…i když jsem byla tentokrát přesvědčená, že se letos obejdou beze mě. Jenže já jsem holka statečná, překonám osobní důvody a přiložím ruku ku společnému dílu.
V nedávném článku jsem vysvětlila, proč nechci letos volit. Mám psychické zábrany vrátit se do bývalého domova. Leč osobní pocity jdou stranou a já svůj hlas do urny vhodím, a bude to můj poslední dobrý skutek Středočeskému kraji, protože se do něj už nevrátím a jen co seženu bydlení v Praze, mrknu se, kde je moje budoucí volební místnost.
Coby kronikářka obce Panenské Břežany jsem zažila hejtmanů několik. Petr Bendl se k nám občas přijel podívat a přijel na kole. Za ním supěl jeho doprovod, a jak mi prozradil jeho mluvčí, je očistec být ve službách sportovce, co po kraji jezdí na kole.
Pak ho ve funkci vyměnil David Rath. Ten na kole nejezdil, zato se mu líbil náš horní zámek, který byl domovem pro seniory. Vymyslel, že je vystěhuje a ze zámku udělá památník odboje. Vystěhovat seniory stihl ještě předtím, než ho obvinili a z funkce sesadili. Vyšetřováním jeho kauzy se zjistilo, že i rekonstrukce našeho zámku byla značně nadsazená.
Pak jsme měli několik hejtmanů, kteří mi v mysli nikterak stopu nezanechali. Až poslední hejtmanka. Ta se mi do paměti přímo vryla. Jaroslava Pokorná Jermanová. Její průšvihy snad nemusím připomínat, od toho jsou zde na blogu jiní odborníci.
Jak jsem holka zvědavá, přece jenom jsem nevydržela a zalistovala jmény kandidátek Středočeského kraje. Když jsem viděla to panoptikum, Jermanovou počínajíc a Sandrou Vališovou končíc, rozhodla jsem se vstoupit do bitvy o hejtmana/ku a přiložit ruku k dílu. Sandra Vališová je, pokud byste netušili, autorkou písní dua Jamaha, což má i na své kandidátce. Zřejmě je to to pravý ořechový, aby mohla být v zastupitelstvu, což já si rozhodně nemyslím. Stačilo mi poslechnout si její dílo, což jsem vydržela asi tak minutu.
Ačkoliv bych v politice viděla ráda víc žen, půjdu proti proudu. Mým kandidátem je Martin Kupka. Je to bezva chlap, co je starostou Líbeznice, obce kousek od Panenských Břežan. Cítím, že mu ten hlas prostě dát musím a budu Středočeskému kraji přát, aby ho vedl zrovna Martin Kupka. Jeden z mála slušných, které znám.
Nasadím roušku a odvážně vstoupím do jámy lvové, (rozuměj volební místnosti) v obci, kterou jsem jedné noci před rokem opustila a kam se už nikdy nechci vrátit. Obec za moje nehezké manželství nemůže…
