Turecko - a ani jedny burkiny!

Tak jsme se ve zdraví z dovolené navrátit ráčili. To je taky na dovolené to nejdůležitější. Stejně jako vloni jsme si vybrali ku vzpruze tělesné i duševní Turecko, neb kam jinam k moři v říjnu!

Za málo peněz a na poslední chvíli. Po peripetiích s cestovní kanceláří – viz předchozí článek – jsme nakonec odletěli a namířili si to na Tureckou riviéru do hotelu, honosícího se pěti (!) hvězdami! Tolik hvězd jsme ještě nikdy nezkusili, i byli jsme zvědaví na slibovanou vysokou úroveň.

Cestu z letiště nám v autobusu ozvláštnil český cestovatel, co měl na sobě tolik řetězů a prstenů, že jsem si nedovedla představit, jak bude zvládat plavbu v mořských vlnách. Měl na každém prstu prstenů několik (!) i na prvních článcích, takže pití piva pro něj bylo velkou výzvou, ale zvládal to s grácií. Léta praxe zřejmě. A nehty na nohou měl zlatě nalakované, na rukou ovšem jen některé. Bohužel tento zajímavý muž pokračoval dál do jiného hotelu, čehož jsem upřímně litovala, neb kromě unikátního zdobení byl velmi komunikativní a celou cestu se mnou rozprávěl o svých nesčetných cestách po světě.

Náš hotel ležel přímo u moře a vůkol něj  krásná zahrada. Taky bazénů veliký dostatek. A taky převeliký dostatek ruských turistů…ti se dali snadno identifikovat – jednak hovořili velmi hlasitě rusky a té já rozumím, a pak taky výstrojí.

Ruské ženy…přehlídka barev, vůní, výrazného líčení, no co vám budu vyprávět. A těch faldů v pidi plavkách! Hned jsem se cítila být štíhlou ve svých černých plavkách vcelku, ač to není pravda.

Ruští muži…jen ruský bohatýr může si dovolit chodit v teplákách a tílku s nápisem CALIFORNIA na večeři v pětihvězdě. Amerických symbolů a nápisů bylo lze spatřit mnoho, včetně pánských plavek z americké vlajky. Jen Američan ani jeden.

Ruští turisté jsou tetovaní. Všude. V jakémkoliv věku. Když vidíte muromce, co má vytetované růže včetně trní, nutí vás to k zamyšlení. Pokud má lebku, nebo tygra, je to celkem pochopitelné, ovšem květy převládaly. Také ruské dámy jsou značně tetované květy a letopočty. Nejvíc ovšem jsou naši slovanští bratři zdobeni infantilními obrázky a já opravdu nevím, jak se s nimi ztotožní v kmetském věku. V každém případě bylo co studovat.

Vloni jsem se na tureckých plážích setkala s množstvím burkin nejrůznějšího typu a  napsala o tom, jak si jistě pozorný čtenář pamatuje, vědecké pojednání. Letos jsem počítala s jistotou, že i tentokrát budu moci zkoumat vývoj a módní výstřelky opravdových tureckých žen. Leč letos jsem nespatřila ani jednu tureckou či jinou ženu, oblečenou do burkin! Záhada! Jestli ono to není tím, že jsme se na rozdíl od loňského roku vyhnuli muslimským svátkům, a tudíž se turečtí obyvatelé vyskytovali ne na plážích, nýbrž doma a v práci, a já se musela spokojit se studiem tetování ruského původu. Abych byla spravedlivá – sem tam se vyskytli i Češi nebo Němci, ale na nich nebylo nic ku zkoumání. Prostě normálka nuda.

Turecká riviéra oplývá krásnými plážemi a skvělým mořem, i v říjnu teplým natolik, že jsem v něm vydržela hodinu a bylo mi krásně. Když si odmyslíme všude přítomnou ruštinu, neměla naše letošní dovolená chybu. Moře, pláže, jídlo, domorodí obyvatelé, ubytování, jízdy po okolí v tureckých autobusech. Jen ty burkiny jsem nespatřila; tak snad zase příště.