Exklusivně: Musíme na Iry tlačit. Vondra jedná s diplomaty Francie

Se zápisy, přepisy či záznamy uzavřených jednání českých politiků s exponenty Evropské unie se poslední dobou doslova "roztrhl pytel". Zde je další z nich...

Nejprve unikl přepis tvrdého vyjednávání mezi českým premiérem Mirkem Topolánkem a francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym (31. listopadu 2008, část záznamu najdete zde). Později Hrad zveřejnil záznam ze setkání prezidenta Václava Klause se zahraničními europoslanci (na přepis schůzky se podívejte zde), k dispozici je i zápis z jednání jiných zahraničních europoslanců s českými senátory o měsíc dříve (zde).

Z ministerstva zahraničních věcí nejnověji unikl záznam rozhovoru ministra pro evropské záležitosti Alexandra Vondry se státním tajemníkem ministerstva zahraničních věcí Francie pro evropské záležitosti Jean Pierre Jouyetem. Ke schůzce došlo jen pár dní po zmíněném jednání Topolánek - Sarkozy v Elysejském paláci. Konala se 8. listopadu 2008 v hotelu Westin v Paříži a trvala padesát minut. Kromě Vondry byli za Českou republiku přítomni i ministr zahraničí Karel Schwarzenberg a Pavel Fischer. Francouze Jouyeta doprovázeli Lisa Bellulo a Jonathan Lacotte. Citace ze zápisu jsou uvedeny tučně.

V závěru rozhovoru, který se týkal klimaticko-energetického balíčku a domlouvání detailů dohody se Sarkozym, se diplomaté věnovali otázce Lisabonské smlouvy. Celý dokument si můžete prohlédnout zde.

Připravte se na kritiku Česka

Podle zápisu neopomněl Jean Pierre Jouyet zdůraznit, že Česko čeká v Evropě kritika za to, že se ratifikace Lisabonské smlouvy nestihne do konce roku. Česko totiž rozhodování o smlouvě odsunulo na leden a únor 2009.

"Jste připraveni na kritiku České republiky pro nedokončenou ratifikaci Lisabonské smlouvy?" otázal se podle zápisu českých diplomatů Jouyet. "Zejména v EU Parlamentu se připravte na velkou kritiku," upozornil.

"Musím říci, že vicepremiér Alexandr Vondra a s ním celá vláda dělá v této věci maximum a že nelze dnes udělat více," oponoval mu český ministr zahraničí Karel Schwarzenberg.

Ozval se i sám Vondra: "Vím o tom, v Praze byl Jo Leinen a jeho výbor Evropského parlamentu (Jo Leinen jako předseda ústavně právního výboru europarlamentu vedl delegaci europoslanců do České republiky, kde tlačili na české zákonodárce ve věci urychlení ratifikace Lisabonské smlouvy, viz výše). Ústavní soud má slyšení k Lisabonské smlouvě 25. listopadu (soud nakonec rozhodl, že dané části smlouvy nejsou s českou ústavou v rozporu a povolil tak další ratifikaci smlouvy v českém parlamentu, pozn. abb), pak diskuse do Parlamentu. Uděláme vše proto, abychom vyslali pozitivní signál," ubezpečil Vondra. A aby odpoutal pozornost od Čechů, zavedl řeč na nezbedný ostrovní stát. "Co Irsko?" zeptal se Jouyeta.

"Chystám se na cestu do Irska, koncem listopadu 2009," odpověděl mu podle zápisu Jouyet. "Chceme s nimi diskutovat o další proceduře. Sarkozy pojede v prosinci na další návštěvu Dublinu. Musíme na ně udržet rozumný tlak, i v otázce příštího složení EU komise," prozradil další plány Francie. "A chtějí-li od nás dostat jasný signál, dáme to na pořad jednání prosincové EU Rady," pokračoval.

Jouyet pak naznačil dva možné scénáře budoucího vývoje. Třebaže Lisabonská smlouva podle svých vlastních pravidel nemůže platit, když ji jedna z členských zemí odmítla (Irsko), podle Francouzů ale takové odmítnutí netřeba respektovat. Dokonce už vědí, kdy přesně odmítnutá smlouva vstoupí v platnost. Mají na to jakýsi harmonogram, naznačil Jouyet. "A v ´road map´ upřesníme, kdy začne platit Lisabonská smlouva. Buď vstoupí v platnost k 1. lednu 2010 a EU komise bude podle Lisabonské smlouvy, anebo kompromis nenajdeme, a pak bude menší EU komise od počátku," prozradil francouzský vyjednavač. "Ale nepůjde o jednoduchou dohodu," pokračuje Jouyet. "Chceme na Irsko vytvořit tlak a použít všechny dostupné nástroje. A pokud budeme chtít najít dohodu do konce roku 2009, tak budeme velmi pragmatičtí," zakončil sebevědomě francouzský vyjednávač.

