíkat sám před sebou (fakt si myslíte, že utečete? :-D ) nebo těmto (nepříjemným) otázkám čelit. Protože jsem v životě vyzkoušel obě varianty, s klidným srdcem mohu doporučit tu druhou možnost.

 Ta první vede k depresi a beznaději, ta druhá k radosti a naplnění. Jasně - druhá cesta nemusí být přímočará a možná ani instantní (škoda, co? :-D ), ale stojí to za to. Možná budete muset vykročit ze své komfortní zóny a udělat něco, co jste do té doby neudělali (už to zní děsivě, že? :-D ) Možná si budete muset dokonce přiznat holou pravdu, že teď fakt nevíte, proč tu jste a dokonce budete muset tento nepříjemný pocit nějakou dobu vnímat a vydržet ho. A možná budete muset trochu máknout. 

 Ale získáte tím sami sebe. Získáte zpátky svou hodnotu a důstojnost. Získáte zpátky svou duši. Patetické? Možná. Pravda? Nepochybně. Vím to. Zažil jsem to u sebe. Viděl jsem to u mnoha lidí, se kterými pracuji. Mnoha přátel i dávných kolegů. Jejich oči neumí lhát. Dříve propadlé a smutné se najednou plní a není to laciným vínem ani dalším drahým zájezdem. Plní se svým vlastním bytím. Jejich život dostává konečně tolik vytoužený směr a smysl. Nemění se pouze oči, mění se úplně všechno. Zdraví, vztahy, sebevědomí.  

Je to jen a jen váš job. 

Pokud to pro sebe neuděláte, váš život nebude stát za mnoho. Prachy, dům, auta, sex, cestování, zážitky, dokonce ani lajky na FB vás nezachrání od vnitřní prázdnoty. Jsou lidé, kteří mají “všechno” a to “všechno” by hned vyměnili za pocit, že “to má smysl”!

 Jak na to? Dávno to máte v sobě. Jste originální bytost. Ano i poslední uklízečka je originální bytost, možná o tom jen neví. A protože to máte v sobě, jen to čeká na moment, kdy se rozhodnete sami sebe objevit. K tomu potřebujete především pozornost a čas. Pokud jste pořád v jednom kole a odpočinek a čas pro sebe vám nic neříkají, máte problém. Takhle to nepůjde. První krok je najít si na sebe dostatek času. 

 Vy jste v tomhle případě nejdůležitější. S vnitřní prázdnotou nemůžete naplnit nikoho/nic jiného. Pamatujte na to, až budete hledat výmluvy, že nemáte čas. :-)  

Až si ho najdete, zaměřte pozornost do svého nitra. Někde to tam je. Věřte tomu. Vím to. Byl jsem tam. Jen je nutné se začít se sebou spojovat. S vlastním tělem. S vlastními pocity. Přirozeně a postupně. Citlivě a jemně. Tady tvrdost a rozkazy nebudou fungovat. 

 Uvolněte se. Buďte k sobě hodní a velkorysí. Zkuste to jednoduše. Běžte do lesa. Leťte k moři. Jeďte do hor a skal. Buďte aspoň pár chvil sami a v tichu. Zavřete oči a ptejte se - proč tady jsem?