Sny se mají plnit. Dokud je čas. I.

To je bez debaty přece... mně se jeden z nich splnil. Stála jsem na pódiu a zpívala…tedy nejen já, ale všichni moji kamarádi…

Před rokem jsme dostali kulantní nabídku od spřáteleného polského sboru, abychom s nimi a ještě se sborem německým zpívali ve Wroclawi  Carmina Burana. Wroclaw je letos po loňské Plzni městem evropské kultury. Právem.

Taková nabídka se prostě neodmítá, to vám potvrdí každý sborový zpěvák. I začali jsme pilně cvičit. Nejdřív to šlo teda dost ztuha; textu mraky a v hrozným fofru, žádná snadná odrhovačka to není. Jenže náš sbor je sborem kvalitním a pracovitým, a když se rozhodneme, tak to prostě dáme!

Kromě pilování tohoto skvělého díla jsme měli spoustu dalších povinností – koncerty a nácvik na ně, návštěvy jiných sborů, oslavy narozenin a taky tedy i povinnosti rodinné, abych nezapomněla. Naši rodinní příslušníci jsou nám velkou oporou a často tvoří publikum, abychom nebyli v přesilovce (pro neznalé – přesilovka je víc zpěváků než posluchačů; smutná záležitost, která se nám, dlužno podotknout, v posledních letech naštěstí vyhýbá).

Naši sbormistři s námi měli velkou trpělivost, jejíž pohár přece jen občas přetekl; například tehdy, kdy jsme se na soustředění před obědem naučili jakž takž nějakou obzvlášť obtížnou pasáž, abychom ji po opulentním obědě zase kompletně zapomněli.

Nejen sbormistři, ale i někteří členové sboru s tím měli značnou práci. Mám na mysli práci manažersko-organizační. Není to žádná legrace dát dohromady výjezd sboru do zahraničí! To se musí dlouho dopředu domluvit uvnitř sboru, vymyslet a dojednat pak celou operaci tak, aby nikde nic nedrhlo. A všechno se děje v cizím jazyku! Naštěstí máme mezi sebou taková esa, která vládnou nejen schopnostmi organizačními, ale i jazykovými – třeba v tomto konkrétním případě plynnou polštinou! Navíc ještě tvoří krásné tabulky, do nichž pak my, obyčejní členové sboru, vpisujeme požadované údaje.

Letošní jarní sezóna je pro nás fakt náročná. Před odjezdem do Wroclawi jsme měli bezva hosty. Přijel k nám smíšený sbor z Thurnau, který nám oplatil naši loňskou podzimní návštěvu. Stejně jako my u nich, tak i oni bydleli v rodinách, jen někteří dali přednost hotelu. Už jen organizace uplacírování třiceti kamarádů do rodin je heroický výkon, natožpak se ještě postarat o program, zajistit společný koncert, uspořádat večírek s bohatým občerstvením, a to všechno se dálo jen týden před naším odjezdem do Polska! Jsme sehraná parta za ta léta, tudíž všechno klaplo. I počasí se vyvedlo tak, že jsme mohli Prahu ukázat v tom nejkrásnějším květnovém čase v plné její nádheře. Koncert byl povedený, stoly na večírku se prohýbaly a hlasivky dostaly na frak.

Sotva odjeli thurnauští zpěváci, začali jsme balit my. Počasí mělo být vrtkavé, tudíž bylo záhodno napakovat se oblečením pro všechny eventuality, taky noty, svačinu na cestu, hudební nástroje, polštářek do autobusu, placatku proti zimě a dostatek financí, abychom mohli navštěvovat četné hospůdky wroclawské…

Ve středu ráno jsme vyrazili na cestu s naším milým kamarádem Markem a jeho autobusem. Zastavili jsme se cestou v krásném polském městě Boleslawci, proslulém svojí keramikou, a pak už rovnou do města kultury 2016.

Znavené údy a kufry jsme složili v hotelu dvacet minut jízdy tramvají od historického centra. Zkoušky jsme měli v nádherné budově wroclawské  Akademie múzických umění, a to hned ode dne příjezdu. Zkoušky vedla paní Eva, sbormistryně jednoho z polských sborů. Zde si neodpustím jednu kacířskou myšlenku s vědomím, že můj blog určitě v Polsku nečtou. Jsem šťastná a vděčná, že máme naše sbormistry Zdenu a Vláďu…

Ovšem daleko zajímavější pak byly zkoušky v nádherném prostoru NFM (Narodowe Forum Muzyki) s dirigentem a orchestrem! To byla jízda! Dirigent Marek Pijarowski byl naprosto senzační a orchestr AMU taky, o sólistech ani nemluvím.

Generálka byla veřejná a samotný koncert pak se udál v neděli večer.

Splnil se mi sen. Zpívala jsem Carmina Burana před vyprodaným sálem pro 1700 diváků spolu s mými sborovými kamarády. Můžu to popsat, ale kdo tam s námi nezpíval, nemůže zažít to mrazení, ten pocit, tu sílu…tu strašnou sílu emocí a krásy ze společného zpívání…

Carmina Burana budeme zpívat ještě jednou pro české publikum – ve Smetanově síni 12. července pod vedením amerického dirigenta a sólistů, s českými a americkými smíšenými sbory, v rámci Prague Choral Festival 2016, viz zde:

http://www.obecnidum.cz/cz/carmina-burana-carl-orff-1404047272.html