Čeho se bojí Brusel?

Ještě více dává do zákoutí unijní kuchyně, kde se Lisabonská smlouva peče, nahlédnout další záznam z Ministerstva zahraničních věcí (celý je k nahlédnutí zde). I v něm vystupuje "pan Evropa" Alexandr Vondra. Zápis byl sice pořízen v Bruselu 4. listopadu, popisuje ale detaily pracovního oběda z 29. října. Setkání se tedy uskutečnilo ještě před výše zmíněným rozhovorem i před Topolánkovým jednáním se Sarkozym.

Kromě Vondry se ho účastnili za českou stranu Milena Vicenová, velvyslankyně a vedoucí Stálého zastoupení České republiky při EU a Andrea Hyniová z téže instituce. Francouzskou stranu zastupoval na úrovni Vondry zástupce generálního tajemníka Rady EU Pierre de Boissieu.

Profil toho muže poměrně podrobně popsala Kateřina Šafaříková v Lidových novinách ze dne 28. června 2008. Označuje ho za "šedou eminenci Unie", úředníka, kterého sice média neznají, ale který uplatňuje o to větší vliv na chod celé unijní mašinérie.

Hlavními tématy jednání byly příprava českého předsednictví rady EU, finanční krize a opět - Lisabonská smlouva. Alexandr Vondra v úvodu jednání informoval francouzské partnery o aktuální pozici Česka vůči Lisabonské smlouvě a o možném odložení slyšení Ústavního soudu. K tomu později skutečně došlo, když se prezident Václav Klaus na soud obrátil s žádostí o nový termín, ježto se ten původní kryl s jeho státní návštěvou Irska. Protože je prezident ze zákona účastníkem řízení a u slyšení chtěl být osobně přítomen, soud mu vyšel vstříc a vyhlásil nový termín na 25. listopadu.

Zápis z ministerstva pak pokračuje líčením francouzských obav. "Pierre de Boissieu vyjádřil velké obavy, že vzhledem k aktuální složité hospodářské situaci, která Irsko velmi silně zasáhla (nárůst rozpočtového deficitu na 7 – 8 % z původního přebytku 1 %, zdvojnásobení nezaměstnanosti, hospodářský pokles 2 %), je téměř nemožné, že by Irsko v opakovaném referendu Lisabonskou smlouvu schválilo," píše se v zápisu ze schůzky. "Podpora premiéra Cowena se snížila na 20 % a jeho situace je velmi obtížná," informoval Boissieu. To je pro Unii nemilé, kdyby totiž Irové o Lisabonské smlouvě rozhodovali v těchto dnech, referendum by dopadlo pro Brusel opět negativně.

EU má navíc obavy i z dalšího euroskeptického národa. "Velkým rizikem je volební vítězství britských konzervativců pod vedením jejich předsedy Camerona, který avizuje uspořádání referenda k Lisabonské smlouvě ve Velké Británii, přestože zde již Lisabonská smlouva byla schválena," svěřuje se Čechům Boissieu. Naráží tak na slova lídra konzervativců Davida Camerona, který se nechal slyšet, že pokud ve volbách uspěje (a průzkumy veřejného mínění tomu nasvědčují), vyhlásí dodatečně o Lisabonské smlouvě referendum. Levicová vláda labouristů totiž Britům referendum odepřela a smlouvu schválila parlamentem. Že by Britové o smlouvě hlasovali, se ale Unii nelíbí. I možné britské hlasování by totiž smlouvu rozneslo na kopytech. "Na rozdíl od Irska, kde je referendum povinné, by ve Velké Británii bylo referendum britskými konzervativci svoláno s cílem Lisabonskou smlouvu definitivně odmítnout, za což by, pokud k tomuto scénáři dojde, měli nést odpovědnost," tvrdí de Boissieu. Podle něj by odmítnutí Lisabonské smlouvy "demokratickým rozhodnutím irských voličů v opakovaném referendu bylo přijatelnější než uměle vyvolané referendum ve Velké Británii, jehož cílem bude pouze odmítnutí Lisabonské smlouvy."

