Zastaví někdo slovenského lišáka na jeho cestě do premiérského křesla?

Průzkumy veřejné mínění i výsledky krajských voleb potvrzují trend růstu volebních preferencí hnutí ANO Andreje Babiše, které má dobře našlápnuto, aby se stalo jasným vítězem parlamentních voleb v příštím roce.

Tradičním stranám se to samozřejmě moc nelíbí, ale recept jak zastavit slovenského lišáka na jeho cestě k moci se jim stále nedaří najít. Andrej Babiš vtrhl na českou politickou scénu v době, kdy společnost byla unavena korupčními kauzami, žabomyšími válkami mezi pravicí a levicí, odtržeností politického establishmentu od problémů obyvatel a jeho neschopnosti najít recepty na problémy, kterými naše země trpí. Babiš správně vycítil, že se zde otevřel prostor pro vznik nového politického subjektu, který ho může vynést do nejvyšších pater moci. Babiš zvolil jednoduchý, ale velmi účinný recept jak tento plán zrealizovat. Nehledal oporu v nějaké ideologii a odmítl zařadit svůj subjekt do pravolevého politického spektra. Nabídl své charisma, podpořené svými milióny a jeho programem se stal boj proti korupci, rozkrádání státního majetku a boj s prohnilým establishmentem, který tento marasmus stvořil a který z něho žije. Dnes je Babišovi politiky tradičních stran vyčítáno, že je populista, ale tyto strany poněkud zapomínají, že Babišova kritika byla oprávněná a že ke stvoření fenoménu Babiš přispěli zejména oni.

Byly to zejména ODS a ČSSD, které umožnily neuvěřitelné rozkrádání státního majetku a rozmach korupce ze kterého profitovali nejen jejich členové, ale pravděpodobně i tyto strany samy. Politická kultura dostala na frak jak Klausovým zhasnutím světla v 90. letech, tak opoziční smlouvou, či Klausovou amnestií na konci jeho prezidentského mandátu. Z toho, že tyto strany odmítly podpořit komunistický návrh na prodloužení promlčecí doby na činy spáchané při velké privatizaci lze vidět, že jejich deklarovaná sebereflexe není až tak autentická a že se tyto strany stále mají proč obávat svých kostlivců v politických skříních. Babiš ovšem nepřetahuje voliče jen těmto profláknutým stranám, ale úspěšně nahodil sítě i u TOP 09, která je v úpadku a u KSČM, které mizí její tradiční pevné jádro a jejíž příznivce odrazuje malá akčnost strany, neschopnost přicházet s novými tématy a pomalá personální obměna vedení strany. Babišovi se za pár let podařilo vytvořit poměrně pevné jádro voličů ANO, které je schopné generovat asi 20% hlasů. Tito voliči vidí, že Babiš opravdu bojuje s korupcí při rozdělování státních zakázek a vystupuje proti krácení daní. Těmto voličům Babiš imponuje svou image moudrého správce státní pokladny, který není příliš rozhazovačný, snaží se o umoření státního dluhu, ale je ochoten také investovat do zvyšování platu státních zaměstnanců, či navýšení důchodů pokud to situace dovoluje.

Babišovi odpůrci sice oponují jeho glorifikaci argumenty, že na ekonomické prosperitě se spíše podílí ekonomický růst v Německu, než dosavadní Babišovo působení na ministerstvu financí, ale lidé už jim prostě nevěří. Stejně tak je nedovedou zviklat útoky na Babišův střet zájmů v oblasti poskytování státních dotací Babišovým firmám, což bylo vidět i u kauzy Čapí hnízdo. Tvrdé jádro tleská i zavedení EET, které chápe jako nástroj proti krácení daní v jistém sektoru ekonomiky. Babišovi odpůrci sice mohou upozorňovat na zvýhodňování velkokapitálu před malými a středními podnikateli, ale pokud bude ekonomika šlapat, tak běžný volič, který z toho něco bude mít, nebude příliš protestovat proti vysávání státu prostřednictvím dotací, daňových optimalizací a daňovým úlevám, jako je např. snaha zrušit zdanění dividend.

Babišův příběh kopíruje příběh Silvia Berlusconiho. Pokud si Babiš vezme poučení z jeho chyb, nejenže výrazně vyhraje příští volby, ale může se stát na dlouho stálicí naší politiky s ohromnou politickou a ekonomickou mocí. Nezastaví ho ani spojenectví Lidovců a Nezávislých, protože tito nenabízí také nic nového, ani mobilizace zbytků voličů dalších stávajících tradičních stran, pokud tyto neprojdou zásadní transformací, což ony zatím vylučují. Uvidíme, jak se na politické scéně etabluje nové Robejškovo hnutí, které by mohlo výrazně promluvit do situace na pravici, ale mám pocit, že opravdové politické zemětřesení přijde až po parlamentních volbách, ve kterých Babiš nejspíše drtivě zvítězí. Jen doufám, že se opozice nebude snažit zachovat stávající status quo spojenectvím všech proti slovenskému lišákovi, který vyzrál nad hloupými českými vránami, protože jen výrazné změny na naší politické scéně mohou politice vrátit ideály a zabránit její oligarchizaci a plutokratizaci.