Vůně muže

Je na čase, přátelé, věnovat se vůni mužů. Dokonce se točí filmy o tom, jak voníme my holky, ale kluci jako by nevoněli nebo co.  Naštěstí jsem tady já a napravím, co ostatní zanedbali. Sepíšu pojednání o vůni muže.

Že muži voní, jsem zjistila brzo. Nechodila jsem ještě ani do školy! Chlapeček jménem Aleš Turek byl jen o rok starší a – voněl. Bydlel s maminkou a tatínkem lékařem kousek od nás v nemocnici na ubytovně. Potkali jsme se na pískovišti a já si prostě už ve svých pěti letech všimla, že je na rozdíl od jiných kluků voňavý. Vím, že to byla zásluha jeho maminky, ale já si dodnes pamatuju tu vůni jeho svetýrku a tmavých vlasů. Asi jsem mu voněla i já, protože mě jedinou doprovázel k nám před dům a mě jedinou pozval k nim na televizi! Bohužel se brzo odstěhovali.

Jednou jsme se s kamarádkou vypravily do letního kina. To mi bylo asi čtrnáct a já si nevzpomínám, jaký se tehdy promítal film. Zato si dodnes pamatuju vůni kluka, co seděl hned za mnou. Tehdy jsem si ten film vůbec neužila, protože jsem byla zcela zmámená tím, co se kolem mě jako slabý vánek během filmu chvílemi  linulo. V řadě za námi sedělo těch kluků víc, a jak jsem při nenápadném pootočení hlavy směrem vzad zjistila, byli to kluci z gymplu. Nevím, který z nich mi tak voněl, ale dodnes bych ho podle vůně poznala.

Jsou ovšem muži, co si na sebe nalijí kdeco, ale přesto nevoní. Tedy voní, ale tak nějak nezajímavě. A neplatí, že čím víc vonícího prostředku tím líp.  Pak jsou tací, co jim stačí po sprše si jen tak poplácat mužné líce vodou po holení a je to ono. Holky se můžou zbláznit.

Nezáleží na tom, jestli má muž vlasy, nebo pleš, jestli je malý, nebo čahoun, jestli má břišáky, nebo pupík. Pokud voní, je to v cajku. Když my holky zaboříme nos do jeho ramene a ucítíme vůni pravého muže, zatočí se nám hlava a podlomí se kolena.

Můj první manžel mi nijak zvlášť nevoněl, i když v koupelně trávil hodně času a já ho podezírám, že byl tak trochu metrosexuálem. No jo, ale přehnaná starost o vlastní tělo ještě nezaručí, že se holka při zaboření nosu do ramene skácí prakticky v mdlobách.

 Zato můj nynější pan Zajíc…jo…když jsem poprvé zabořila nos do jeho ramene, zatočila se mi hlava a bylo to. Ať je to teď jak chce, pan Zajíc pořád voní, jen to už nemá takový účinek.

Každý den se mačkám v dopravních prostředcích a i tam se někdy přihodí, že mezi upocenými těly naleznu závan vůně muže. Možná je dobře, že jich není tolik, protože bych pak pro samé podlamování kolenou a motání hlavy nenalezla cestu do práce.

Když jsem v září změnila pracovní zařazení a z úřednice se stala rekvizitářka pořadu Sama doma, hned první den jsem byla zmámená vůní pravého muže. Ano, trvalo mi jen chvíli, než jsem identifikovala původce oné omamné vůně. Sympatický kameraman Zdeněk voněl tak skvěle, že nebýt mého dobrého vychování a jeho distingovaného chování, zabořila bych nos do jeho ramene. A nejsem sama, komu pan kameraman voní! I moje kolegyně Karolína přiznala, že i pro ni tohle je ta pravá vůně muže. A protože jsme obě ukecané, hned jsme kameramanovi Zdeňkovi prozradily, že v jeho přítomnosti jihneme a jsme tak nějak lépe naladěné. A on nám přinesl lahvičku pánského parfému, jenž nás tak uvádí do vytržení. Je sice prázdná, ale ta vůně…když nám je s Karolínou nejhůř, zaboříme nos do lahvičky a hned je na světě krásně.

Tenhle parfém je ovšem odněkud z ciziny a kameraman Zdeněk ho už nemá. Používá teď jiný, který na nás tak zázračně nepůsobí, ale stejně je to prostě chlap, co holkám voní. A ještě je s ním legrace.

Vůně muže je stejně důležitá jako je vůně ženy. Kdybych to uměla, natočila bych o ní film, aby to bylo fifty fifty.