Jak jsem dobývala Francouzskou riviéru…

Chcete za hranice všedních dnů? Chcete stmelit rozklížený vztah? Jeďte na Francouzskou riviéru! Dobrý slogan... dovolená snů...jojo...

Francouzská riviéra je pro nás, normální smrtelníky z české kotliny, trochu drahá legrace. Proti Itálii, Španělsku, o Bulharsku ani nemluvě, jsou ceny lehce závratné. Nicméně ani tato skutečnost nás letos neodradila od pobytu s vybranou cestovní kanceláří v této destinaci.

Původně jsem se cesty autobusem obávala, ovšem po strastiplných zážitcích jiných chudáků cestovatelů, uvíznuvších kdesi v daleké cizině bez letadla, mi doprava autobusová připadla jaksi jistější.

Zájezd jsme si pořídili u cestovky Kalousek, ovšem vzápětí jsme zjistili, že je to jen prodejce. Ta opravdová cestovka byla Mayer a Crocus. Cizí jména v nás vzbuzovala  pocit německé serióznosti, ovšem jak jsme se dozvěděli později, Mayer je Čech jako poleno a Crocus je paní Králová. Zde je nutno poznamenat, že ten původní dojem serióznosti byl oprávněný.

Manžel vyklopil mě a naše olbřímí kufry na místě srazu v Dejvicích a jel zaparkovat auto. Kolem postávalo víc takových cestovatelů. Tvářila jsem se světácky a když přijel autobus s obrázkem a nápisem Nová Paka přes celý bok, seděla jsem poklidně dál na kufru. Ostatní turisté se postupně nahrnuli do autobusu. „No jo, v Nové Pace je asi nějaká pivní slavnost," myslela jsem si, „to my, my jedeme na Francouzskou riviéru!"

Čas běžel a žádný jiný autobus se v dohledu neobjevoval. Opatrně jsem šla nakouknout za přední sklo onoho dopravního prostředku a co jsem nespatřila? Malou cedulku Francouzská riviéra, Mayer a Crocus! Pan řidič mi ochotně pomohl s kufry a mohlo se vyrazit. No a kdo myslíte, že dorazil poslední? Můj manžel...

Celou cestu pršelo a počasí bylo zcela neletní. Naše paní průvodkyně (velmi milá, příjemná a roztomilá) nás ujišťovala, že podnebí na Francouzské riviéře je stabilní, že se nemáme ničeho obávat, deštníky schovat a připravit si  krémy s úvé filtrem. Měla pravdu. Ráno jsme dorazili do Nice a s námi i krásné počasí. První setkání s mořem je vždycky nejkrásnější a tady, v Nice, bylo moře nádherně modré, voňavé a liduprosté. Správný Francouz přece neleze na pláž v osm ráno.

Cílem naší cesty ovšem  bylo městečko Port Grimaud - Benátky Francie. A to byl opravdu ten nejsprávnější a nejkrásnější cíl, jaký jsme si mohli přát. Bydleli jsme v kempu v mobilhomech, pronajímaných Mayerovi a Crocusovi českou cestovkou SIM, jež si mobilhomy zase pronajímala od francouzské cestovky...tak trochu zmatek.

Polopenzi jsme konzumovali v hospůdce na malém náměstí a střídavě vyráželi na pláž nebo na výlety.

To, co jsem znala jenom z filmů, jsem spatřila na vlastní oči. Nice, Saint Tropez, Marseille, Cannes, Monte Carlo, Cassis, Éze, Ramatuelle, místa, kde žije Belmondo, Bardotka, kde se proháněli četníci. Všude voní levandule, koření, olivy, pomeranče, moře. Voňavá země.

Večery v Port Grimaud byly romantické. Všude kotvily lodě, z nich vylézali milionáři a jejich krasavice, držící pod paží pejska, všichni bílí a zlatí, aby povečeřeli v jedné z mnoha restaurací. Jojo. Ještěže jsem si pořídila na cestu bílé tříčtvrťáky u Vietnamců! V té tmě se stejně nepozná, jestli je to bavlna nebo hedvábí.

I tady, na Francouzské riviéře, moje pověst specialistky na vyhledávání záchodů se plně osvědčila. Každé francouzské srdce změklo při mém: „bonžůrsilvůplétoaletmersíííbokůůů..." Moje sepjaté ruce a zoufalý pohled byly klíčem ke každému záchodu. I v kasínu v Monte Carlu, kam se nesmí bez zaplacení deseti eur a bez společenského oděvu. Tady vám sděluji, že jsem navštívila i tento nedobytný záchod, jako jediná ze všech účastníků zájezdu. Nijak mě ovšem neoslnil, už jsem viděla hezčí.

Všichni slavní nebo bohatí Francouzi se prý na stará kolena stěhují na Francouzskou riviéru. Prý jim to prodlouží život. Taky bych se tam odstěhovala. Nejraději do Port Grimaud a možná ještě raději do Cassis. Tam bydlí Belmondo a tam je tak nádherně! Jen nevím, jak to zařídit, když nejsem slavná ani bohatá a francouzsky neumím, kromě té věty o toaletách. Taky na seznámení se šaramantním Francouzem  už je pozdě. V noci, když nemůžu spát, sním o sladké Francii, o nocích plných něhy, o vůni moře. O tom všem sním, to mi moc chybí. Někdo má víc štěstí než já a znovu nalezne ve Francii lásku nebo pevný bod. Já jsem si přivezla levanduli a ta mi připomíná, co jsem ve Francii zažila a taky to, co jsem tam nenašla...

psáno pro BBLidovky     

....tenhle článek jsem psala před pár lety. Je mi líto, moc líto, co se stalo v Nice....