From the river to the sea, Palestine will be free

Za skandování této nevinně vypadající říkánky, která se stala hlavním heslem demonstrujících na podporu nezávislosti Palestiny, můžete dnes údajně být obviněn i z podpory terorismu.

Proč je ale tedy tato říkanka tak nebezpečná, že již za její vyslovení můžete být poslán do basy na dlouhá léta? Protože údajně popírá existenci státu Izrael, který se nachází mezi řekou Jordán a Středozemním mořem. Ano, pokud bychom to vzali doslovně, tak tomu tak doopravdy je, ale položme si otázku, zda jde našim propalestinským demonstrantům opravdu o zničení Izraele, zda věří, že je to reálné, nebo jim jde spíše o to, aby vznikl stát Palestina v hranicích daných rezolucemi OSN. Mám pocit, že naše kompetentní místa si v případě kriminalizování tohoto hesla opět trochu naběhla, a jen přidávají práci policii a soudům, ale uvidíme. No, naběhla. Spíše se naše vládní místa snaží naskočit na pro izraelskou vlnu, která se zvedla po bezprecedentním napadení státu Izrael sedmého října členy teroristické organizace Hamás z pásma Gazy, útok, který stal životy 1 400 Izraelců, útok, který provázely i brutální vraždy a únosy civilistů. Jak všichni víme, v odvetě izraelská armáda podniká vojenskou operaci, která má Hamás zlikvidovat, což se bohužel neobchází i se ztrátami životů tisíců civilistů na straně Palestinců.

Emoce tedy cloumají příznivci Palestiny i Izraele, a často slýcháme i vyjádření, která jsou za čarou. Netýká se to však jen obyčejných občanů, ale i politiků, kteří se často nekriticky staví na jednu stranu konfliktu. Extrémem bylo například vyjádření našeho spojence v NATO, tureckého prezidenta Erdogana, který izraelskou proti akci označil za terorismus a genocidu palestinského obyvatelstva. Jen málokdy slyšíme v médiích střízlivý názor, třeba v tom smyslu, že zatímco na západě je mnoho nekritických podporovatelů Palestiny, tak u nás je naopak mnoho nekritických obdivovatelů Izraele, kteří přehlížejí přešlapy jeho politiky, jeho chování na okupovaných územích, které je neslučitelné s rezolucemi OSN. Stát Izrael jistě můžeme obdivovat za jeho schopnost uhájit si svou existenci, za to, že se mu z ničeho podařilo vybudovat vyspělou ekonomiku, demokratický stát, který poskytl domov mnoha Židům ze zemí, kde neměli na růžích zrovna ustláno. Lidé u nás k Izraeli cítí i sympatie i z důvodů solidarity s židovskými obětmi hitlerovského holokaustu, která se promítla i ve významné československé pomoci při vzniku státu Izrael. Přiznejme si však, že za sympatiemi Čechů k Izraeli nejsou jen ušlechtilé pohnutky, ale často i nenávist a odpor vůči Arabům a islámu, ke kterému sice můžeme mít dobré důvody, ale to by nemělo ovlivňovat úsudek jak náš, tak zejména našich politiků, kterým při jejich politických exhibicích nejde často ani tak o právo a spravedlnost v této oblasti, ale spíše o snahu vlichotit se do přízně USA, jejichž politika na Blízkém Východě je postavena na úzkých vztazích s židovským státem, a taky si trochu přihřát domácí polívčičku, protože přízeň našich voličů je výrazně proizraelská.

Jak z nastalé situace ven, jak ji uklidnit?  Nezbývá než se zodpovědně vrátit ke snaze najít řešení palestinské otázky. Dle mne představuje řešení jen vznik Palestinského státu, nejlépe v hranicích daných rezolucemi OSN, což by vzalo z rukou zbraň radikálům, kteří bojem za jeho existenci často svoje působení zdůvodňují. Následovat by pak nutně muselo vzájemné uznání nového státu a státu Izrael. Vytvoření nárazníkového pásma mezi oběma státy, kontrolovaného jednotkami OSN a jednotkami států, které by se staly garanty mírové smlouvy mezi oběma zeměmi, kdy případné narušení míru by řešili právě tito garanti, a to podle potřeby i vojenskou silou. Chápu, že vymyslet takový plán je jednodušší než ho realizovat, protože v oblasti se nestřetávají jen zájmy Palestinců a Izraelců, ale i Spojených států a regionálních velmocí – Iránu, Turecka, Saudské Arábie a Egypta, ale i třeba Kataru, či některých nevládních, zejména náboženských skupin. Najít kompromis je tedy velice těžké, jak se zdá nyní téměř nemožné. Pokud se ovšem kompromis nenajde, tak budeme i v budoucnu tam kde jsme dnes i s těmi mrtvými civilisty na obou stranách konfliktu.