Krize identity v Dolní Lhotě

Závažný případ krize identity pejska v Dolní Lhotě budou pravděpodobně muset řešit nejvyšší světové kapacity spojované s tzv. woke culture.

Co se stalo v Dolní Lhotě, že to přitáhlo pozornost nejen naší, ale i světové veřejnosti. Že o případu informují významná média, že se o případ zajímají odborníci na woke culture? Abych odpověděl ve zkratce, je to takový náš český kočkopes. Jak jistě všichni víte, tak zatím se případy krize identity objevovaly spíše mezi lidmi, (to jsou ty případy, kdy se ženy uvězněné v mužském těle a mužské věznici snaží dostat mezi své do ženské věznice, kdy někteří jedinci vyžadují sdílení šaten, či záchodků bez diskriminace skrze svou sexuální identitu atd.) než mezi zvířaty, ale případ z Dolní Lhoty poukazuje na to, že i ve zvířecím světě tento jev existuje a že nerovnosti, kterým jsou jedinci s tímto problémem vystaveni je třeba neodkladně řešit a vyjít jim co nejvíce vstříc. Jak již jsem uvedl výše, tak případ z Dolní Lhoty se týká zvířecí říše tedy konkrétně psa, který se začal cítit být kočkou. No, když se takové případy stávají v lidském světě, tak proč ne v tom zvířecím. Problém je v tomto případě v tom, že v Dolní Lhotě musejí majitele psů platit za ně poplatky, kdežto majitelé koček tuto povinnost nemají. Na tuto zjevnou nespravedlnost upozornil majitel tohoto psa dopisem vedení obce a žádal, aby byl od placení osvobozen viz. dopis níže.

Jak případ dopadne je samozřejmě ve hvězdách, ale dle precedentů a trendů z vyspělých zemí mám za to, že i tento případ by měl být řešen ve prospěch žadatele a jeho psíka, potýkajícího se se svým problémem. Abych se přiznal i já mám problém, který se sice netýká identity, ovšem který vykazuje jasné znaky mé diskriminace, a tedy i o můj případ by se měli zajímat aktivisté napojení na woke ideology. Občas se totiž cítím tak na sedmdesát let a mám tedy za to, že bych po tuto dobu měl pobírat starobní důchod i když za tím nemám na něj ještě nárok. Ovšem někdy se také cítím tak na dvanáct, a v tomto případě bych měl mít asi nárok na dětské přídavky. Také má přítelkyně chce požádat stát o zaplacení plastických operací, které by ji umožnily věnovat se profesi modelky, pro niž nemá bohužel parametry a je tedy majiteli módních agentur diskriminována. Ano, diskriminaci je potřeba potírat a všem, kteří se diskriminovaní cítí je potřeba vyjít vstříc, i když obecní kasa přijde občas o nějakou kačku. Ti, kteří to nechápou jsou zpátečníci, fosilie, jež již brzy skončí na smetišti dějin.  

P.S. Autor blogu se svým článkem nechce vysmívat těm, kteří procházejí krizí identity, či jsou diskriminování z důvodu jejich sexuální orientace, ale upozornit na některé nesmyslné požadavky různých aktivistů, na nesmyslné konání vlád a různých institucí, kteří tyto nesmyslné požadavky akceptují.