Zrušme armádu. Úplně.

Projednávané povinné odvody a případný vojenský výcvik je věcí, kterou sice projednávají politici, je však téměř jisté, že právě oni budou jednou z mála privilegovaných skupin, kterých se týkat nebude. Proto se musí opírat o pofidérní průzkumy veřejného mínění. Naopak velmi se případná vojna a branná povinnost dotýká několika generací všech pohlaví, vyznání i národností, tedy i těch, na které tento stát a systém kašle, šikanuje je a štve proti sobě navzájem.

Je snad správné, aby měl někdo brannou povinnost vůči vlasti, která mu jako vlast neslouží? Tedy neposkytuje mu domov, základní práva, rovnost před zákonem a tak dále... V České Republice přežívají desetitisíce bezdomovců, "ilegálních" (jak může být člověk ilegální?) uprchlíků a menšin, kterým často zbylo jen vlastní svědomí a vědomí, které jim bránit dovoleno ani není. Jakmile ale přijde na onu vlast, se kterou nemají společného často nic, která je k nim po celý jejich život prostřednictvím svých činitelů i občanů nepřátelská, ať se jedná o exekutory, policisty politiky nebo pověstné slušné Čechy, jde veškerá diskriminace stranou. Nejde ale jen o ně. I člověk, který může být státu za něco vděčný přece nemusí souhlasit s jeho směřováním, jeho závazek pramení z něčeho tak bezvýznamného, jako je místo narození nebo pobytu. Pro člověka se snadno může obrana obrovské a neosobní vlasti dostat do rozporu s obranou vlastních zásad nebo vlastní rodiny, přátel a jejich budoucnosti. Nutit někoho sloužit a posluhovat zájmům, které se nekryjí s jeho svědomím není praktika demokratická, ale totalitní.

Ruku v ruce s výše napsaným jde i polemika o smyslu a morálnosti armády profesionální. Není snad profese, která předpokládá zabití (nebo alespoň odhodlanost k němu) jiného člověka, jiného, třeba právě nedobrovolného, brance, zvrácená z podstaty? A není pak takový voják prostě jen vrahem bez ohledu na to, kolik jiných možná zachránil? Také si už konečně musíme položit otázku, zda je totální válka pro civilní obyvatelstvo dobrá nebo je alespoň tím menším zlem. Myslím si, že ani jedno. Navíc, pokud odvedeme muže i ženy od osmnácti do šedesáti let, kdo pak vlastně bude civilista? Bude se podle toho útočící armáda chovat a střílet osmnáctileté děti a devětapadesátileté seniory? Každému, i tomu sebehrozivějšímu, agresorovi můžeme čelit individuálním či kolektivním odporem , ať už intelektuálním nebo ozbrojeným. Řádná armáda je zkrátka záležitostí mocenských choutek tyranů, feudeálů a imperialistů. Západních i Východních.

Na nesmyslnost tradiční armády ukazují i dva nejsledovanější světové konflikty. Na Ukrajině jasně silnější Rusko svou armádu ani nemusí regulérně nasadit, aby si s militantním ukrajinským vedením hrálo jak kočka s myší. Trpí jako vždy civilisté. Oproti tomu netradiční kurdské milice v Rojavě vítězí nad fašisty z Islámského státu tím víc, čím víc se islamisté snaží napodobovat standardní vojenské struktury blízkovýchodních diktátorů nebo vojenských junt. Kurdové nám ukazují, jakou sílu může mít z nouze vytvořená revoluční "armáda". K vytrvalému odporu nepotřebují ministerstvo války ani pitomé nacionalistické žvásty. Začali se bránit, protože se bránit musí, ne proto, že jim to někdo řekl. O takové motivaci mohou IS, Rusové, Ukrajinci i Češi maximálně mluvit, ale hlavně se jí inspirovat a zrušit své hnací motory válek- armády. Když se lidé budou opravdu muset bránit, tak se bránit budou, o to pan Stropnický nemusí mít strach.