Poslední dobou české antiislámské hnutí, posílené třídami posedlým pravicovým „sociologem“ Petrem Hamplem řeší, jak rozškatulkovat společnost.
Zatím tedy alespoň tu část, která je v České Republice přítomna, než dorazí (stále jen slibovaná) vlna islámských „kolonistů“.
Jak doporučuje Hampl, ideální počet tříd pro pořádný konflikt jsou dvě – tedy sluníčkáři a obyčejní Češi. Pomiňme pro tentokrát, že sociolog nepochopil, co společenská třída vlastně je a pojďme si ukázat jeden závažný problém, který se před slušnými Čechy nedávno vynořil. Tím problémem jsou čeští neonacisté, klerofašisté, čím dál nepříčetnější Tomio a ostatní, kteří slušným Čechům už v minulosti zdiskreditovali proticikánské pogromy. Lynč na uprchlíky si ale Konvička s Hamplem nechtějí nechat vzít a tak z nouze vytvořili třetí skupinu takzvaných pomatenců. Já jim budu pro jednoduchost říkat fašisti.
Zajímají mě dvě věci, které se pokusím zjistit rozborem všech možných logických příčin odmítání uprchlíků. Prvně je to moje vlastní „třídní“ zařazení. Jistě by bylo nejjednoduší smluvit si schůzku s Hamplem a jednoduše se zeptat, bojím se ale, že bych mu při tom musel vzteky rozdupat brejličky, což vylučuje možnost být sluníčkářem. Krom toho nečerpám žádné granty ani dotace, což je dle hamplismu velice důležité, ale pracuji úplně normálně jako pingl v hospodě, jako slušný Čech. Tím se ale také moc necítím být. Po pravdě, z elitářského buranství prezentovaného Hamplem nebo prezidentem Zemanem se mi zvedá žaludek. Druhá otázka je, jaký je vlastně rozdíl mezi těmi slušnými a fašisty. Čeští neonacisté se jistě nepovažují za subkulturu magorů, kam by je Konvička s Hamplem rádi uklidili, ale jako regulérní zástupci většinového názoru.
Sami slušní Češi přiznávají, že, ač nejsou nacisté, jsou xenofobové, tedy, že se bojí. Také se často bojím neznámého, proto odmítám pejorativní nádech toho slova a jsem připraven možná nakonec zjistit, že, až na pár výstřelků, patřím mezi slušné xenofobní Čechy. Ostatně, nikdy nezapomenu, jak jsem jako malý na dovolené v Řecku týden jedl jen housky se sýrem, protože jsem se řecké kuchyně bál. Pojďme na to. Čeho se bojíme na uprchlících a na islámu?
Bojíme se neznámého.
To je přirozené, každý se bojí neznámého, problémem je, když neznámé, aniž by ho poznal, začíná paušálně nenávidět. To by se ale nám slušným Čechům nikdy nemohlo stát, že? Žádná nenávist, my se jen trochu bojíme, co se stane, ale nenenávidíme dopředu s předsudky. To dělají ti zlí náckové, my ne.
Bojíme se chudoby.
Jistě, uprchlíci jsou chudí a ukazují nám, že chudoba existuje a je k dispozici i pro nás. Nebyla ve vyspělých kapitalistických státech vymýcena jako komunismus nebo autonomní emancipační hnutí a když si tyto státy neumí poradit se čtyřmi sty zbídačelými uprchlíky, co se stane s námi, když například přijdeme o práci? Na rozdíl od fašistů si však my slušní češi uvědomujeme obrovskou míru globální nerovnosti bohatsví a příležitostí, proto se v tomto ohledu ani tolik nebojíme „proti“ uprchlíkům, jako spíše „s“ nimi.
Bojíme se o práci
Práce není ani pro „naše“, to je nám jasné, uprchlíci problém pracovních příležitostí určitě nezlepší, spíše naopak. Může to však být stimul k tomu, aby se problém nezaměstnanosti konečně začal řešit jinak, než střídavým zvyšováním a snižovaním státních zásahů do „trhu“ práce, podle toho, jestli zrovna vláda sama sebe označuje jako levicovou nebo pravicovou. Může to být popud k tomu tento trh zcela reformovat. Na rozdíl od fašistů totiž nezaměstnané cizince, bezdomovce nebo narkomany nekriminalizujeme, ale upřímně chceme, aby byli pro zbytek společnosti více prospěšní, než neprospěšní. Tedy aby vykonávali nejaký druh práce.
Bojíme se agrese
Bojíme se, že uprchlíci, stejně jako všichni lidé na zemi, mohou být i agresivní. Proto nestojíme o násilí, je nám jasné, že pokud vystřelíme na člun, ve kterém plují lidé, příště se pravděpodobně stane, že z člunu bude vystřeleno na nás. Bohužel fašisti zastávají jiný názor, protože násilí a nenávist je jim o něco více vlastní, než jiným skupinám.
Bojíme se strachu
Stejně jako se my bojíme našich fašistů, bojí se uprchlíci těch svých, Islámského státu, Boko Haram,... Strach je normální a když se někdo bojí podobných věcí jako my, určitě k sobě najdeme cestu snáze a bát se ve dvou je lepší, než se bát sám. Vzpomeňte si na stezky odvahy na táborech. Osobně je mi třeba sympatický strach kurdských milicí, díky kterému je na světě o několik fašistů méně.
Teď už je mi jasné kdo jsem, jsem slušný Čech a společně se všemi ostatními slušnými Čechy, sluníčky, neomarxisty, anarchisty a kurdskými „teroristy“ chci fašistům okolo ultrakonzervativního Bloku proti islámu, debilní a nenávistné Národní demokracie nebo arciultrakonzervativnímu islámskému státu ukázat xenofobii toho nejhrubšího zrna. My se totiž taky bojíme toho, čím nás mohou po zákazu kebabů, šátků a humanitních studií dalším překvapit.
