Tak jsem konečně na vlastní oči viděla Láďu Hrušku

Pro udržení duševní svěžesti se na zprávy nedívám, a už vůbec ne na Nově. Ovšem dnes tomu bylo trochu jinak. V podvečer jsem si pustila jak vaří Halina a televize zůstala puštěná. Seděla jsem si u počítače a něco psala. Ne, kecám, střílela jsem bubliny.

Čas si letěl svým tempem. Najednou jsem periferně zaslechla několik tragédií. Spousty mrtvých. Nejčernější dušičkový víkend. Zbystřila jsem: „Co to tam mám za program?” Zvedla jsem oči od počítače a zjistila, že Novu.

„Tak to si už počkám na tolik opěvovaného Láďu Hrušku,” protože tohoto gurmánského mága jsem ještě nikdy nezažila. Musím přece zjistit, jak vypadá, a co a jak vlastně vaří nejúspěšnější autor kuchařské knihy. Knihy, jejíž třicetitisícový náklad byl prý kompletně vyprodán během tří dnů.

Mezitím jsem si odskočila do kuchyně uvařit čaj. Když jsem se vrátila, Láďa už kraloval obrazovce. Mírně šišlavým přednesem připomínal televizním divákům, že je Halloween. Mimochodem, tento anglosaský svátek se slaví 31.10., což bylo včera.

„Máš zpoždění, Láďo!”

Já osobně jsem dnes již nastavená na Dušičky a mám zapálené svíčky, abych mohla vzpomínat na své drahé, kteří už tady s námi nejsou!

Pro Láďu je Halloween a tak nás nabádá, abychom si udělali vynikající čarodějnické prsty. A hned šel na věc. Těsto, jako linecké, vyválet váleček, nakrájet a vytvarovat prsty.

„Jako předlohu použijte své prsty a nezapomeňte nožem vykreslit čárky,” nabádá hospodyňky u obrazovek. „Konec každého prstu ozdobíme plovinou mandle, a pečeme...” už si nepamatuji, jak dlouho.

Po vyndání z trouby se s chutí do jednoho, velice autentického prstu, labužnicky zakousl.

Promiňte, musím končit, jdu zvracet!