K Budějicům cesta, ale že je ouzká…zatraceně ouzká!
Protože jsme rafinovaní, vyrazili jsme na dovolenou v noci. Tím pádem jsme zdolali všechny záludné úseky na našich silnicích bez větších problémů. Já jsem upadla do mrákotného stavu, takže jsem nebyla svědkem, jak náš fiátek, vedený manželem, prokousával se statečně všemi těmi strašlivými pastmi, co na nás nastražili silničáři.
V pět ráno jsme zastavili na parkovišti nad rakouským jezerem Mondsee. Já setrvala v mrákotách a manžel se šel protáhnout. Hodinu se kochal na vyhlídce probouzejícím se dnem a pak mě šel vzbudit.
„Pojď se na něco podívat,“ vyzval mě a já se bláhově domnívala, že na něj padla nostalgická nálada, a že mi chce ukázat tu krásu vůkol.
Nene, vážení a milí, pan Zajíc mě dostrkal k pravému přednímu kolu našeho auta a beze slova ukázal prstem. Do háje…v gumě byl zapíchnutý cvoček s placatou hlavou velikosti mexického dolaru.
Měli jsme rezervu, měli; zimní, jednostrannou, a to levou. Takže mého nebohého zkoušeného manžela čekalo přezutí ne jedné, ale hned dvou kol!
Museli jsme vyložit kufr, protože rezerva se z pochopitelných důvodů nalézala na jeho dně. Kolem se procházeli cestovatelé, někteří spali v prachových peřinách hotelu, jiní se zastavili cestou stejně jako my. A všichni soucitně patřili na mého chotě, jak se moří s pevně utaženými šrouby a jak nebezpečně rudne při jejich povolování.
„Jestli ještě píchnem, tak jsme v prdeli,“ pravil manžel lakonicky, když jsme po jeho heroickém výkonu skládali zpátky bagáž do kufru. Znáte to; léta nepíchnete, a pak se to nachomejtne zrovna v daleké cizině! A ne na příšerných cestách českých, ale na skvělých dálnicích rakouských.
Vyrazili jsme do městečka Mondsee. Hodlali jsme na břehu jezera posnídat. Pan Zajíc se taky chystal smočit, což učinil. On je to chlapík otužilý, na leccos zvyklý, ale když skočil do jezera, rázem ho to probralo a jak hned hlásil, voda byla jako žiletky. Nic pro mě.
Den jako malovaný a krajina rakouská jakbysmet. Kávu jsme si dali na parkovišti před tunelem Tauern (doufám, že se to tam takhle jmenuje).
No a pak jsem i já vlezla do vod rakouských. Jezero Wörthersee je totiž mnohem teplejší, přestože je ledovcového původu. Taky se tam odjakživa sjíždí rakouská smetánka a já se jim vůbec nedivím. Městečko Velden ten den nepatřilo jen smetánce, ale i nám, obyčejným Zajícům.
Moje kamarádka Eva bydlí v Klagenfurtu, městě, které je rozložené na opačném konci Wörthersee než Velden.
K cíli jsme dorazili k večeru. A pak jsme se měli moc dobře. S Evou jsme si povídali dlouho do noci – je to moje kamarádka už od dětství, takže si dovedete představit, že jsme si měly hodně co říct, přestože se vídáme a píšeme si.
Jezdili jsme každý den na výlety – do Slovinska – tam nás uchvátilo jezero Bled, do Itálie, taky jsme vylezli na rozhlednu, koupali se v jezerech, jedli ryby a grilované dobroty, no prostě jsme se měli krásně. Jen to vedro, to být tolik nemuselo.
Zpáteční cesta měla dvojí tvář. Ta rakouská byla krásná, příjemná, laskavá. Ta česká pak pravý opak. Hned za hranicemi vás do očí praští hromady veteše: trpaslíci, pouťové hadry, veteš. Zahrádky zarostlé, domy bez truhlíků v oknech. Jasně, že je sem tam výjimka, ale ta zapadne v celkové chmurné šedi. Naše krajina je stejně krásná jako ta za hranicemi, jen my si jí nevážíme, jak by zasloužila. K tomu všemu ještě ty pekelné uzávěry a objížďky…
V rádiu nám pořád opakovali, abychom se vyhnuli Benešovu a D1, tak jsme to střihli u Tábora jinam. No to jsme si dali…takový nápad se zrodil v hlavách snad všech poutníků, co jich ten den jelo naším směrem. Od Tábora k Dobříši je to sice kousek, ale když se sunete hlemýždí rychlostí v jednom pruhu, myslíte na nejhorší.
