Dnes jsem ve vlaku dočítala knihu Letní strom, která je prvním dílem Fionavarské tapisérie, a málem jsem nestihla vystoupit včas! Příznivci fantasy žánru budou autora jistě znát. Kanaďan Guy Gavriel Kay vstoupil do literatury už v roce 1984 a právě třídílná Fionavarská tapisérie byla jeho poměrně úspěšným debutem. U nás ji v překladu Lindy Bartoškové vydalo roku 2009 nakladatelství Argo.
Čeští čtenáři se však s tvorbou Guye Gavriela Kaye seznámili již dříve. V roce 1999 vyšel autorův samostatný fantasy román Tigana, o rok později Píseň pro Arbonne a v roce 2008 vydal Talpress středověkou epickou fantasy Lvi z Al-Rasanu. V hlasování o nejlepší fantasy za rok 2008 to Lvi z Al-Rasanu těsně prohráli se Sapkowskiho dílkem Lux perpetua. Vzhledem k tomu, že Lux Perpetua je posledním svazkem husitské trilogie, na který fanoušci čekali čtyři roky, mě to prvenství nepřekvapuje. G. G. Kay měl těžší pozici, přesto se prosadil. Lvi z Al-Rasanu si našli své příznivce a dnes už se na českém trhu vyskytuje celá řada Kayových románů.
Vraťme se ale k Fionavarské tapisérii, k tomu úplně prvnímu, co autor stvořil. Jedná se o klasickou fantasy v tolkienovském stylu, která za těch více než pětadvacet let od svého vzniku inspirovala mnohé další umělce jak na poli literárním, tak i hudebním či výtvarném. Pětice studentů torontské univerzity se na konci semestru vypraví na dlouho očekávanou přednášku externího profesora Lorenza Marcuse, jenž je skutečnou kapacitou ve svém oboru. Není divu, že je aula zaplněná k prasknutí a všichni chtějí s tímto uznávaným vědcem a historikem hovořit. Nikdo ale netuší, že Lorenzo je zároveň mágem Lorenem Stříbropláštěm ve světě zvaném Fionavara, a že sem na Zemi přišel, aby s sebou odvedl pět studentů. Především má zájem o Kimberly Fordovou, hnědovlasou dívku zvláštních schopností, která na přednášku dorazila s několika přáteli: se svou spolubydlící, krásnou a křehkou Jennifer Lowellovou, s duchaplným a elegantním Kevinem Lainem a s uzavřeným Paulem Schaferem, který se dosud nevzpamatoval z osobní tragédie, jež ho potkala před rokem. Ke skupince se náhodou přichomýtne i samotář Dave Martyniuk a už jich máme plný počet. Nebo že by to nebyla náhoda? Že by i introvertní a poněkud nemotorný Dave, který věří v existenci cizího světa ze všech nejméně, měl najít uplatnění právě tam? Ať je to, jak chce, studenti se společně s Lorenem Stříbropláštěm a trpaslíkem Mattem Sörrenem vydávají na cestu do neznámé Fionavary.
Zpočátku se zdá, že naše pětice byla pozvána pouze na oslavu padesátiletého období vlády brenninského velekrále Ailella, a že to bude příjemné zpestření studentského života. Brzy se však ukáže, že ve Fionavaře se schyluje k velkým věcem, a že přítomnost pozemšťanů tu není náhodná. Ožívá pravěké zlo, které dosud uvězněno čekalo na vhodný okamžik k návratu. Pokud zvítězí, bude to mít neblahý dopad nejen na osud středověké Fionavary, ale i všech ostatních světů, které jsou jejím nedokonalým obrazem. Každému ze studentů je souzeno sehrát v boji mezi Dobrem a Zlem určitou roli, ne vždy stejnou, avšak pokaždé významnou.
Fionavara je svébytným světem plným bájných tvorů, mágů, králů, dávných hrdinů i bohů. Čtenář se postupně seznamuje se zdejšími obyvateli, mýty a legendami, naslouchá zpěvu písní a prostřednictvím hlavních hrdinů se účastní starých obřadů a rituálů. Autorův poetický způsob vyjadřování a živé sugestivní vyprávění nás vtahují do děje stále hlouběji a když dočteme do konce, zjistíme, že jsme ve Fionavaře nechali kus svého srdce. To je podle mě důkaz toho, že jde o dobrou knihu.
V úvodu najdeme mapu a pro lepší orientaci také seznam všech postav, abychom v prvních kapitolách netápali a nemuseli hledat v textu kdo, s kým, kde, a proč, ačkoliv tato fantasy rozhodně není přelidněná a chaotická. Řekla bych, že všeho je tak akorát, aby se čtenář vyznal, pochopil a vstřebal to dřív, než ho to přestane bavit, jak se bohužel u mnoha fantasy příběhů stává.
Mně osobně se představa toho, že souběžně s naším světem existují i jiné světy, líbí. Čas tam ubíhá jinak a je tam možné vše, co tady nelze. Této myšlenky se chytil už C. S. Lewis v Letopisech Narnie. Pár děcek tam našlo starou skříň, jestli si vzpomínáte, kterou prolezly do jiného světa. Možná občas není špatné vymanit se ze stereotypu a někam se podívat, vycestovat, upřít myšlenky k něčemu novému a odreagovat se. Nezbylo vám na dovolenou? Nevadí, zkuste Fionavaru.
Letní strom (na rozdíl od Letopisů Narnie) není pro děti, proto je třeba počítat s tím, že některé pasáže jsou drsnější, smutnější a tragičtější, než tomu bývá v pohádkách, ovšem tragické příběhy v sobě na druhou stranu mívají hloubku a sílu, neb z bolesti se rodí moudrost, ze tmy světlo. Čtenář až do poslední chvíle netuší, kolik z těch pěti studentů se vrátí domů, za jakých podmínek bude návrat možný a v neposlední řadě, jestli se vůbec budou chtít vrátit. Někteří totiž ve Fionavaře našli své skutečné poslání.
Už zbývá jen dodat, že se na další pokračování Fionavarské tapisérie nesmírně těším. Druhý díl nese název Potulný oheň, závěrečný díl pak Nejtemnější cesta.
Je poznat, že autorovými vzory byli Lord Dunsany, E. R. Eddison a zejména R. R. Tolkien. Guy Gavriel Kay se dokonce na studiích seznámil s Tolkienovým synem Christopherem, a když slavný spisovatel zemřel, spolupracoval na utřídění jeho literární pozůstalosti. Některé materiály pak s Christopherem publikovali jako Silmarillion.
