Thriller - Vysoká hra je o tom, že naše demokracie až tak moc nevzkvétá

Nový politicko-kriminální thriller režiséra Jiřího Svobody je nejen vydařeným dílem svého žánru, ale nutí i diváka k zamyšlení nad fungování liberální demokracie a to nejen u nás.

Svoboda upozorňuje, že jeho dvoudílný televizní film je fikcí, ovšem dodává, že je inspirován skutečnými nedořešenými případy, které ve své knize Advokát, popisuje bývalý elitní policista Václav Láska. V prvním díle, uvedeným minulý týden, narazí policista - podplukovník Krása, v podání Richarda Krajča, na stopu hned několika kauz, od takového „běžného“ financování politických stran černými penězi, přes případ tajemného obchodu se zbraněmi, do kterého je zapleten i jeho tchán, až po nejasnou kauzu převodů peněz z Emirátů do Lichtenštejnska, která se týká částky 1,5 mld. korun. V tomto díle jsou postupně odhalovány charaktery jednotlivých aktérů, od zkorumpovaných politiků, ke kterým patří i ministr vnitra, jenž má pod palcem policejního prezidenta, až po policisty, kteří berou svou práci poctivě a kterým jejich nadřízení hází klacky pod nohy. Hlavním spojencem ústřední postavy je tajemná osoba ztvárněna Ondřejem Vetchým, jehož identitu a motivaci ke spojenectví s kriminalistou nám tento díl neodhalí. Jak se dá očekávat, tak policista musí se svou snahou potírat zločin stylem, padni, komu padni jednou narazit, což se stane a na konci prvního dílu je nucen policii opustit.

Druhý díl začíná nabidkou předsedy významné politické strany LKS hlavnímu hrdinovi, kdy výměnou za informace o zbrojním obchodu je mu nabídnut návrat k policii. Hlavní hrdina nabídku přijímá, ale stále je  sledován a jeho přátelům hrozí dokonce ohrožení života. Krása po zjištění, že v nezákonostech jede i jeho přímý nadřízený nalíčí na své protivníky past, ale chyceny jsou jen malé ryby. Policejní prezident, který je uklizen do Jížních Čech zkolabuje a na smrtelné posteli předává Krásovi klíč k materiálům, které mohou ohrozit mocenské špičky. Jeho přítelkyně novinářka zveřejňuje informace o zbrojním obchodě, ve kterém jedou politici vládních stran a tajemná postava, kterou ztvárnil Ondřej Vetchý vybízí Krásu, aby vzal svou přítelkyni a uklidili se do Chile. Jak je posléze vidět, tak Vetchý pracuje pro LKS, která si na zbrojním obchodě, který má vynést oněch 1,5 mld., jež se objevily v Lichtenštejnsku, chtěla také přihřát polívčičku. Hlavní hrdina je nalezen na letišti s prostřelenou hlavou a není vysvětleno, zda si vzal život sám, či ho někdo zabil. Předseda LKS, vysvětluje jeho smrt v televizi jako důsledek jeho údajného zapojení do obchodu Krásova tchána, obětní beránek se našel a kšefty mohou zdárně běžet dál.

Jak již jsem uvedl, je film fikcí, ovšem postavenou na skutečných starších případech, které režisér jen trochu časově posunut do současnosti. Nedořešené korupční kauzy, podivné privatizační projekty, podezřelá amnestie prezidenta Klause, neprůhledné státní zakázky, spleti firem, ve kterých nelze dopátrat zdrojů neuvěřitelných finančních částek to je realita, která nás provází již od změny režimu v roce 1989. O liberální demokracii se říká, že je to nejlepší ze všech špatných způsobů vlády, ale po vzhlédnutí Svobodova filmu nás musí jistě napadnout, že pokud je prolezlá korupcí a klientelismem, tak neslouží ke svému účelu, tedy vládě lidu, ale jen některým mocenským skupinám. Struktura moci za bývalého režimu byla celkem jasná. Centrum moci bylo v Moskvě a tvořilo ho buď politbyro, nebo Stalin jakožto neomezený diktátor. Z Moskvy chodily příkazy k našim nejvyšším soudruhům, kteří je rozpracovávali a plnili prostřednictvím sítě ověřených kádrů, přičemž záda jim kryly armádní a bezpečnostní složky.

Za současného globálního kapitalismu se ovšem centra moci dají jen těžko dohledat, a kdo věří, že je tvoří volení zástupci lidu, je s prominutím naiva. Již před sto lety razili anarchisté názor, že kdyby mohly volby něco změnit, tak by je vládnoucí elity dávno zrušily. Jak je ve filmu řečeno, tak lidem je sem tam předhozena nějaká ta kauza, odsouzen je po dlouhých tahanicích nějaký trouba, který příliš mlaskal a lid má pocit, že systém funguje. Systém ovšem představuje jen takový Matrix, kdy na jedné straně vidíme právní, demokratický stát, ve kterém vládne lid prostřednictvím svých volených zástupců, na straně druhé neprůhledné mocenské struktury, které tahají za nitky ekonomiky i politiky, samozřejmě ke svému prospěchu.

Tato centra neviditelné moci manipulují běžné občany pomocí médií, PR kampaní, obsazují svými lidmi důležité politické posty, místa ve státní správě, v soudnictví, v bezpečnostních složkách i v armádě. Politika, policie i kriminalita je propojena pomocí korupce a tvoří chobotnici, se kterou by si neporadil ani slavný komisař Cattani. Děsivě vyznívají slova režiséra Svobody, který, prohlásil, že oproti jeho filmu je realita ve skutečnosti ještě daleko horší. Já vím, zní to jako konspirační teorie, ale když vidíme tolik kauz, kde se jednalo o milióny, či dokonce miliardy a které vyzněly do ztracena, tak člověk začíná pochybovat. Když jsem v dávné minulosti viděl poprvé film Bony a klid, byl jsem jako mlaďoch šokován, že za socialismu se dá zkorumpovat i soudce, když jsem později viděl film o Mrázkovi, byl jsem překvapen, jak se dalo efektivně „podnikat“ na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století, Svobodův film a další publikované informace o korupci a klientismu v naší zemi mě dovedl k závěru, že náš celý současný systém je nevyléčitelně nemocný a demokracie se stala jen vyprázdněným pojmem. Řada, byť nepřímých, indicií napovídá, že to co vypadá jako nesmysl, až  zas takový nesmysl nemusí být, že kauzy, které se dostaly na veřejnost jsou jen špičkou ledovce. Jak krásné je ovšem žít nevědomostí. Proto vám drazí čtenáři radím, nedívejte se na politické thrillery, může to vést k nepříjemnému prozření, k depresím a žaludečním vředům.