Straším na blogu

Je to tak – jsem už starou a troufám si říct ostřílenou a otrkanou blogerskou stálicí. Už deset let! 11. 11. 2007 jsem zdárně překonala nástrahy na mne kladené

a stala jsem se regulérní a plnohodnotnou blogerkou  se všemi právy a povinnostmi. Začátek nebyl snadný, to přiznávám. Už jenom vložit fotku, aby byla ve správném tvaru a formátu byla šichta. Taky jsem tehdy netušila, co je to ten PEREX, co po mně na blogu chtěli.  Původně jsem se domnívala, že je to značka mně neznámého prášku na praní, a nebyla, představte si to. Trvalo mi to několik horkých chvil, než jsem se dopátrala, co to je. Pak už to byla brnkačka. Sepsala jsem článek i s požadovaným perexem a vyčkala věcí příštích. Administrátoři ho přečetli a uznali mě schopnou státi se blogerkou. To všechno se odehrávalo v blogerských vodách Lidových novin.

Na iDnes jsem si netroufla, tam bylo blogerů  množství víc než značné, a já si spíš troufala na malý komorní blog lidovkový.

Na blogu jsem se skamarádila s bezva blogery i vlídným čtenářstvem a za pár měsíců jsem se stala dokonce blogerkou VIP!

Život blogerský je život veselý, a přestože se občas našli zlí nejen čtenáři, ale i blogeři, převažovala vlídnost a celková spokojenost.

Jenže čas běžel a duha, co se klenula nad blogem lidovek, zmizela. Lidovky se rozhodly blog ukončit. Spousta blogerů totiž emigrovala k iDnes, včetně mě, noví nepřicházeli, a blog stagnoval. Taky administrátoři se o něj vůbec nestarali a čtenáři si našli jiné virtuální čtivo.

Na iDnes moje blogerská kariéra pokračuje už pár let a jsem zde spokojená. I tady jsou bezva blogeři a laskaví čtenáři, jen jich je mnohem víc než na mém původním blogu.

I zde jsem se po čase vypracovala na VIP blogerku a mám z toho radost. Nemám závratnou čtenost, ale píšu s radostí a baví mě to. Mám to tady ráda, a pokud mě nezradí mysl a myš, budu blogerkou i v další desetiletce.

Tímto děkuju iDnes za zázemí, kolegům blogerům za kamarádství a nejvíc pak svým čtenářům za to, že si mě v tom obrovském virtuálním oceánu najdou a čtou!

Děkuju!

p.s. pokud nějaký všímavý čtenář namítne, že výročí mám až zítra, má pravdu. Jenže zítra budu na soustředění našeho smíšeného sboru a nebudu mít ani pomyšlení na psaní a na blog. Budu zpívat!