Spotřebitelé všech zemí ochraňte se sami!

S odstupem několika dní musím reagovat na proběhlou „superdebatu” trojek a čtyřek ve vedení politických stran, které mají určitou šanci dostat se do sněmovny. Tragikomedie v duelu Jaromíra Soukupa na TV Barrandov.

Nelze úplně nechat stranou samotnou úroveň televize, která čtyřikrát za den (přesvědčte se sami v televizním programu) točí sehrané „příběhy ze života” v soudkyni Barbaře, Alexandrovi a jakési nechtěné parodii na Poštu pro Tebe s názvem Nebezpečné vztahy s Janem Musilem jakožto moderátorem. Na ČSFD jsou tyto vlajkové lodě TV Barrandov hodnoceny divaky šestnácti, osmi a osmi procenty...

Prachbídná kvalita televize se pochopitelně promíta v jejím generálním řediteli a zároveň moderátorovi Jaromíru Soukupovi, ale z nějakého důvodu i v kvalitě debaty samotné. Okrajem zmiňme diváky tísnící se za prosklenou stěnou studia, kteří ze všeho nejvíc, se svými transparenty s obličejem Tomia Okamury v nadživotní velikosti, připomínali prvomájový průvod na Náměstí Nebeského klidu v Pekingu. To podstatnější se však ukrývalo uvnitř studia. Už jen při pohledu na účastníky zaznamenáváme: jednoho ze čtyř místopředsedů KDU-ČSL Daniela Hermanna, Tomia Okamuru, člena TOP09, kterého jsem v životě neviděl, Jiřího Dolejše, jehož názory jsou v KSČM osamělé jako kůl v plotě, Předsedu a místopředstedu stran s volebními preferencemi 1,8 % (Svobodní a Zelení), vyštvanou regentku z dob, kdy ODS musela dělat, že je jiná, Miroslavu Němcovou  a konečně náhradnici na ministerstvu pro místní rozvoj za eurokomisařku Jourovou Karlu Šlechtovou.

Těžko říct, proč se nezůčastnili Piráti (volební preference 6,4%), STAN 2,7% a proč ČSSD neposlala za zraněného lídra náhradu. Nejspíš proto, že v Praze žádnou takovou nemá, což je pro zatím stále nejmocnější stranu hezké vysvědčení.

S tímto panoptikem osobností jsem bohužel vydržel jen odpovědi na první otázku. I ta však stojí za rozbor protože odpovědi lidí, jenž mají naši zemi spravovat a kterým na to vydáváme nemalé prostředky, mě, mírně řečeno, vyvedly z míry. Přesnou citaci z úst Jaromíra Soukupa nebudu uvádět, protože jeho rétorické „nadání” a dikce do psaného jazyka převést nelze, nicméně smyslem byla ochrana spotřebitele především před takzvanými šmejdy, podvodnou reklamou a smlouvami. 

Jistě se dalo čekat, že pravice, ke které lze v těchto spíše tržních otázkách počítat i KDU-ČSL a ANO, se bude k větší regulaci (byť podvodných) „podnikatelů” stavět rezervovaně. Nicméně notování si pánů Macha, Hermanna, Ženíška (že jste o něm nikdy neslyšeli!) a paní Němcové a Šlechtové v tom, že lidé především nemají být blbí, těm, kteří podle nich jsou, jako třeba senioři, to má vysvětlit rodina a stát má dělat spíše prevenci, a například v otázce horších potravin ve stejném balení na východě než na západě EU panu ministru Hermannovi bohatě stačí, že jejich ministr Jurečka „o tom mluví”.  Paráda.

Já tedy nevím jak vy, ale máme to tedy chápat tak, že žijeme v začarovaném kruhu? My, kteří pracujeme, studujeme, staráme se o rodinu atd. nemáme čas (energii, peníze,..) starat se o věci veřejné, takže za část svých prostředků živíme politickou třídu, aby za nás tyto problémy podle svých programů řešila. Mezi tyto problémy pak nepochybně patří, že pokud mi nějaký šmejd prodá lampu za třicet tisíc a tvrdí, že je drahá, protože mi vyléčí klouby a přitom lže a chce mě jen okrást (jinak se to nazvat nedá), právní stát, který si udržujeme, nesmí přeci deklarovat, že je to moje blbost a nepoctivost může být zdrojem obživy a podnikání. Jenže titíž politici se pak sejdou v TV Barrandov a tvrdí nám, že se vlastně máme postarat sami o sebe? Že ti, kteří nemohou, si můžou trhnout nohou.
Co je pak tou námi placenou prací autentického pravicového politika? Sdělit nám to.

Děkuji nechci a proto #nevolímpravici