První červencová dekáda nás obdařila tropickými vedry, což by podle pranostik mělo vést k příznivé sklizni. Bude mouka, budou vdolky, a taky budou všude opálené české holky... Několikrát jsem si vyšla navečer ven a pokochala se západem slunce, i když mě málem sežrali komáři. Taky hovad je letos plno, takže ty úbytky krve jsou pak značné.
Je horko. Obilné klasy sklánějí unavené hlavy a šeptají si před spaním, jestli v noci třeba nesprchne.
Typická venkovská cesta lemovaná jeřabinami, jakých je tu na Vysočině spousta. Ježíš dosud shlíží z kříže, což je na podiv, protože na mnoha místech už ho ukradli a dali do starého železa.
Pomeranč se kutálí za obzor, zanechá po sobě jen rozbouřené moře horké lávy, které s nástupem noci začne vychládat.
Kukuřice se vyhřívá v odpoledních paprscích slunce a majetnicky střeží své plavovlasé krásky před vetřelci a také před úpalem. Blondýnky by to přece neměly s opalováním přehánět, to každý ví.
Lesní potůček a marnivé břízky - to je jako z ruské pohádky. Už zde chybí jenom Ivánek a Nastěnka. Až na ty kopřivy ovšem. Tady by se chudák holka s vědrem k vodě nedostala.
Malá letní venkovská idylka. Když si ještě představíte všechny ty zvuky... Ve vsi štěkají psi, z pastviny občas zabučí kráva, ptáci cvrlikají a pokřikují na sebe a od rybníka se nese výskot dětí, které si užívají prázdnin u babičky a všelijakých vodních i jiných radovánek.
Parný červencový den končí, brzy už se ujme vlády noc. Zahalí krajinu černým pláštěm a dovolí jen hvězdám a marnotratné bledé luně, aby osvětlily cesty smrtelníků.
Louka plná života. Nevěříte? Možná to není na první pohled vidět, ale v trávě je v létě namačkáno doslova tělo na tělo. Mavenci pílí za potravou, luční koník předvádí ladné skoky, berušky otáčejí hlavu za sluníčkem a cvrček muzikant všem hraje k dobré pohodě.
S večerem kraj utichá, jen občas zahouká sova, která se právě vydává na lov, nebo se od rybníka ozve skřehotání žab.
Les je vždy plný tajemství, čar a kouzel.
Zdá se, že Pánu Bohu čadí kamna. Zřejmě si chtěl přitopit, když se tak rázem ochladilo, ale podcenil údržbu.
Po západu slunce zamíří domů i těch pár opozdilých beránků, co se ještě volně toulají a nechce se jim spát.
Stébla trav pohladil zlehka večerní vánek a přičísl jim pěšinku.
Letní večery zrcadlí vzpomínky na dětství, prázdniny u vody a všechny ty plány a naděje, co jsme měli v mládí.
Člověk a pes. Přítel, který se vždy s radostí přidá, ať jdete kamkoliv, a nikdy nezkazí žádnou legraci.
Mraky se divoce rojí nad krajinou a světla kvapem ubývá.
Poslední sluneční paprsky vytvářejí neuvěřitelné světelné efekty. Kam se hrabou reflektory na diskotékách a v barech!
Snáší se soumrak, starý letitý strom podřimuje. Co už ten toho zažil! Kolika ptákům poskytl útočiště, kolikrát se za bouře bál, aby do něj neuhodil blesk...
