Jak se mi nevyvedly první taneční...

Coby čerstvá držitelka občanského průkazu jsem se rozhodla zvýšit svoji tržní cenu tím, že se naučím tančit. Naše třídní krasavice neměla o nápadníky nouzi, my ostatní přemýšlely, co nabídnout.

Příroda na nás šetřila krásou, zato vizuální projevy puberty rozdávala plnými hrstmi. Akné, mastné vlasy, žádná prsa, velký zadek, atd. Inteligence, suchý humor a sečtělost na hochy v té době vůbec nezabírala. Patnáctiletí mladíci upřednostňovali jiné kvality - lesklé dlouhé vlasy, prsa alespoń dvojky, vyzývavé chování a roztomilé mrkání velkých očí. Ani jedním jsem nedisponovala.

Nezbylo nic jiného než se pokusit o rozšíření svého portfolia za účelem zvýšení hodnoty mých akcií. Omezila jsem, vlastně úplně vypustila, návštěvy knihovny. Přestala ve volném čase číst Shakespeara, Remarqua i Slovník cizích slov a Atlas světa a přemluvila kamarádku, aby se mnou vyrazila do tanečních. Budeme tam nejkrásnější, tančit budeme jako bohyně, kluci nám budou padat k nohám a my si budeme jenom vybírat. "Ty se mi nelíbíš. Ty bys ušel. Tenhle, to je on." Nebrala jsem pražádný ohled na to, že hudební nadání mě minulo. Zpívám a tančím ráda, ovšem někdy mimo rytmus, někdy mimo melodii a nejčastěji mimo obé.

Moje matka zajásala. Absolvování tanečních patří ke slušně vychované dívce jako pes k boudě. V duchu doufala, že taneční mistr ze mě vydoluje skrytý hudební talent, který se nepodařilo za celých šest let odhalit učitelce klavíru. 

Vyrazily jsme nakupovat. Šaty na pubertální košťata neměli, tak jsme musely zakoupit látku. Vybraly jsme modrý krimplen. Měli ještě žlutý, ten jsem zamítla, nechtěla jsem vypadat jako pampeliška. Pamatujete krimplen? Látku tak umělohmotnou, že dnešní neopren by před ní zelenal závistí. Látku tak neprodyšnou, že si v ní její nositelka připadala jako v sauně. Látku, která trčela do stran, jakoby svoji majitelku chtěla ochránit před okolím. Tak to byl prosím krimplen. Švadlena mi ušila šaty. Vypadala jsem v nich jako ježek v kleci a několik nocí probrečela. Bylo mi to houby platné. Když jsem neměla na vybranou, rozhodla se vsadit na svůj francouzský šarm, jak jsem se dočetla v krásné literatuře! Sice jsem nevěděla, co to je, ale vsadila jsem na něj všechny karty.

V den D jsem chtěla být Krásná. S velkým Ká. Ne! Nejkrásnější s velkým eN. Hned po příchodu ze školy jsem na svou hřívu namotala natáčky. Těšila jsem se, že budu mít vlny jako Ava Gardner. To jsem ještě netušila, že budu vypadat jako pudl.

Byl březen. Remek právě vylétl do vesmíru a já věděla, že s obličejem barvy tvarohu do tanečních vyrazit nemohu. Byli jsme poměrně movití, vlastnili jsme vlastní horské sluníčko. Pamatujete? Předchůdce solária vyrábějící UV záření. Nasadila jsem červené kulaté brejličky spojené kloboukovou gumičkou a přistrčila svůj obličej na pět centimetrů a pět minut před zářící trubky. Po uplynutí té doby jsem opálená nebyla, tak jsem ještě přidala.

Opálení se neprojevilo. Ale bylo už pozdě. Matka mě popoháněla, ať dělám, že už musíme jít.

Rychle jsem se navlékla do neoprénu, po paměti sundala natáčky a mohly jsme, já a matka, vyrazit. Už cestou jsem na svém obličeji pociťovala tlak. A horko.

Vestibul kulturního domu byl lemovaný zrcadly. Jako pravá femme fatale, jsem se přitočila k zrcadlu. Musela jsem přeci zkontrolovat, kdo je nejkrásnější.

"Cože???"

Obličej hořel jako plápolající táborák, krimplen trčel do všech stran a kudrnatá ovce na hlavě - jen zabečet. S bílými botami, modrými šaty a rudým hořícím obličejem by se za mě nemusela stydět ani trikolóra. Schovala jsem hlavu do dlaní a sykla bolestí. Jako supernova prolétnu vestibulem na záchod. Sednu si na mísu a usedavě pláču. Nikoli bolestí, ale studem. Kamarádka mě utěšuje slovy: "Nic si z toho nedělej, nevadí, že jsi rudá. Už se to lepší, ještě aby ti splihly vlasy..." Tím mě opravdu uklidnila. V duchu jsem netoužila po ničem jiném, než že budu celý večer vypadat jako pudl a omračovat hochy vzhledem své babičky.

Můj vstup do světel ramp neproběhl zcela podle mých představ. Své první taneční jsem protrpěla a přezdívky Rudá záře na Kladnem se nezbavila po celý kurz. Druhá hodina již bez pudla a ohnivého obličeje mi též žádné uspokojení nepřinesla. Ve třetí jsem se zamilovala do kluka, který mě nechtěl. Při čtvrté lekci se do mě zakoukal jeden, který mi nadbíhal až do konce, a kterého jsem pro změnu nechtěla já. Byl o hlavu menší než já a byl v celém kurzu jediný, komu jsem se líbila. Excelentně tančit jsem se nikdy nenaučila.

Inu mladí to nemají tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.