Nedávno jsem pekla bábovku. Těsto bylo moc řídké, říkám si, čím to asi může být... Přidala jsem tedy nastrouhaná jablka, žloutek, mouku. Všeho přiměřeně, jak pravili pánové Werich s Burianem. Zahuštěno, sečteno, šup s tím do trouby.
Vyloupla se z toho bábovka přímo ukázková. Vyklopila jsem ji, nazdobila, nechala chladnout. Najednou koukám, co to zbylo na váze. Cukr. Bílý jed. No co už, stejně chceme všichni zhubnout. Jenže lid domácí reptá, protahuje obličeje, bábovka nejde na odbyt a sesychá se hanbou. Přemýšlím, jak té chuděře zvednout sebevědomí, a mám nápad! Uděláme si piknik v přírodě, na čerstvém vzduchu lépe chutná.
Naše holčiny budou mít narozeniny, tak to projednou řádně oslavíme. Se vší parádou. Musí být proslov, focení, těšení se na dárky, žádná hrr haló akce.
Seznámení s výrobkem, vzájemné představování...
No, možná by stála za hřích...
A nevoní zle!
Začíná přetlačování
Sesterská láska vrcholí, panička zasahuje...
Nastolen mír, bábovka vystavena chtivým pohledům
Ještě přetrpět proslov a hudební vložku Happy Birthday
Čiré zoufalství
Nastává vytoužený okamžik
Bez cukru? Komu to vadí?
Co panička napeče, vždycky se s chutí spořádá
Protože co hned sníš, nikdo už ti nevezme
Každá oslava smutně končí. Už není co do kastrůlku, zbyla jen vzpomínka a do dalšího hodokvasu daleko...
A aby se někomu nezdálo, že straním psům, ještě přidávám pár záběrů pro kočkomilce:
Aprílový úžas malý
Aprílový úžas velký
Naštvaný fotomodel