Manžel svíral volant, až mu bělaly klouby a cedil skrz zuby strašlivé kletby, končící temným: „Já někoho zabiju!“ Seděla jsem jako pěna, neb jsem mu byla nejblíž po ruce.
Je fakt, že když se po padesáti kilometrech, jež jste ujeli v jednom pruhu za dvě hodiny, dočtete na ceduli, že se tu zpevňuje krajnice, a nikde ani živáčka a krajnice nedotčené, máte pocit, že někdo už mého cholerického Zajíce předběhl a všechny ty zodpovědné pracovníky vyvraždil.
Domů jsme se dostali bez úhony a naše zvířátka to taky přečkala díky naší sousedce Aleně, takže je vlastně všechno jak má být. Jen si tedy po dovolené bez médií nesmíte otevřít noviny, to je rázem po idyle. Svět se zmítá v nejistotě a strachu z věcí příštích a krásné dny u jezer jsou rázem někde daleko. Vítejte v realitě…
Zuzana Zajícová
Mezinárodní den menstruace a jiné důležité svátky
Včera byl, představte si, Mezinárodní den menstruace! Ve snu by mě nenapadlo, že i taková záležitost může mít svůj mezinárodní den.
Zuzana Zajícová
Ostříhala jsem se, jen se o tom nikde nepsalo
Andrej se rozešel s Monikou a ví o tom celej svět... abych byla přesná -všichni čtenáři bulváru a internetu.
Zuzana Zajícová
Panský kočí – kola se mu točí aneb Seriózní a odborná studie řidičů.
Bydlení na venkově, byť za humny naší matičky Prahy, mělo svá úskalí. Například doprava do zaměstnání.
Zuzana Zajícová
O (ne)opalování
No jo, je to za chvíli tady. Léto. Narodila jsem se jako blondýna. To znamená jediné; sluníčko je můj nepřítel! K zlatým kudrnám jsem totiž dostala do vínku bílou mírně nazelenalou pleť. Kdo je blond, ví, o čem mluvím.
Zuzana Zajícová
Jak jsem způsobila mezinárodní ostudu
Nedá se nic dělat, je to tak. Způsobila jsem mezinárodní ostudu a zapříčinila totální neúspěch našeho kulturního vyslance v senzačním a jedinečném velkopořadu Eurovision Song Contest 2009...
Další články autora |
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Ženě se do ruky zakousl pes. Muž, který jí přispěchal na pomoc, zvíře zabil
Ženu v Žihli na Plzeňsku vážně pokousal volně pobíhající pes. Na pomoc jí přiběhl příbuzný, který...
Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím
Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...
Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Chtěla jsem, aby to skončilo, řekla
Mimořádně nešťastný případ matky samoživitelky a jejího vážně nemocného dítěte řeší Městský soud v...
Česko explodovalo zlatou hokejovou radostí, fanoušci v Praze kolabovali
Česko v neděli zažilo hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...
Evropské volby pokládám i za referendum o současné vládě, řekl Zeman
Bývalý prezident Miloš Zeman přijel před volbami do Evropského parlamentu do Teplic na akci dalšího...
Hamás je připraven k úplné dohodě, pokud Izrael ukončí válku v Gaze
Hamás sdělil zprostředkovatelům, že je připraven uzavřít úplnou dohodu, pokud Izrael ukončí válku v...
Biden přiletí na výročí vylodění v Normandii. Setká se tam i se Zelenským
Americký prezident Joe Biden přijede na oslavy 80 let od vylodění v Normandii. Ve Francii bude od...
Fica převezli z Banské Bystrice, premiér chtěl do svého bytu v Bratislavě
Zdravotníci ve čtvrtek převezli slovenského premiéra Roberta Fica z nemocnice v Banské Bystrici do...
Prodej bytu 3+1, 83 m2, Podbořany, ul. Sídliště Míru
Sídliště Míru, Podbořany, okres Louny
2 200 000 Kč
- Počet článků 435
- Celková karma 28,86
- Průměrná čtenost 1230x
...že je Hodně mužských, málo chlapů (1. knížka), vím moc dobře. Jaké jsou Nezbytné pomůcky zralé ženy (2. knížka), taky vím, stejně tak vím, jak umí být Drsný život zralé ženy (3. knížka), ale pořád ještě Tančím u tyče (4. knížka) a můj život mi právě zpestřil Lotr (5. knížka)
Píšu i zde:
Profil uživatele | i60.cz