Muž a žena, dvě rozdílné bytosti - nejen ve své nahotě

Že se muži a ženy od sebe liší, víme všichni od doby, kdy jsme prvně zahlédli opačné pohlaví v plné nahotě. Přes počáteční rozpaky, úlek či pochyby o tom, zda je Země opravdu kulatá, nám nezbylo nic jiného, než tuto skutečnost přijmout. Jsou dokonce tací, kteří směle tvrdí, že muži jsou z Marsu a ženy z Venuše.

Ačkoli rozdíly mezi pohlavími respektuji, s tímto radikálně nesouhlasím, protože můj muž rozhodně jako nějaký Marťan nevypadá. Vím to naprosto přesně, žiju s ním tolik let a to bych si musela všimnout, kdyby byl modrý a měl hranatou hlavu. A zcela jistě vím, že mu z ní nečouhá anténa.

Jo a zelený taky není. Jen tenkrát, když jsem mu se slzou v oku oznámila skutečnost, že jsem jeho milovaným fordíkem sejmula zděný sloupek, trošku zelenou barvu měl. A pak taky zezelenal po návštěvě mexické restaurace, kdy jsme následně nato tři dny v kuse zvraceli. Takže kdoví...

Já, žena a z Venuše? Znáte sošku Věstonické Venuše? Takovým zadkem jsem se nikdy nemohla chlubit. V určitém životním období jsem sice už docela našlápnuto měla, přesto mi pořád několik decimetrů chybělo. Pak jsem ale začala běhat a můj zadek někam utekl. Ubyly mi po obvodu 4,3 centimetry. Hned jsem měla na talíři od svého drahého, že jemu se ten můj zadek tolik líbil. Je prý dolňák.

Já jsem asi taky dolňák. Když jdu na závody a ženu borce před sebou, nezbývá mi nic jiného, než jim civět na zadečky. Tohoto pokoukání si moc neužiju, protože mi brzy všichni utečou. Někdy, když je závod vícekolový, se stane, že proti mě běží atleti z předních pozic. Mohla bych si jejich těla prohlédnout i z jiné perspektivy, ale většinou mám toho už dost a jediné, co mě v tu chvíli dokáže zaujmout, je cesta přede mnou a přepočet, jak dlouho na ní budu ještě tvrdnout.

Žiji delší dobu v manželském svazku a tak si mohu dovolit rozdíly mezi pohlavími komentovat. Dokonce jsem je shrnula ve vědecké stati. Ovšem jsem pravá žena, nikoli vědkyně, nedostává se tudíž mým výsledkům potřebné vědecké důraznosti. Někdo by mohl namítat, že jsem neměla dostatečný počet respondentů, nicméně i přesto si myslím, že je třeba lidi s mými poznatky seznámit. Však lidstvo díky mému vědeckému zkoumání může učinit velký krok kupředu.

Posuďte sami.

Ponožky.

Můj muž, ano, ten který nevypadá jako Marťan, každý večer stáhne ponožky, a nějakým, mně neznámým grifem, z nich vytvoří kouli. Ještě předtím je očichá a poté mu upadnou na zem. Na tento okamžik celý večer trpělivě čeká náš pes, který je ihned popadne a odnese do svého pelechu. Tam s touto pro něj nejkrásnější vůní na světě spokojeně usíná. Po ránu muži stačí jen říct: "Kde je aport, přines aport." Pes se se svým spolunocležníkem se slzou v oku rozloučí, a pánovi poslušně donese jeho pokrývku nohy. Pokud ponožky najdu válet později na zemi, je to znamení, že si můj muž, ano, ten který nevypadá jako Marťan, vzal čisté.

Já si ponožky stáhnu a odnesu do koše se špinavým prádlem.

Zubní pasta a kartáček.

Můj muž, ano, ten který nevypadá jako Marťan, vezme do ruky tubu zubní pasty. Po odšroubování a odložení víčka neznámo kam, přesně uprostřed tubu zmáčkne, aby vytlačil potřebné množstí pasty na kartáček. Pak ji odloží na umyvadlo. Po očistě chrupu přidá na umyvadlo svůj kartáček a s bělostným úsměvem vhodným do reklamy spokojeně odchází.

Já přijdu do koupelny. Po chvíli hledání nacházím víčko, pastu zašroubuji, a odspodu vyrovnám díru uprostřed tuby. Vyčistím si zuby a vše vracím zpátky na své místo.

Muž za volantem.

Můj muž, ano, ten který nevypadá jako Marťan, je kliďas. Z míry ho nevyvedou moje nepovedené opakované nákupy malých bot. Nevadí mu, že se občas někde zapovídám s kamarádkou u sklenky vína, kterých je víc (lahví!) a domů nedorazím jako pravá dáma. Ale za volantem se z něj stává šelma chystající se k útoku. Dokáže ho vytočit cokoli. Nemůže pochopit, proč auto stojící před ním, na zelenou nevyrazí hned. Infarktový stav v něm vyvolává řidič, který nepoužívá blinkr. A už vůbec nemůže unést situaci, kdy řidič svojí pomalou jízdou zdržuje provoz. Pak ostatním nadává do pitomců, ale i do jiných tvorů, či rozličných částí lidského převážně mužského, ale někdy i ženského těla.

Já řídím potichu a doufám, že v jiném autě nesedí podobný chlap jako ten můj a nenadává mi do pitomců, jiných tvorů, či rozličných částí lidského převážně mužského, ale někdy i ženského těla.

Záchodové prkénko.

Po odchodu mého muže, ano, toho který nevypadá jako Marťan, z toalety zůstávalo prkénko v horní poloze. V poslední době zjišťuji, že to již není pravidlem. Začala jsem pátrat po příčině. Protože s ním na WC nechodím, zvládá tuto činnost naprosto samostatně, musela jsem zapojit obě své mozkové buňky. Po dlouhém zkoumání, dumání a přemýšlení jsem došla k závěru, že na toaletní mísu usedá. Vyplynulo mi to z jeho slov, kdy se stopou závisti v hlase říkal: "Vy ženský se máte, sednete si na záchod a teprve se můžete rozmyslet, co budete dělat. My chlapi to musíme mít promyšlené předem." Ví, že my ženy usedáme na záchod vždy. Přestože se mnou  na WC nechodí, zvládám to sama, ale je všeobecně známo, že ženy většinou nemočí ve stoje.

Muži i ženy jsou rozdílné bytosti, které se k sobě vůbec nehodí. Opravdu, jakoby obě pohlaví byla z jiných planet. Přesto jsou k sobě přitahováni silou toho nejsilnějšího magnetu, žijí spolu a jsou mezi námi i tací jedinci, kteří společně vydrží celý dlouhý život.

A tak to má být.

P.S.: Pokud jsou vaše poznatky a zkušenosti jiné, dejte mi vědět. Ráda je do svého výzkumu zahrnu.