Intimnosti, které by měly zůstat skryty...

Některé součásti lidského těla si dělají, co chtějí. Vůbec neberou ohled na situaci, vhodnost nebo prostředí, ve kterém se právě jejich majitel nachází. Vezměme si třeba pohlavní znaky.

V létě se mi zřejmě zásahem nějaké vyšší moci stalo, že jsem vyhrála triatlon. Stála jsem na nejvyšším stupni vítězů, cítila se prima a ten pocit si užívala. Aby nedošlo k omylu, vyhrála jsem pouze svoji veteránskou kategorii. Hned, když jsem slezla z bedny, přitočil se ke mně s vilným pohledem a se slovy: „Máš moc pěkný tričko!” sportovně vyhlížející vítěz té samé kategorie, ovšem v mužích. Pochvalu slyší každá žena (a nejen žena!) ráda. Se skromností pouze hranou jsem se na něj mile usmála, ale v duchu si říkala, co blbne, co se mu asi na mém obyčejném bílém triku může líbit? Pochopila jsem ihned, jakmile jsem viděla fotky z vyhlašování výsledků.

Moje bradavky stály v pozoru a prsily se vítězstvím, ačkoli na něm neměly pražádnou zásluhu. Tu připisuji v první řadě své hlavě a pak hned nohám. 

Ovšem muži jsou na tom mnohem hůř.

Poprvé jsem se s takovým sebevědomým, samostatným penisem setkala na své první venkovské zábavě. Dle rodičů jsem byla ještě na taneční rejdy mladá, dle mého mínění byl nejvyšší čas zaplout do společnosti a začít žít plnohodnotný noční život. Nebudu tvrdit, že jsem se cítila jako ryba ve vodě, když jsem polovinu večera osamocená pečlivě zahřívala židli a modlila se, aby pro mě aspoň někdo přišel.

Konečně se stalo.

„Smím prosit?" zaznělo v mých uších jako rajská hudba. Zvedla jsem oči a uviděla... krále ošklivců. Zamindrákovaný, stydlivý, uhrovitý chlapec, kterého žádná jiná nechtěla. Zřejmě pochopil, že ani já si nemohu moc vybírat. Puberta tehdy v mém životě hrála prim. Byla jsem těžce zakomplexovaná, dosud nepolíbená dívka. Takové vyhublé pometlo s mastícími se vlasy. Ploužili jsme se po parketě. Náhle jsem ucítila něco. To něco se na mě nepříjemně tlačilo a šťouchalo do boku. Ačkoli praktické zkušenosti nebyly žádné, teoretickou přípravu na sexuální život jsem nijak nezanedbávala. Ihned po přečtení Švejcarovy "Péče o dítě", která mě krom první kapitoly (oplodnění vajíčka spermií) vůbec nezaujala, jsem sehnala od kamarádky vlastnící staršího bratra "Dospíváte v muže" od Prof. MUDr. J. Hynie. Zlatý hřeb mého vzdělávání v oblasti sexuality měl ovšem přijít! V třídním pořadníku jsem se konečně probojovala na přední pozice a do mých rukou se měla dostat kniha "O sexuální výchově bez rozpaků" doktorky Pondělíčkové.

Přesto jsem hned od prvního okamžiku věděla naprosto přesně, oč se jedná!

Leknutím se mi podlomily nohy, udělalo se špatně od žaludku, před očima se zatmělo a s pocitem zneužité panny jsem plačící vyběhla ze sálu. Mnou opuštěný tanečník zůstal se svojí erekcí trčet uprostřed parketu sám. Zrudl tak, že mu zbělalo akné.

S odstupem času jsem musela uznat, že se nic tak hrozného nestalo, a že jsem z této situace vyšla naprosto neposkvrněná. (Otázka zní, jak dalece zůstalo neposkvrněné prádlo onoho mladíka!)

Během let jsem již dokázala zachovat chladnou hlavu.

Až jednou, opět tanec tělo na tělo. Mně již po čtyřicítce, on zralý muž o více než deset let starší. Najednou mi šeptá: „To není to, co si myslíš, to je baterka!”

„Aha, tak von tomu svýmu kámošovi říká baterka,” pousmála jsem se v duchu a dělala jakoby nic. Pyšná, že tanec se mnou dokáže onoho hravého muže rozehřát.

Šokoval mě! Tento muž činu z kalhot vytáhl kapesní svítilnu, kterou měl připravenou na noční cestu domů.