"Na zasedání Evropské rady v prosinci 2008 (proběhlo 11. a 12. prosince, pozn. abb) nebude dle Pierra de Boissieu přesně specifikováno datum opakovaného referenda v Irsku. Měla by být spíše zvolena formulace, že Irsko se pokusí o zorganizování nového referenda do konce roku 2009," čteme v zápise. Tak se také stalo. Irové nechtěli specifikovat, na kdy přesně referendum vyhlásí, irský premiér Cowen ale Bruselu slíbil, že k všelidovému hlasování dojde. "Na dotaz Alexandra Vondry ohledně možností vyjít Irsku vstříc v jeho požadavcích, na čemž pracuje Právní služba Rady, Pierre de Boissieu sdělil, že existuje několik možností. Lze připravit protokoly, které Irsku zaručují možnost pokračování v potratové politice a i zachování neutrality. Pokud jde o zdanění, tato oblast bude i po ratifikaci Lisabonské smlouvy podléhat jednomyslnosti schvalování ze strany členských zemí EU, takže si Irsko svou daňovou politiku může i nadále zachovat." Unie na summitu Irsku skutečně zaručila, že si v některých pro ně důležitých oblastech, bude moci zachovat suverenitu i po přijetí Lisabonské smlouvy. Za tento ústupek Unie očekává, že si Irsko referendum zopakuje. Irové se však nechtějí spokojit s pouhou deklarací, která podle nich Unii k ústupkům nijak právně nezavazuje. Rádi by si své výjimky nechali zabudovat přímo do smlouvy. - viz závěrečná ustanovení bruselského summitu z 11.-12. prosince 2008

"Redukce Evropské komise (tj. počtu eurokomisařů, mimo jiné jedna z věcí, kvůli které Irové smlouvu odmítli, pozn. abb) na základě požadavku na implementaci Smlouvy z Nice by se měla řešit za českého předsednictví a švédského předsednictví," vyplynulo dále ze schůzky diplomatů. "Je třeba zabránit tomu, aby se tato otázka řešila již na prosincové Evropské radě, o což se podle některých indikací může několik členských zemí EU snažit," uvádí zápis. "Pokud by se redukce Evropské komise začala řešit již na Evropské radě v prosinci 2008, je rizikem, že již k opakování referenda v Irsku nedojde," tvrdil podle záznamu de Boissieu. Rizikový scénář se nakonec nekonal, protože Unie ustoupila v otázce počtu stálých eurokomisářů poté, co se i jiné členské země ozvaly, že pokud si eurokomisaře ponechají Irové, budou jej chtít také. Brusel nakonec všechny uchlácholil tím, že do roku 2014 všem zemím jejich eurokomisař zůstane a problém tak zametl pod koberec.

Francouzští a čeští diplomaté pak podle zápisu přešli k řešení finančních a hospodářských otázek. V obecnější diskusi Pierre de Boissieu sdělil, že EU se jen velmi těžko vypořádává s krizemi. Některé nové členské země byly podle něj finanční krizí postiženy velmi silně. "Na prvním místě se jedná o Maďarsko, kterému byla poskytnuta velká finanční podpora i z politických důvodů - zabránění návratu premiéra Orbána," cituje zápis Francouzova slova. Zajímavé - Evropská unie finančními prostředky ovlivňuje politické dění v jednotlivých členských státech (sic!). Pomáhá levicové maďarské vládě ustát tlak pravicové opozice.

De Boissieu pak v závěru schůzky kladl Čechům na srdce, aby se k řešení základních úkolů postavili rozhodně. Podobně jako francouzský prezident. "Při řešení krizových situací je velmi důležitá osoba předsedy Evropské rady (od ledna Mirek Topolánek, pozn. abb). Prezident Sarkozy při gruzínské krizi neměl jasný mandát členských zemí, ale prokázal jasný „leadership“, který členské země přijaly," vyzdvihuje de Boissieu půlroční Sarkozyho předsednictví. "Je zřejmé, že premiér Topolánek bude mít jiné postavení i vzhledem k tomu, že Česká republika je novou členskou zemí s menším vlivem než Francie. Nicméně je třeba, aby se český premiér aktivně postavil k nejzásadnějším otázkám předsednictví, kterými bude ratifikace Lisabonské smlouvy, redukce Evropské komise na základě Smlouvy z Nice, ekonomické a finanční otázky a energetická bezpečnost," uzavřel francouzský diplomat pracovní oběd.

Není vám to divné?

Je zajímavé, jak se všemi uniklými a zveřejněnými zápisy a přepisy schůzek line jako červená nit obava Unie o osud Lisabonské smlouvy na jedné a tlak na její urychlenou ratifikaci ze strany Česka na druhé straně. Pěkně to na kongresu ODS ve svém vystoupení shrnul ředitel Liberálního institutu Miroslav Ševčík, když se delegátů nejsilnější pravicové strany ptal - "Není vám divná agresivní rétorika znervóznělých zastánců Lisabonské smlouvy?"

Už jen ta by nás měla přimět k opatrnosti...