Evropská unie, tvé hospodaření se mi vůbec nelíbí!

Kdybych zacházela s penězi jako ty, už dávno bych si užívala ubytovacího komfortu pod mostem. Ačkoli nejsem absolventkou věhlasné školy v oblasti ekonomie, můj selský rozum obyčejné ženské a kupecké počty mi napovídají, že to dlouho nemůže takhle vydržet.

Podobně jako ty mám k dispozici omezený rozpočet. Ano, můj příjem je mnohem, mnohem nižší než tvůj. Bez ohledu, jak vysoké příjmy obě máme, bychom se měly chovat tak, aby náš poměr příjmů a výdajů byl minimálně vyrovnaný. V žádném případě bych si nemohla dovolit mít v rozpočtu schodek, ztrátu nebo, jak je moderní dnes říkat, deficit. Naopak, snažím se z omezeného rozpočtu ještě něco ušetřit, abych měla na nenadálé výdaje.

Zajímá tě, jak to dělám? Ráda se o své zkušenosti s hospodařením podělím.

V první řadě vydávám peníze na bydlení, to abych si udržela střechu nad hlavou.

Pak také investuji do vzdělání, přece jen výše dosaženého vzdělání mi otevírá (nebo zavírá!) dveře na trhu práce.

A co je dle mého obyčejného selského rozumu na stejné úrovni? Přece zdraví. Sice to zní jako klišé, ale bez zdraví není nic. Možná, že zdraví je na prvním místě, ale já si jej udržuji běháním, tak mě prevence moc nestojí. (Ovšem neříkej to, prosím, mému muži nebo ti spočítá, kolik jsem vydala za uplynulý rok za běžecké hadříky, boty a startovné! Nicméně pořídila jsem si je jen proto, že se mi vešly do rozpočtu. Ušetřila jsem si na ně tím, že jsem výdaje na jiné věci omezila. Nedostala jsem na ně žádnou dotaci ani grant. Ani jsem díky nim nevykázala deficitní - vidíš, jak umím používat cizí slova? - rozpočet.)

V žádném případě neinvestuji peníze do zbytečností. Vezměme si třeba ony slavné cyklostezky. Nedaleko mého bydliště byla cesta. Už jako dítě jsem na ní jezdila na kole na výlety krásnou přírodou. Pak jsi přišla ty, Evropská unie, a tuhle cestu povýšila na cyklostezku. Když jsem zjistila, že úsek 2 013 metrů stál 3,6 milionu korun a další úsek, který je pro změnu kratší, zato dražší (měří zhruba jeden a čtvrt kilometru), vyšel na 4,28 milionu korun, tak jsem tři dny plakala nad takovým plýtváním. Pochopitelně, jak jsem říkala v úvodu, nejsem renomovaný ekonom a nedokážu odborně posoudit, zdali je to moc, málo nebo akorát. Jen laickým okem a kupeckými počty mi přijdou tři a čtvrt kilometru za necelých osm milionů dost drahé. V případě, že cesta tam byla. Jako cyklistka mohu zodpovědně říct, že nepotřebuji cyklostezku nejvyšší jakosti (což stejně není!). Obzvlášť když chodníky, po kterých denně chodí tisíce nohou, jsou samá díra.

To se nemůžu divit, že se řítíš do záhuby.

Co třeba tolik tebou oblíbené přestavby starobylých náměstí v různých městech? Já vím, říká se jim revitalizace. Víš co, já bych nikdy neinvestovala do nového drahého zařízení bytu, pokud by mi sloužilo to staré, kdybych neměla peníze na vzdělání a zdraví. Ještě ke všemu teď trnu, že se ty, Evropská unie, praštíš přes kapsu a vytasíš se s dotací na revitalizaci Karlštejna, Křivoklátu nebo Pražského hradu. Místo nich najdeme za pár let jen prázdné vybetonované plochy, na kterých se budou stromy stříhat do kostek.

Evropská unie, zkus se někdy zamyslet nad tím, jak to taková obyčejná ženská s omezeným rozpočtem, dokáže. Možná by ses něčemu mohla přiučit a využít jejích dlouholetých zkušeností.