Lidovecké mlžení nad důchodovou reformou

Každý den je to jinak, může si člověk zanotovat starý hit skupiny Abraxas, když sleduje výroky představitelů KDU – ČSL týkající se důchodové „reformy“.

Důchodová „reforma“ se dnešních padesátníků nedotkne, tvrdil ještě před zveřejněním vládního baličku ministr Jurečka. Ovšem po zveřejnění jeho návrhu bylo zřejmé, že se jich jistě dotkne. Důchodová „reforma“ se dnešních padesátníků nedotkne, tvrdil před dvěma týdny v pořadu Partie lidovecký poslanec Marek Výborný. Důchodová „reforma“ se dotkne i dnešních padesátníků prohlásil v rozhovoru pro sobotní Právo ministr Jurečka a občan se ptá, je tahle komunikace součástí matení veřejnosti, nebo totální chaos, který vládne v KDU - ČSL. Zmást voliče, zahltit ho protichůdnými informacemi, znejistit ho, to je asi ta nejlepší cesta, jak se vyhnout jejich případným námitkám a protestům k „reformě“, která jim bude asi naservírovaná až ex post.

 Ministr Jurečka se snaží lidi přesvědčit, že „reforma“ se jich dotkne jen okrajově, ale není to pravda. Jak vyplývá z informací, jenž se pomalu dostávají na povrch, tak vláda chce stlačit poměr průměrného důchodu k průměrnému platu z dnešních 50 % k 35 %, což je dost zásadní rozdíl. Údajně již od roku 2026 se měl výpočet důchodů lidí vstupujících do systému vzdalovat oproti těm co odešli do důchodu v roce 2025 o 180 Kč ročně, což se zdá sice jako nepatrný rozdíl, ale uvědomme si, že za deset let bude ten první brát o 1 800 Kč více, což je pro některé už výrazný rozdíl. Návrh ministra Jurečky také počítá s tím, že i dnešní padesátníci půjdou do důchodu o několik měsíců později a u těch mladších se věk raději nekonkretizuje. Měsíc sem, měsíc tam, řekne si workoholik, flegmoš, nebo zavilý volič pravice. Značná část starších lidí ovšem vyhlíží den nástupu na zasloužený odpočinek jako na den, který je zbaví stresů, únavy, na den, kdy si konečně budou moci dopřát trochu klidu, trochu svobody. Pan Jurečka sice tvrdí, že věk dožití roste, a proto musíme déle pracovat, ale taktně zamlčuje, že neroste věk dožití ve zdraví a tím, že navýšíme věk odchodu do důchodu, či prakticky znemožní odchod do důchodu předčasného, připravíme nové důchodce o několik měsíců života, kdy ještě jsou fit, kdy je netíží zdravotní problémy.

Takže o čem tedy ta důchodová „reforma“ je? Vezmeme vám několik měsíců, či roků života ve zdraví, sebereme vám peníze a pokud nechcete živořit, tak se o sebe postarejte sami. Nikdo to nahlas neřekne, ale vláda využívá situace, aby naplnila odvěký sen pravice o minimálním státu, který se zbaví všech svých závazků vůči svým občanům. Ale tak to není, budou křičet oponenti. Máme velký dluh, který důchody jen dál prohlubují, musíme šetřit. Spořte si sami. Ovšem riziko, že padnou soukromé fondy je daleko vyšší, než že se zhroutí státní, průběžný systém. Také víme, že fondy jsou nevýkonné, v dobách vyšší inflace ztrátové a zisky si spíše připisují jejich správci než jejich klienti. Stát dokonce nyní míní zvýhodnit ty, co do fondů přispívají více, a to jak přímými dotacemi, či zvýšením daňového zvýhodnění. Tedy další peníze pro fondy, další peníze pro ty, kteří často žádné zvýhodnění nepotřebují, ale když stát dává, tak se řídí heslem – blbý je kdo dává, blbější ten, co nebere.

Zajímavé je, že zatímco my musíme šetřit, tak někde jinde v Evropě důchodové systémy fungují. Nebude to proto, že se tam rozdíl mezi tím, co se vybere na sociálním pojištění, a tím co se vyplatí na důchodech se dorovnává z daňových příjmů? Chce to jen provést daňovou reformu podle vzoru vyspělých západních zemí, zamezit daňovým únikům, bojovat proti daňovým rájům a proti inflaci, která především může za nynější skokový růst důchodů. V blízké budoucnosti mohou být výpadky výběru sociálního pojištění řešeny také zdaněním práce robotů, samoobslužných pokladen, které již dnes nahrazují lidskou pracovní sílu, a tak zatímco podnikatelům roste jejich zisk, tak stát přichází o příjmy z daní a sociálního pojištění. Vláda údajně myslí na budoucnost, ale snaží se nás vést cestou, která vede do pravěku kapitalismu.

Náhradový poměr u penzí v zemích EU (v %)

Náhradový poměr

Lucembursko	88		53
Itálie	69	Česko	50
Francie	68	Nizozemí	50
Maďarsko	67	Belgie	48
Rumunsko	66	Dánsko	47
Španělsko	66	Slovinsko	47
Portugalsko	64	Německo	46
Řecko	63	Bulharsko	45
Rakousko	62	Estonsko	45
Polsko	62	Litva	45
Slovensko	62	Kypr	44
Švédsko	57	Lotyšsko	42
Malta	54	Chorvatsko	39
Finsko	53	Irsko	35

Pramen: Destatis (Das Statistische Bundesamt) – Statistisches Jahrbuch 2018 „Kapitel Internationales“

České důchody

Rok
1993				47,0%	60,1%
1994				44,4%	57,2%
1995				43,8%	56,6%
1996				43,5%	56,0%
1997				45,3%	58,3%
1998				45,9%	59,0%
1999				45,2%	58,2%
2000				44,2%	57,1%
2001				43,4%	56,1%
2002				43,5%	56,5%
2003				42,2%	55,2%
2004				40,6%	53,3%
2005				41,1%	54,2%
2006				40,8%	52,7%
2007				40,6%	52,9%
2008				40,2%	52,8%
2009				41,6%	53,7%
2010				41,2%	53,2%
2011				42,0%	54,8%
2012				41,6%	54,1%
2013				42,3%	55,1%
2014				42,0%	54,7%
2015				41,7%	54,5%
2016				40,5%	53,1%
2017				39,2%	51,8%
2018				38,0%	50,6%